Minimalizace ekologické zátěže 4 - zdroje energie 2

Biomasa, voda, vítr

Biomasa
Pod pojmem spalování biomasy se rozumí využívání tepelně vydatných rychle rostoucích rostlin. Někdo do této kategorie řadí i spalování běžného palivového dřeva. Já osobně vidím hlavní rozdíl mezi spalováním běžného dřeva a biomasy hlavně v rychlosti vypěstování dané rostliny. Abychom mohli biomasu využívat, musíme mít dostatečnou plochu, kde si jí budeme pěstovat. U nás zatím zemědělci tuto kategorii výroby ignorují, protože není na trhu poptávka.

Jako vhodné se jeví hlavně nějaké rychle rostoucí keře. O tom, které druhy konkrétně se dají využívat existují odborné studie, u volby plodiny se musí přihlížet k danému regionu a technologickému řešení plánovaného(využívaného) kotle. Toto je možnost jak s malými náklady získat teplo a navíc využít nevyužívanou zemědělskou půdu. A té je dnes velmi mnoho.

Jednou jsem v televizi viděl zajímavou reportáž, jak kdesi v Americe si lidé v celé vesnici pořídily speciální kotle upravené na spalování kukuřice, které měli nadbytek. A kupodivu jim stačilo nasypat jeden kýbl a měly celý den teplo.

Možnosti spalování biomasy jsou rozsáhlé, dnes ještě všechny neprozkoumané a nedoceněné. Nesmíme zapomenout, že než se porost spálí, plní ještě další přírodní funkce (úkryty zvířat, zelené plochy, zadržování vody v krajině...).

Voda
Využívání tekoucí vody je záležitost již velmi stará. Dříve se jí využívalo hlavně v mlýnech a později přibyly kovárny s vodou poháněnými kladivy. Tyto systémy zná každý. Jejich základ bylo vodní kolo a složité převody. Až o mnoho let později v souvislosti s využíváním elektřiny a hledáním nových zdrojů se přišlo na možnost využívat vodu přímo k pohonu turbíny.

V tepelných elektrárnách se voda ohřívá v uzavřeném cyklu na páru, která se následně využívá k roztočení turbíny.

U vodní turbíny se musely trochu upravit lopatky a voda se na ně pouští pod tlakem z výšky. Tím se opět roztáčí a generátor indukuje elektrický proud. Vodních elektráren je několik typů. Běžné přehradní vodní elektrárny - jsou umístěny u přehrady nějaké přehradní nádrže. Využívána je voda z odtoku přehrady, která je vedena pod tlakem na turbíny (tlaku se dosáhne zúžením potrubí a spádem vody). Nejpropracovanější síť vodních elektráren má Norsko, které vyrábí většinu el. Energie právě pomocí takovýchto elektráren. Dále existují malé vodní elektrárny. Po technické jsou prakticky to samé, ale v menším. Přečerpávací elektrárny, ty fungují na principu dvou nádrží, uložených v rozdílné výšce. V noci kdy je elektrického proudu nadbytek, dochází k čerpání vody za spodní nádrže do horní. Ve dne se pouští voda samospádem z horní do dolní, ovšem do cesty se vodě postaví turbína, která nám dá proud.

Přílivové vodní elektrárny. Tento typ není zatím moc běžný, ale v podstatě využívá masu vody, která se při přílivu hrne směrem k břehu moře. Tato voda má velikou energii, kterou můžeme přeměnit na elektřinu.

Vítr

Větrná energie je velmi dobře využitelná, ale rozvoji jejího využívání brání mnoho překážek, které nejsou rázu technického ale lidského. Kolem větrných elektráren se traduje mnoho bludů a pověr. Nakonec, když i tyto věci se překonají, zabrání jejímu rozvoji ČEZ se svojí politikou "energii budu za hodně málo nakupovat a za hodně moc prodávat". Jen ať se penízky sypou.

Jediná "přírodní" nevýhoda proč se vítr nevyužívá je počasí. Ono je pěkné postavit elektrárnu na větrném místě, ale ten problém je v pracovním rozsahu každé stanice. Já se setkal s elektrárnou běžného typu, a ta měla rozsah přibližně od 12 m.s-1 do 25 m.s-1. Optimum kolem 16 m.s-1, z toho je vidět, že když je vítr moc veliký tak nelze vyrábět, a když je moc malý tak také ne. Problém 'lidský' - lidé si v zásadě stěžují na dvě věci: změněný ráz krajiny a hluk. Podle mého je obojí nesmysl.

Není to tak dávno co byl kouřící komín symbol prosperity, a dnes je zatracován, nevím proč by nemohl dnes zatracovaný vzhled větrných elektráren být jednou obdivován. Když je architekt šikovný, dokáže umístit jednotku do prostoru tak aniž by narušil vzhled krajiny.

Hluk: hygienický limit pro noční dobu je 40dB. Této hladiny hluku je dosáhnuto již po pár metrech od větrné turbíny. Vzhledem k tomu že nejbližší obydlí bývávají alespoň 100 m vzdálená nevím na jaký hluk si lidé stěžují. Slyšel jsem běžet několik větrných elektráren, a nijak mi jejich hluk nevadil. U nás se zatím praktikuje model 1 elektrárna a pak dlouho nic, ale např. v rovinatém Dánsku se praktikuje model větrných farem. Na příhodném místě je nashromážděno několik desítek až stovek jednotek. Je to zajímavý pohled.

Když člověk začne konečně využívat to co může, velice rychle by odpadli starosti které nám přináší tradiční způsoby výrob energií a jiných surovin. Největší problém všech těchto technologií jsou vstupní náklady, které se sice vrátí několikrát, ale v horizontu několika desítek let. Tak proto si myslím, že pokud chceme čistší a zdravější svět měli bychom začít u sebe, protože jak říká můj táta "nejlevnější energie je ta co se nespotřebuje".

Minimalizace ekologické zátěže 1 - odpady z obalů
Minimalizace ekologické zátěže 2 - úspory tepla
Minimalizace ekologické zátěže 3 - zdroje energie 1