Říp

Poloha

Všichni známe pověst, která se od nepaměti traduje o praotci Čechu, který putoval ze země Charvátské, aby u nás vystoupil na horu Říp. Ale nikdo neví proč zrovna tady skončilo jeho putování. Možná byla na vině únava, možná ho zaujala krása daného regionu. Památná hora Říp se tyčí do výšky 461 m v Ústeckém kraji poblíž Roudnice nad Labem. Úrodné polabské nížiny převyšuje o více než 200 m. Díky svému majestátnímu zdvihnutí je viditelná ze vzdálenosti desítek kilometrů. Typická je svým zvonovitým tvarem. Oproti jiným horám, které mívají formu kužele, tímto zase vyniká. Její strategická poloha mezi řekami Labe, Vltava a Ohře jistě přispěla k postupnému přístupu lidí.

Inspirace umělcců

Tenhle kopec, tvořící úchvatné panoráma, okouzlil mnoho umělců. Mezi nimi můžeme najít např. Jana Nerudu, Svatopluka Čecha, Jaroslava Vrchlického či Julia Zeyera. Dalšími básníky zvučných jmen, kteří se nechali zlákat krásou a tajemností byli Karel Toman a Josef Hora.

Nejen pro básníky, nýbrž i pro mnohé malíře se hora říp stala předlohou. Vezměme si například Josefa Mánese, Aloise Bubáka, Hugo Ulliga nebo Juliuse Mařáka. Ve svých dílech opětovali touhu ktrrou spatřovali před sebou a jíž chtěli okouzlit celý svět. Dalšími významnými malíři, kteří poskytli světu pohled na tento ráj na kopci, byli Karel Liebscher, Max Švabinský, Václav Rabas, Mikoláš Aleš, Jan Zrzavý a nebo grafik Cyril Bouda. S díly těchto autorů se setkáváme dodnes, což je samo o sobě doklade toho, že hora Říp má v sobě něco opravu fascinujícího.

Rotunda sv. Jiří

Symbol české krajiny a češství jako takového je na vrcholu doplněn románskou rotundou z 11. st. V roce 1126 byl Knížetem Soběslavem tento kostelík obnoven a doplněn o věž. Důvodem bylo vítězství v bitvě u Chlumce, kde se střetl s německým císařem Lotharem. Tento románský kostelík je zasvěcen svatému Jiří. Původně se ale jednalo o sv. Vojtěcha. Světlá barva opukových kvádřík je patrná ještě dlouho předtím než dorazíte k samotné rotundě.

Uvnitř rotundy se nachází Památník českého státu. Šedý čedič s olivínem a magnetitem vychyluje střelku kompasů. To je znázorněné na kamenných dlaždicích se šipkami ve směru odchylky.

Místo pro výlety

Samozřejmě je to místo cestovního ruchu. Po celý rok sem jezdí spousty lidí okukovat tu nádheru a kochat se dalekým výhledem. Ten z jedné strany dosahuje až ke Krkonoším a naopak na straně druhé se náš pohled stočí až ku Praze. Každoročně je zde pořádána svatojiřská pouť, která přitáhne davy turistů. A v tu dobu je tu hlava na hlavě. Ale přesto se vždy najde nějaké to místečko k odpočinku a nabrání sil. A ty zde člověk potřebuje,protože úchvatnost mu až bere dech.

Víte, že dnešní podoba Řípu není vůbec původní? Teda alespoň ta povrchová. Dříve to byla jen holá pláň vyzdvižená do výše. Dnes se na ní díváme, jakoby to byl obrovský zelený porost. Přece není možné, aby to tu nebylo odedávna. Ale je. Jak říkám, původně tu byl jen holý pahorek. V 19. st. byl uměle zalesněn. Dnes tu najdeme hlavně dub, habr a javor. Rostou tu i vzácné druhy rostlin. Takže pro milovníka flóry prostě ráj.

A ještě jedna maličkost. 10.5.1868 byl na úpatí hory nad Ctiněvsí vyzdvižen jeden ze základních kamenů pro pražské Národní divadlo. To já jenom proto, kdyby jste tuhle informaci ze školy už zapomněli.