Mír s tuleni

Celovečerní dokumentární film MÍR S TULENI pojednává o tom, čím byla a jak se proměnila LIDSKÁ PŘIROZENOST. Snaha moderního člověka přizpůsobit si přírodu, aniž by jí přitom musel porozumět, se stala duchem moderního turismu. Ztráta zážitku iniciace, který byl považován v primitivní společnosti za důkaz dospělosti, byla nahrazena touhou současného člověka po dobývání neznámých krajin a dobrodružství. A jak se změnil náš vztah k zvířatům? Přírodní rezervace ve městě, akvaparky místo moří, lov tuleně s cestovní kanceláří na objednávku. Ač o tom mnoho z nás ani neví, byl Tuleň středomořský za dob Homérových nejrozšířenějším obyvatelem největšího biotopu Evropy - Středomoří. Na začátku minulého století se proměnil ideál lidské krásy, snědá pleť přestala být známkou bídy a příslušnosti k nižší společenské vrstvě, ale naopak: opalování se stalo módou. A tak tuleně vystřídaly na jejích místech odpočinku lidé, a přitom se tito bezbranní tvorové stali jedním z nejohroženějších savců Evropy. Lidé se nedokázali slunit s tuleni na jedné pláži, lovili je a zabíjeli. Dokonce začali toužit po tom, odvézt si zvířata po skončení dovolené do svých domovů. Proto dokumentární filmová bajka MÍR S TULENI složená z osudů zvířat, které ovlivnili životy nás lidí a naopak, vychází ze dvou příběhů.

Prvním z nich je osud lachtana Gastona, který se stal dle slov ředitele pražské zoologické zahrady Petra Fejka "nejslavnějším zvířetem na této planetě" poté, co uplaval během ničivých povodní ze zatopené Pražské zoologické zahrady, a dorazil po proudu Labe až do Německa, kde ho jeden z místních starousedlíků objevil mezi rajskými jablky a paprikami na své zahrádce. Několik set kilogramů těžké zvíře nahánělo zahrádkářům strach, zvlášť když nikdo z nich něco takového jakživ neviděl. Považovali ho za přerostlého bobra, dokud nepřijel místní veterinář. Přitom netušili, že se Gaston narodil v bývalé německé kolonii, na pobřeží jižní Afriky.

Druhým příběhem je osud tuleně Odyssea, jehož v 50. letech minulého století odchytili v jeskyni u městečka Cala Gonone na Sardinii dva milánští novináři, Federico Patellani a Enzo Fogliati, a jako mládě vypustili 16. prosince 1951 za přítomnosti mnoha reportérů a filmových kamer do slavné kašny Di Trevi v Římě. Poté byl tuleň převezen do místní ZOO, kde po několika dnech zemřel. Fotoreportér Patellani, specialista na filmové hvězdy, dostal za svůj čin pokutu. Nikoliv proto, že zabil tuleně, ale poněvadž znečistil vodu v kašně. Je na ní napsáno, že se "do fontány smí házet pouze peníze, ne tuleni." Federico Fellini se touto událostí nechal inspirovat pro svou slavnou scénu v téže kašně s Marcellem Mastroiannim a Anitou Ekbergh ve filmu "Sladký život" a zároveň vymyslel pro senzace chtivé novináře pojem "paparazzi". Těm se také podařilo, že přilákali do neporušené přírody sardských ostrovů další turisty, čímž dokončili téměř úplné vyhubení tuleně ve Středomoří.

Tvor s "lidskýma očima a psí hlavou", který obýval dříve pláže, na kterých dnes trávíme své dovolené my lidé, se jako živočišný druh adaptoval na začátku minulého století na život v hůře dostupnějších jeskyních na pobřeží a ostrovech ve Středozemním moři. Člověku se z dohledu však neztratil na dlouho. Brzy po druhé světové válce začal být ve svých domovech objevován speleology, znovu pronásledován turisty a loven rybáři. Nepříliš hravý a atraktivní Tuleň středomořský není v současné době chován v žádné zoologické zahradě na světě, přesto, že jeho počet ve volné přírodě dosahuje sotva několika stovek exemplářů. Zatímco oblíbený Lachtan jihoafrický, z jehož rodu pocházel i Gaston, je jedním z nejčastějších obyvatel zoologických zahrad, ačkoliv se počet jedinců tohoto druhu ve volné přírodě blíží jednomu milionu.

Odysseův příběh de facto zachycuje okamžik zmocnění se "přírody" člověkem, zatímco cesta lachtana Gastona naopak symbolizuje moment útěku této "přírody" od člověka. Gaston při převozu z Německa do Čech zemřel, protože nepřežil návrat do přírody - zatímco Odysseus musel zemřít proto, že nepřežil pobyt v lidském světě. Film si klade otázku, kde se budeme v budoucnu setkávat s divokými zvířaty: v přírodních rezervacích, ZOO, supermarketech, nebo s námi budou žít v rodinách a ve městech jako ostatní domácí zvířata? A jaký je vlastně rozdíl mezi domácím a divokým zvířetem? Jak probíhá domestifikace u zvířat a co je to domestifikace nás lidí? Jak se změnila lidská přirozenost od té doby co byl odchycen první tuleň na Sardinii? Z lovců tuleňů se v Cala Gonone stali hoteliéři. Pastevci koz a rybáři se proměnili v majitele turistických lodí, které dopravují každoročně obrovská množství návštěvníků do jeskyní, dříve obývaných tuleni.

Zatímco jihoafrický mys Cape Cross, kde se narodil lachtan Gaston, prohlásila Namibijská vláda za přírodní rezervaci. Nebo je to spíše největší zoologická zahrada pod širým nebem? Pobřeží mysu Cape Gross a diamantových dolů v oblasti města Luederitz je největší kontinentální kolonií lachtanů na světě. Paradoxně zde nyní každoročně umírá více zvířat, než tomu bylo v době, kdy tu řádili pytláci. Mezi roky 1992 a 1993 tu vymřela téměř celá polovina populace zvířat. Lachtani jihoafričtí, přemístění místní vládou z turisticky atraktivních ostrovů podél Kapského mysu a západních pláží Namibie na nehostinná pobřeží o daleko větší rozloze, zde v desítkách tisíců umírají proto, že tu nemají dostatek potravy. To je také oficiální důvod pro každoroční vybíjení několikatýdenních, ještě kojených mláďat pro hebkou kůži, nebo dospělých samců pro pohlavní orgány, z jejichž výtažků se vyrábí afrodiziaka. Schválená kvóta Namibijskou vládou pro letošní rok činí 85.000 kusů. Jatka začnou vždy v červnu, kdy březí samice porodí mláďata. Samice se přitom nevybíjejí. To proto, aby bylo v příštím roce více kusů. Jedna lachtaní kůže má přitom cenu pouze tří amerických dolarů. Cape Cross navštíví každoročně tisíce turistů z celého světa, kteří nemají ani ponětí o tom, co se zde odehrává v nočních hodinách. Se západem slunce bývá tato turistická atrakce uzavřena, aby zde na soukromém pozemku přilehlém k lachtaní rezervaci mohl probíhat ilegální hon. Lovci s luky a oštěpy tu sbírají své trofeje mezi vyhladovělými zvířaty. Proč také ne, když by lachtani stejně umřeli? Přírodní rezervace, zoologická zahrada, gladiátorská aréna, anebo farma zvířat?

Otázkou také zůstává, kde v současnosti přežívají poslední Tuleni ve Středomoří? Jako mořské šelmy navyklé na život ve vodě potřebují nerušeně pobývat na souši na rozdíl od lachtanů pouze samice s mláďaty, která neumí ještě plavat. V ostatních případech navštěvují tuleni pobřeží spíše náhodně. Dokážou ve vodě i spát, a člověku se pokud možno vyhýbají. Podle mnohých svědectví evropským tuleňům svědčí nejvíce život ve vojenských zónách Severoatlantické aliance. Nejen proto, že tu nejsou rušeni turisty, ale především proto, že tamní vody jsou plné ryb. Snad se tulení populace někdy dočká chvíle, kdy bude moci divoké zvíře nerušeně odpočívat na písčité pláži vedle opalujícího se člověka.

Autoři filmu Mír s tuleni hledají odpovědět na otázku, jaké místo v lidské společnosti dříve a nyní zaujímala zvířata, s odkazem na klíčovou roli domestifikace. Zamýšlejí se nad tím, kde se s nimi v budoucnu budeme setkávat a podle jakého klíče je dělíme na ohrožená/ rozšířená, potřebná/nepotřebná, krotká/nebezpečná, divoká/domácí, oblíbená/neoblíbená apod.).

Ve filmu kromě lachtana Gastona a tuleně Odyssea vystoupí lidé, kteří osud těchto zvířat nějak ovlivnili nebo kteří mají co říci k tématu "lidská přirozenost". Průvodcem filmu se stane autor knihy "Mír s mloky", přírodovědec a filozof prof. Stanislav Komárek. Všechny protagonisty filmu spojuje to, že se zaujetím sledovali v roce 2002 televizní obrazovky na celém světě vysílající stejné zprávy o zničujících středoevropských povodních a tragickém osudu lachtana Gastona vyplaveného z Pražské zoologické zahrady. Ve filmu vystoupí lovec a vycpávač zvířat německého původu pan Hardy, který založil v Africe první zoologickou zahradu; atomový inženýr a toho času spisovatel, autor pokračování Čapkovy "Války s mloky" ing. Václav Semerád; obyvatelé sardského městečka lávového původu Cala Gonone s poukazem trojici speleologů uctívajících znovuobjevitele tuleňů v pobřežních jeskyních - jezuitského kněze Antonia Furreddu. Další zajímavou bytostí, jež se ve filmu objeví, bude chovatel zvířat Zbyšek, expert na výcvik lachtanů v zoologických zahradách, který se během povodní v roce 2002 pokoušel zachránit lachtana Gastona a téměř se přitom stal sám také obojživelníkem. Dále podnikatel
, uvažující o tom, jak lze slavná zvířata zpeněžit; ekologický aktivista a bojovník za práva lachtanů Francois Hugot z Jihoafrické republiky, jenž zná podrobnosti o tom, kde se lachtan Gaston narodil a jak byl převezen do Evropy; anebo pan Pavel Lukáš - majitel zvířecího hřbitova nad pražskou zoologickou zahradou v Tróji, kde je pochován tvor neznámého druhu jménem Gaston. A konečně též slavný režisér Coppola, který se rozhodl natočit pokračování "Sladkého života" s odkazem na Felliniho zatajenou inspiraci vypuštění tuleně Odyssea do Fontány di Trevi.

Filmová esej o tom, :kdy člověk přestává být Člověkem...stává se tuleněmse stane vůbec prvním českým celovečerním filmem s přírodopisnou tématikou určeným do kin, který vznikne po roce 1989. Film MÍR S TULENI bude uveden do distribuce současně v českých a italských kinech v květnu roku 2007...

O FILMU:
Režie: Miloslav Novák
Kamera: Jakub Halousek, Emanuele Coppola
Scénář: Ferdinand Pitrosu
Dramaturgie: Jan Gogola ml.
Střih: Adam Brothánek
Zvuk: Zdeněk Taubler
Hudba: Jiří Werich, Marek Eben, Ludwig van Beethoven
Výtvarník: Massimo Demma, Martin Buřil, František Barta a Aleš Killián
Producent: 12 OPIC - PANDAFILM - PROGRAF - ČESKÁ TELEVIZE - FAMU - CINEMASOUND
Kontakt: produkce@12opic.cz
Distributor: Bontonfilm a Rai Trade / za podpory Státního fondu české kinematografie a Eurimages
Premiéra: květen 2007
Jazyková verze: česko-italská s podtitulky
Formát a stopáž: Kinoverze 100-120 minut & TV verze DiGiBeta 60+90 minut
Vice informací na: www.mirstuleni.cz a www.focamonaca.it

Biografie a FILMOGRAFIE režiséra:
Miloslav Novák
(*1978 Dvůr Králové nad Labem)
Absolvoval SVOŠF v Písku, a poté obor Střihová skladba na FAMU. Svými texty o filmech přispíval například do Literárních nebo Lidových novin. Poté natočil film Zlopověstné dítě, za který získal cenu za Nejlepší český film roku 2003 na IDFF v Jihlavě. V roce 2004 absolvoval půlroční stáž na Univerzitě Degli studi di Cagliari v Itálii. V současnosti dokončuje studia v oboru Dokumentární tvorba na FAMU a zároveň studium na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Natáčí celovečerní dokumentární film pod názvem "Mír s tuleni", který pojednává o tom, jak se za posledních sto let proměnila lidská přirozenost, na pozadí příběhů dvou zvířat: lachtana Gastona a tuleně Odysea.

r. 1997 - Samota bývá nebezpečná (35mm, 7 min.,, spolurežie), Zvláštní uznání poroty na IAFF v Annecy 1998
r. 2000 - Poslední zázrak I. V. Mičurina (16mm, 15 ,imin.)
r. 2001 - J. C.-Zkušenost s expresionismem (DiGi Beta, 37min.), v soutěži AFO Olomouc 2002
r. 2003 - Zlopověstné dítě (35mm, 38 min., spolurežie), Cena za nejlepší český film 2003 na IFDF v Jihlavě