Albinismus u zvířat

V divoké přírodě mají albíni velice malou šanci na přežití a to nejen díky křehčí tělesné stavbě, ale především kvůli samotnému zabarvení a tudíž obtížnému maskování. Albinismus nebyl doposud vědecky vysvětlen, přesto, že zvířata s touto vadou se objevují na všech kontinentech světa. Zajímavostí také je, že někteří jedinci jsou ‚praví‘ albíni, někteří však jen částeční.

Albinismus u zvířat se vyskytuje napříč celým spektrem druhů, přesto ho však nejvíce nalezneme u savců. Kupříkladu bílí sloni jsou v Asii uctívaným symbolem štěstí. Bílí velbloudi jsou zase chloubou arabských šejků, ale výjimku nepředstavují ani opice, zebry, medvídek koala a především tygři. Posledním zvířetem, které přibylo na seznam zvířecích albínů je dikobraz.

Zajímavá je také bílá žirafa, domorodci nazývána Twiga Mwuepe, která je považována za přízrak savany. Je velice plachá a prchá při sebemenším náznaku nebezpečí – jako by si uvědomovala svou zranitelnost. Nejen proto je obtížné ji běžně zahlédnout, je totiž také velice nedůvěřivá.

Zvláštní skupinu v kontextu zvířecího albinismu představují tygři, kteří nejsou typickými albíny, nýbrž barevnou odrůdou tygra bengálského žijícího v Indii. Rozdíl můžeme spatřit už jen v samotných očích, které jsou jasně modré a tudíž pro albíny zcela atypické. Jak jsme již zmínili, albíni mají křehčí stavbu těla než běžné druhy, přesto však zrovna tygr bengálský může díky bílé barvě ochlupení budit dojem velikosti. Je to však důsledek optického zvětšení – klasický tygr bengálský ho v hmotnosti značně převýší. Největším chovatelem bílých tygrů bengálských se stala zoologická zahrada v indickém Delhi.

Obdobná situace jako u bílých tygrů je i v případě bílých medvědů, kteří jsou vzácnou variantou severoamerických hnědých medvědů. Asi sto jich ještě přebývá na kanadských ostrovech Princess Royal a Swindle, kde se z deseti mláďat rodí průměrně jedno bílé. Kanadská provincie Britská Kolumbie zvažuje zřízení národního parku pro bílé medvědy, aby nedošlo k jejich vyhynutí.

Albinismus se však vyskytuje i u ptáků, zde se však jedná o složitější vadu než u savců, jelikož genetická chyba zahrnuje 3 typy pigmentace. Odedávna existují případy bílých pávů, přesto bychom však nejvíce albínů mohli hledat mezi kosy. Vyskytují se zejména bílé samičky.

Albíny najdeme také v říši ryb a hmyzu. Jejich život je však velmi krátký, a proto je těžké s nimi přijít do kontaktu popř. je studovat. Zajímavostí je, že v případě bílých hadů nepředstavuje albinismus vadu – tudíž se jedná o přirozené albíny. Bílí hadí totiž zpravidla žijí v tmavých jeskyních, kam nedopadá sluneční svit a díky absenci pigmentace a zvýšené citlivosti očí jsou na temnotu velice dobře vybaveni.