Příroda, člověk, technologie

Poprvé se technologie objevily na scéně v podobě nástrojů, které měli našim předkům usnadnit práci, ne ji však vykonávat za ně. Za pomoci motyk, seker, srpů a cepů naši předkové vytvářeli, obdělávali a využívali "své" umělé ekosystémy - první agroekosystémy. Pomocí třecích dřev a křesadel byli naši předci schopni rozdělat oheň. Začali jsme se velmi radikálně lišit od ostatní přírody, přestože i některá zvířata používají nástroje (primáti, vydry, někteří draví ptáci apod.), ale tato zvířata si nástroje nedokáží vyrobit, zatímco člověk je nejen vyrábí, ale i vyvíjí a zdokonaluje a vymýšlí.

Od chvíle vynalezení oštěpu a jeho prvního použití, do schození první jaderné bomby u atolu Bikini uběhlo několik tisíciletí. Několik tisíciletí, během nichž docházelo k vývoji nástrojů, jejich mechanizaci a vznikům strojů. Poprvé se objevily nové jednotky - stroje, mechanické nástroje, vykonávající samostatnou předem danou činnost. Tyto stroje způsobovali odcizení člověka od Přírody a jeho útěky do měst mu dávali pocit jeho nezávislosti na ní. Člověk získával snazší postavení vůči všemu okolnímu životu a mohl se plněji věnovat své charakteristické vlastnosti - zvídavosti, díky které se dozvídal o zákonitostech přírody, o jejích principech a na základě svých poznatků zdokonaloval stroje pro své, co možná nejvyšší pohodlí.

Z lidí se postupem času stali specializovaní jedinci, součástky soukolí společnosti. Nejsou schopni přežít v Přírodě, ani k tomu nejsou nuceni, jsou závislí na své technice a na svém pokroku. Ve snaze o pohodlí ustupovali zájmy přírody stranou.

Teprve v současné době se vynořují závažné otázky na témata ničení životního prostředí, neudržitelného rozvoje, úlohy člověka a jeho budoucnosti. Technika nám dala netušené možnosti a jejím používáním se nám podařilo změnit svět k nepoznání (bohužel v záporném slova smyslu) a ustlat si pod Damoklovým mečem.

Během několika hodin jsme schopni přemístit se z jedné části světa do jiné. Co na tom, že společně s námi pocestují invazní druhy rostlin a druhově cizí živočichové. Jsme schopni rozsvítit ulice všech našich měst, co je nám potom, že se budeme podílet na světelném znečištění a do atmosféry zbytečně uniknou spaliny z tepelných elektráren. Jsme schopni se během několika okamžiků dorozumět se vzdálenými příbuznými, má nás zajímat, že kvůli tomu se na dně moří povalují kabely, vysílače narušují přírodní ráz krajiny a elektrické vedení ohrožuje ptactvo. Můžeme klidně nastartovat svého plechového miláčka, spotřebovat tím životodárný kyslík a obohatit vzduch o jedovaté zplodiny. Můžeme se projet po dálnici vedoucí nedotčenou přírodou s ostrůvky průmyslových zón a nakonec zastavit u hypermarketu, kde nakoupíme zboží nevalné kvality v nadměrném množství, někdy potřísněné krví a potem obyvatel rozvojových zemí.

Můj závěr zní: "Nevzdávejte se techniky, avšak přemýšlejte o jejím smyslu a využívejte ji ve prospěch lidí i okolní přírody. Snižte své nároky a uvědomte si širší souvislosti vašeho chování."