Biologie člověka - Opěrná a pohybová soustava 1 část

Kostra (skelet) opora našeho těla a ochrana orgánů

Opěrnou a pohybovou soustavu tvoří především kostra a kostní tkáň. Kostra odborně nazývaná skelet zajišťuje oporu našeho těla, také ochranu měkkých orgánů (tu zajišťují především lebeční kostí a hrudní koš) a nesmíme zapomenout na pohyb díky kloubnímu spojení a kosterní svalovině. Kostra je pevná, pohyblivá a zároveň pružná. Vzniká z mezenchymu (zárodečná tkáň) při embryonálním vývoji.

Ne každý živočich má kostru uvnitř těla

Skelet člověka je vnitřní a kostěný. U členovců například brouků můžeme pozorovat skelet vnější, který je tvořený chitinem. Právě takto jsou tvořeny u brouků krovky.

Novorozenci nemají kostru zcela kostěnou

Kostra ale ani u člověka není po celý život kostěná. V embryonálním vývoji je totiž chrupavčitá a postupně procesem osifikace kostnatí. Ještě u novorozence můžeme najít chrupavčité části ve spojení lebečních kostí.

Nejpevnější a nejtvrdší částí lidského těla je zubní sklovina Skelet tvoří pojivová tkáň, což je vazivo, chrupavka a kost. Kosti jsou pružné a pevné. Nejtvrdší a nejpevnější částí našeho těla je zubní sklovina.

Kost můžeme považovat za orgán. Skládá se ze dvou částí.

Kostní zakončení

(epifýzu) tvoří kloubní hlavice a kloubní jamky. Tělo kosti se nazývá diafýza.

Povrch kosti - citlivá okostice

Okostice, latinsky periosteum tvoří povrch kosti. Jedná se o vazivovou blánu, která je inervována, tedy cévně pomocí tepen a žil a nervově zásobována. A právě kvůli tomu je tato část citlivá. Okostice zajišťuje výživu kosti a její růst do šířky. Periosteum při úrazu kosti zlomeninu zacelí.

Vnitřní část kosti - kostní tkáň

Vnitřní část kosti tvoří kostní tkáň. Ta je dvojího druhu, hutná a nebo houbovitá. Hutná kostní tkáň se nazývá kompaktní.

Kostní tkáň je pojivová tkáň, jež tvoří soubor buněk stejného původu, funkce i struktury. Kostní tkáň může být vazivová nebo chrupavčitá tkáň. Kosti se skládají z kostních buněk a základní mezibuněčné hmoty. Kosterní buňky, tzv. osteocyty mají zvláštní tvary. Mezi sebou jsou propojené, jsou hodně rozvětvené a mají výběžky.

Kostní tkáň je pojivová tkáň, jež tvoří soubor buněk stejného původu, funkce i struktury. Kostní tkáň může být vazivová nebo chrupavčitá tkáň. Kosti se skládají z kostních buněk a základní mezibuněčné hmoty. Kosterní buňky, tzv. osteocyty mají zvláštní tvary. Mezi sebou jsou propojené, jsou hodně rozvětvené a mají výběžky.

Ossein pro pružnost a vápník pro pevnost a tvrdost

Mezibuněčná (základní) hmota vyplňuje prostor mezi těmito kosterními buňkami. Tvoří ji organická (živá) složka, která zajišťuje pružnost opěrné soustavy, a anorganická složka pro pevnost a tvrdost. Organickou část tvoří především ossein. Tato látka bílkovinné povahy obsahuje kolagenní fibrily (vlákna), která zajišťují pružnost. Organická složka převažuje v mládí, kdy tvoří až 52% struktury. Ve stáří právě kvůli nedostatku osseinu, jehož je v těle přibližně jen 40% je kostra křehká a doba hojení je delší. Anorganickou složku tvoří z 80-85% forforečnan vápenatý, asi z 10% uhličitan vápenatý a také hydrogenfluorid vápenatý. Vápník je důležitý především v době růstu nebo při přechodu (klimakterium). Nedostatek vápníku způsobuje osteoporózu, tzv. řídnutí kostí.

V kostní tkáni jsou přítomny také osteoklasty a osteoblasty. Ty se podílejí na odbourávání kostní tkáně nebo na její tvorbě.

Kost jako taková vzniká osifikací, procesem kostnatění, při kterém se vytvářejí mechanická pojiva- vaziva a chrupavky.

Trojí typ kompaktní kostní tkáně

Hutná tkáň tvoří tělo dlouhých kostí. Ploché a krátké kosti jen pokrývá.

Kompaktní kostní tkáň je trojího typu. Buďto je uspořádána podél, ta se nazývá zevní neboli vnější. Je-li uspořádána soustředěně do kruhu, pak jde o koncentrický typ. A nebo jde o typ vmezeřený, který vyplňuje prostor mezi koncentrickým. Kost je vyživována díky systému, který se nazývá Haversův. Ten umožňuje, že lamely (kanálky), které jsou koncentricky uspořádané umožňují průchod cév a zajišťují tak vyživování.

Houbovitá tkáň

Houbovitá (spongiózní) kost tvoří epifýzy dlouhých kostí a vnitřek krátkých a plochách kostí. Je uspořádána do jakýchsi trámců, které vytvářejí sítě. Můžeme mluvit o architektonice kostí, protože ta síť připomíná opěrný systém staveb.

Kostní dřeň – v dětství červená v dospělosti žlutá

Kostní dřeň zvaná medulla je uvnitř kosti. V mládí je červená, díky tomu víme, že krvetvorba probíhá v dětství ve všech kostech. V dospělosti je pak kvůli tukům žlutá. Tato kostní dřeň se pak nazývá tuková kostní dřeň, která je známá jako morková kost. Krvetvorba probíhá po celý život jen v plochých kostech (lopatka, prsní a pánevní kosti). Ve stáří je kostní dřeň šedivá.

Osifikace neboli kostnatění

Růstové chrupavky v době růstu, tzn. do 25 let neosifikují. Zajišťují tak růst kosti do délky. Osifikace je nerovnoměrný proces kostnatění. Nejprve osifikují diafýzy a poté epifýzy. A jak k osifikaci dochází? Do chrupavky postupně pronikají nervy a cévy, v jejichž okolí se soustřeďují buňky. Díky tomu dochází k ukládání osseinu (viz výše- mezibuněčná hmota) a anorganických složek. A tím dochází ke kostnatění.

Kostní spojení

Kosti jsou většinou spojeny nepohyblivými spoji. Spojení ale může být i málo pohyblivé (u páteřních chrupavčitých spojů) nebo pohyblivé (kloubní spojení). Kosti jsou spojeny vazivem, chrupavkou nebo kostí. Lebeční spoje patří mezi málopohyblivé spojení pomocí švů (šev=sutura). Na okrajích pak bývá vazivová blána. Páteřní spoje jsou poměrně pohyblivým spojením. Např. při vyhřeznutí ploténky dojde ke stlačení nervů a vzniká tzv. houser. S věkem se snižuje mocnost meziobratlových plotének, proto se u starých lidí mluví o „růstu do země“. Končetinové spoje jsou nejpohyblivější díky kloubům. Dalším typem kostnho spojení může být vklínění, které je typické pro usazení zubů v zubním lůžku. Vlivem nedostatečného spojení zubů se zubním lůžkem dochází hlavně ve stáří k paradontóze. Dva okraje kostí mohou být překryté pře sebe. Toto spojení je nepohyblivé a nazývá se spojení šupinami.

Kloubní spojení

Kloubní jamka a hlavice vytvářejí tzv. pouzdro. Kloubní pouzdro je vazivová vrstva s pevným vnějším obalem. Vazy jsou spojené v celky a zajišťují tak pružnost kloubního spoje.

Vnitřek kloubní dutiny tvoří synoviální výstelka. Jde o nitroblánu, která produkuje synoviální maz, který zmírňuje tření. Tato výstelka je inervována. Kloubní hlavice a jamka jsou na povrchu krátké tzv. hialinní chrupavkou. Mezi nimi mohou být destičky (disky nebo menisky, např. v kolenním kloubu). Ty vyrovnávají zakřivení hlavic.

Klouby rozdělujeme podle tvaru styčných ploch na kulovité, kladkové (zápěstí, kotník), vejčité, sedlovité a kulovité (ramenní, kyčelní kloub). Nebo můžeme klouby rozdělovat podle počtu kostí na jednoduché (např. ramenní) nebo složené (kolenní kloub).

Zdroj obrázku: www.szsuo.cz

Vysvětlivky k obrázku:
1 - houbovitá tkáň
2 - okostice
3 - kostní tkáň hutná
4 - kostní dřeň