Biologie člověka - Člověk v zoologickém systému- 2. část

Vědy zabývající se postavením člověka v zoologickém systému

Hlavní vědou o vývoji člověka je antropologie. Ta je dílčím vědním oborem biologie člověka. Pod ní spadají další vědy jako prehistorie, která např. formou paleontologie zkoumá zkaměněliny. Patří se také historie jako věda pomocná. Stejně tak etnologie, tedy věda o etnicích, spadající spíše pod geografické vědy. Zapomenout nesmíme ani na etnografii, která zkoumá prostor etnika (grafos=popsat).

Na člověka se můžeme dívat z pohledu jedince nebo jako na živočišný druh. Tu druhou část, člověka jako živočišný druh zkoumá antropogeneze.

Pod biologii člověka spadá také somatologie. Somatologie je věda zabývající se stavbou a funkcí těla, jejíž název pochází ze slova soma, což značí tělové (somatické) buňky. Morfologie a anatomie jsou dílčími vědami somatologie, které zkoumají vnější a vnitřní stavbu těla. Dále sem patří neurologie, angiologie, sexuologie či organologie. Nefrologie je věda zkoumající ledviny s jejich kanálky, kardiologie zaměřuje svoji pozornost na srdce a krevní oběh, cytologie na buňku, histologie na tkáně a embryologie zkoumá zárodek. Hraničními vědami jsou biochemie, biofyzika, morfologie a anatomie, stejně jako fyziologie.

Ze somatologie se vyvinuly aplikované vědní disciplíny lékařství (medicíny). Jejími podobory jsou všeobecné lékařství, stomatologie, onkologie, interna (kardiologie), chirurgie, ortopedie, neurochirurgie, kardiochirurgie, otorinoaryngologie (ORL- ušní, nosní, krční), histologie a patologie. Dále obory zabývající se hygienou, farmakologií, psychologií. Patří sem i přírodní léčitelství, homeopatie (léky bez chemie).

Rudimenty a atavismy

Rudimenty máme všichni. Jsou to nepoužívané, zakrnělé orgány, které ztratily svou funkci. Rudimentem je například kostrč nebo přívěšek (červovitý výběžek) slepého střeva. Jde tedy o zakrnělé (nefunkční) části našeho těla dokazující příslušnost k dané živočišné skupině. V budoucnu by se jimi mohli stát také malíček nebo zuby moudrosti, které už dnes nerostou všem a všechny. Zajímavostí je, že v embryonálním vývoji (zárodek, asi do 3. měsíce) jsme měli i ocásek.

Atavismy jsou naopak ojedinělé znaky dokazující příslušnost k živočichům. Příkladem může být narostlých šest prstů. Tento znak byl typický při křížení příbuzenstva. Dále třeba více bradavek nebo nadměrné osrstění. Používá se i pojem atavistické sklony, ve smyslu zvířecí.

Názory na vývoj člověka

Inuité (eskymáci), jejichž jméno zní v překladu požírači masa věří, že člověk pochází z bobra. Tibeťané a Číňané si zase mysleli, že jsou potomci žlutých opic. Další čínskou teorií je původ ze žluté hlíny. Indiáni dali na pověru o vejci z vesmíru. Severoameričtí Indiáni se přiklánějí k názoru, že člověk pochází z kojota, želvy nebo pumy. A černoši na pobřeží zase věří ze jsme ze žraloka, ti ve vnitrozemí pak, že pocházíme z hyeny. Člověk samozřejmě patří mezi savce a to kvůli shodnému základu a podobnému způsobu života.