Jak změnit svůj život k lepšímu - nakupování

Do nedávna jsem dokonce často nakupované výrobky redukovala až na přílišné minimum, jen abych nemusela v obchodě strávit víc času, než mi bylo milé. Dlouho jsem nad těmito svými pocity přemýšlela a pátrala po jejich příčině. Dřív jsem přece nakupovala ráda, říkala jsem si! Na vesnici jsem nadšeně doprovázela do obchodu babičku, a pomáhala jí s nákupní taškou. Vcelku brzy jsem pochopila, proč se cítím v obchodech nešťastná a především v jakých obchodech se cítím nejhůře.

Představte si nyní malý český obchůdek, kde se na vás prodavač či prodavačka, jež vás dobře zná, mile usmívá a vždycky s vámi prohodí pár slov o životě kolem. Výrobky v tomto obchodě nejsou prošlé, ale naopak velice čerstvé a kvalitní, mnohdy pochází z blízkého okolí, a celý obchod příjemně voní čerstvým pečivem či uzeninami. A to ticho! Ne, to není idealizace! Jen se někdy v takovém obchodě zastavte. Pohladí vás na duši, no vážně! Jeden můj přítel nedávno řekl, že mu připadá, jakoby prodavači v těchto obchodech prožívali svůj skutečný Osobní příběh (viz. Alchymista; Paulo Coelho)!

A teď si vybavte jakýkoliv větší obchod, nejlépe supermarket. Usmívá-li se na vás prodavač či prodavačka, jedná se pravděpodobně o mladého brigádníka či brigádnici, kteří ví, že za pár týdnů z obchodu odejdou o pár tisíc bohatší. Prodavač trvale zaměstnaný v supermarketu, zejména pak na pokladně, se na vás málokdy podívá zpříma, a o úsměv se ani nepokusí. Samozřejmě existují výjimky! A za ty je pak člověk podivně vděčný a pociťuje nemalou tendenci zeptat se onoho prodavače, jak to dělá, že se ještě dovede usmívat. Tak nějak ho pochválit no. Poděkovat mu, že se nechová jako stroj fungující na principu setrvačnosti. Výrobky - kolikrát se vám stalo, že jste si v supermarketu omylem koupili něco prošlého nebo nekvalitního? Mně se to přihodilo bohužel mockrát. Kdysi jsem se domnívala, že nekvalitní oblečení a obuv získám s jistotou jen "u Vietnamců", ale už dlouho jsem přesvědčena o tom, že v supermarketech si boty rozhodně kupovat nemám a stejně tak ani letní oblečení, protože déle jak jeden rok beztak nevydrží. Člověk si musí velmi pečlivě vybírat, aby v supermarketu objevil kvalitní šat.

Teď trochu odbočím, a čtení doporučuji pouze ženskému pohlaví. Někdy minulý týden jsem vytýkala kamarádce, že si koupila botasky v Tescu, když je příští rok bude muset vyhodit do popelnice, protože se jistě rozpadnou. Udivila mě její odpověď, že by tak stejně učinila, neboť příští rok vyjdou z módy. Páni, na to jsem neměla slov, popravdě v tomto ohledu nám ženám nerozumím. Osobně vlastním jen troje boty - pohorky, pantofle a páskové boty, a neplánuji si někdy koupit boty navíc, protože doufám, že mi vydrží až do skonání. Amen. Svým způsobem chápu, proč si žena kupuje několikery boty na jedno roční období, chce se líbit mužům. Ale, věřte mi, že muž si často vašich bot ani nevšimne, tedy všimne, ale málokdy zaznamená, že máte na sobě jiné boty než včera! Tuto botovou mánii nutící nás ženy kupovat si stále nové a nové boty rozhodně neiniciovali muži, ale pouze my ženy. Ješitnost, která vyvolává touhu mít minimálně tolik hezkých párů bot co sousedka či dokonce herečka v televizi, mnohonásobně převyšuje námi zesměšňovanou ješitnost mužskou. A ještě něco vám prozradím: existuje další mnohem důležitější iniciátor našeho hromadění botiček - totiž nenaplněný život. Nevím, jak je to možné, ale přílišné nakupování bot či oblečení je skutečně projevem nespokojenosti v životě, a většině žen, i mně, přináší chvilkovou radost. Když jsem tohle pochopila, pokusila jsem se tohoto druhu závislosti zbavit a částečně se mi to také povedlo. Kupuji již jen kvalitní oblečení a boty, a snažím se kupovat jen to, co skutečně potřebuji, ale velice ráda si oblečení zkouším, i když na něj třeba nemám peníze, a zhruba jednou za půl roku si udělám radost nějakým hezkým zbytečným kouskem oblečení.

V obchodech trávím skutečně minimum času, a necítím se proto o nic ochuzena naopak spíše obohacena, neboť vím, že jsem překonala sama sebe, a navíc ušetřím četné množství finančních úspor.

Ale zpátky k supermarketu. Další nevýhodou jak pro nás tak pro ochranu životního prostředí je původ zde prodávaných výrobků. Jednou jsem se zde zkusila nalézt českou kvalitní čokoládu nejlépe od Orionu - nepochodila jsem. A tak je to tu se všemi výrobky. Nejen, že jsou nízké kvality, ale majoritně také pocházejí ze všech možných zemí jen ne z té naší - z České republiky! Člověk si zpočátku neuvědomí, jak je pro něj důležité, aby výrobek měl na sobě český nápis, a pocházel od nás. Teprve doma mnohdy pochopí, že příprava koupeného pokrmu či sestavení daného výrobku bez českého návodu je jaksi obtížná. Chvíli nám sice může připadat jako hrdinství či dobrodružství zvládnout něco bez návodu, ale hrdinství tkví, přiznejme si to, v něčem jiném. A čas strávený nad přemýšlením "jak tohle asi patří?" a podobně se dá využít hodnotněji.

V supermarketu na mě dokonce někdy padají obavy, zda náš český jazyk brzy nezkomolí cizopasná anglická a jiná slova natolik, že již nebude naším opravdovým jazykem. Navíc dovážení cizích výrobků v takovémto množství přes hranice nadměrně zatěžuje životní prostředí.

Jinou nevýhodou supermarketů, která je mnohem markantnější než ta předchozí, je, že supermarkety nejsou české! Na českém obchodním trhu vzhledem ke své rozpínavosti a nízkým cenám utlačují české prodejce a výrobce, kteří často musejí zvyšovat své ceny právě jen kvůli těmto obchodním buldozerům, aby se udrželi v chodu. Mnoho menších českých obchodů již kvůli supermarketům skončilo svůj prodej! Rozhodně nejsem proti zahraničním prodejcům u nás v České republice, ale jsem pro to, aby pociťovali úctu k české výrobě a prodeji a nevytlačovali české obchodníky z vlastního území! Něco takového mi připadá nejenom neuctivé ale také hodné opovržení a odvržení! Stydím se, když slyším, že čeští prodejci musejí leckdy nakupovat své zboží v supermarketech, aby sami získali levné výrobky!

Nestydím se však za tyto prodejce, nějak se živit musí, ale stydím se za nás nakupující, že něco takového dovolíme a podporujeme! Všichni moji známí, kteří před "příchodem" supermarketů spokojeně nakupovali v malých českých obchůdcích svůj malý nákup, se teď každý týden hrnou do některého ze supermarketů, aby přeplnili ledničky a skříně super zbytečnostmi a nechali mnohé z nich shnít, aniž by je jen načali.

To je dalším problémem supermarketů - levné ceny za skutečně LEVNÉ produkty! Kolik z vás už slyšelo o hromadných tlačenicích a rvačkách v supermarketech, když některý z nich vyhlásil levný prodej kteréhokoliv výrobku? A kolik z vás se takové tlačenice již zúčastnilo? A využili jste tyto výrobky opravdu tak, jak jste chtěli? Měli jste z nich radost a jak dlouho vám vydržela? Supermarkety využívají kouzla reklam skutečně dokonale. Lákají nás na nízké ceny, a nabízejí za ně ve skutečnosti vždy něco jiného než v reklamních letácích či v televizi, něco sice levného ale nekvalitního. Jenomže, ačkoliv většina z nás již na tento podvod přišla, necháváme se klamat dál, a často si to ani neuvědomujeme. Dál nakupujeme výrobky po několika kusech jen pro to, že jsou zrovna ve slevě: No nekup to, že?!, a ty nám nadále hnijí v lednicích a spižírnách, protože je nestihneme zkonzumovat. Musíme si ale uvědomit, že tak přicházíme zcela zbytečně nejen o ohromné množství peněz, ale zároveň produkujeme nadměrné množství odpadu, a podílíme se na jeho dalším vytváření a také výrobě těchto lákadel v takové podobě, v jaké jsou! V tomto případě platí obzvlášť, že chceme-li něco změnit, musíme začít u sebe!

Podobou výrobků nyní míním jejich obal. Všimněte si, že spousta výrobků a to nejen v supermarketech, protože tento článek nemá být pouze kritikou supermarketů, /ačkoliv přiznávám, že je považuji za největší hrozbu životnímu prostředí a nám samým, co se týče problematiky nakupování/, je zabalena do několika obalů a to zcela zbytečně! Takovýmto výrobkům, se pokuste vyhnout. Nejenže škodí životnímu prostředí (každý obal musí projít nákladným recyklačním procesem, než je možné jej opět použít na něco jiného, a většinou stejně skončí po dalších použitích na skládce), ale škodí také naší peněžence. Někdy v minulém roce běžel na ČT 1 pořad věnující se několik minut problematice ekologie, a například zde jste se mohli dozvědět (jinde jsem o tom zatím neslyšela, bohužel), že více než polovinu ceny, kterou platíte, jak se domníváte za kupovaný výrobek, platíte ve skutečnosti za obal! Čím více tedy obalů na sobě daný výrobek má, tím je dražší (nikoliv lepší, jak se vám reklama snaží namluvit).

Teď už asi chápete, proč jsem se začala cítit nakupováním frustrovaná, a také víte, jaké obchody dobrovolně nenavštěvuji a jaké naopak upřednostňuji. A to jsem se ani nezmínila o přeplněných parkovištích. Možná jste i vy pochopili některé ze svých chmurů spojených s nakupováním. Nákup považujeme mnozí za běžnou činnost, takové nutné zlo, ale nemusí tomu tak být = pokusme se, aby se nám stalo radostí. Zapříčiňme se o existenci více usměvavých prodavačů a prodavaček, o naplněné Osobní příběhy naše i jejich.