Strážení hnízda sokola stěhovavého v Teplických skalách - Akce Falco 2005

Cesta a seznamování se

Po zhruba sedmi hodinovém trmácení se vlakem a autobusem usedám na lavici v čekárně vlakového nádraží v Náchodě. Již jsem volala panu Vránovi, abych mu oznámila, že jsem dorazila na smluvené strážení hnízda sokola stěhovavého na Broumovsku. Dostat se sem nebylo vůbec snadné, neboť získat uvolnění ze školy na celý týden, a pak ještě svolení rodičů k pobytu ve skalách s cizím člověkem, mi dalo docela zabrat. Nevím moc, co čekat, a tak jsou mé myšlenky laděny střídavě optimisticky a pesimisticky. Optimismus však převládá.

Rozbaluji si svačinu, a při jídle pozoruji kolemjdoucí cestující. Tolik cest, kterými je možné se dát, napadá mě. Stíhám taktak dojíst poslední rohlík, a již se ke mně blíží usměvavý pán, který s menším zaváháním říká: "Vy jste tu asi na Akci Falco.(?)" Tak poznávám pana Vránu, výborného ornitologa, osobně. Po kratší cestě k němu domů se seznamuji také s jeho ženou, dcerou a psem. Příjemně překvapena zjišťuji, že všichni členové rodiny, psa nevyjímaje, jsou do ochrany přírody nějakým způsobem aktivně zainteresováni.

Netrvá dlouho, a brzy přijíždí druhý člen "hlídacího týmu", pan Bartoš. Po čase se dovídám, že pan Bartoš pracuje v ČSOP Jihlava, a zároveň je i údržbářem v jihlavské ZOO. Tak jsme tedy všichni, a můžeme jet.

Auto necháváme na parkovišti, a vydáváme se směrem vzhůru - do kopců. Ve skalách na nás čeká chata "U skalní nevěsty", v níž máme strávit příští týden. Když mě pan Vrána upozorňoval, že se mám těšit na velice bojové podmínky, nebrala jsem ho příliš vážně. No spíš jsem nad tím nijak zvlášť nedumala. Říkala jsem si, že koneckonců se vždycky mohu vykoupat v potoce, nejsem přece žádná třasořitka. Po zjištění, že nahoře ve skalách stále ještě leží sníh, a uvnitř chaty teplota dosahuje 8°C, jsem však svůj názor poněkud změnila. Až na vodu však byly podmínky, pro týdenní přežití, v chatě vcelku přijatelné. Místo rozčarování, že v chatce není elektřina, ani záchod, ani koupelna, jsem cítila spíše jakési souznění s přírodou, s opravdovým životem, a řekla si, že tohle zvládnu. A zvládla - špína se časem oloupala sama, denní světlo bohatě nahradilo jakoukoliv zářivku, a teplo z dříví v kamnech chatku vyhřálo alespoň na chvíli před usnutím. Místo televize, na kterou se stejně skoro nedívám, jsme si s panem Bartošem vymýšleli příběhy, ležíc ve spacácích pod širým nebem, nebo si jen tak chvilku před spaním povídali u večeře, v případě, že jsem spali v chatě.

Aby jste mohli oficielně strážit hnízdo sokolů, musíte mít pověření od správy CHKO.

Sokol stěhovavý - Falco peregrinus, patří dle zákona mezi kriticky ohrožené druhy ptáků. V České republice hnízdí v současné době asi kolem 20 párů, obsazují především pohraniční horská pásma Jedno z hnízd se nachází právě v území SPA Broumovská vrchovina, které bylo zařazeno do soustavy Natura 2000.

Hlavními důvody ohrožení hnízdících sokolů v České republice je neukázněnost horolezecké veřejnosti, možnost zcizení mláďat k obchodním účelům a rušení turisty. Sokol stěhovavý si pro hnízdění vybírá dutiny pískovcových skal, které jsou v ČR majoritně chráněny formou zvláště chráněných maloplošných území, jimiž vedou turistické stezky. Samici sokola vadí při hnízdění hluk a pohyb osob v blízkosti hnízda, a stává se tak, že kvůli nevčasnému zabránění průchodu turistů po stezce v blízkosti hnízdní skály, hnízdo opustí.. Vejcím hrozí zastydnutí, neboť leží v chladné dutině skály, a mláďatům, která potřebují být zpočátku velice pravidelně krmena, hrozí podchlazení nebo naopak dehydratace.. Neméně důležitým, avšak zcela přirozeným nebezpečím pro sokolí populaci jsou jiní draví ptáci, jako například výr nebo jestřáb lesní.

Dříve ohrožení a vyhubení sokola stěhovavého v ČR, kromě již zmíněných důvodů, představovalo používání DDT, které znamenalo pro sokoly velké nebezpečí, a odstřel na výrovkách. Sokoli, jakožto všichni dravci, patří k nejvíce ohroženým druhům živočichů, co se týče problematiky bioakumulace nebezpečných látek v těle, neboť stojí na vrcholu potravní pyramidy.

Hlídání hnízda v praxi

Strážit hnízdo jakéhokoliv dravce před mnohdy neurvalou, či spíše lépe napsáno nevzdělanou, veřejností není někdy snadné. Týden před tím, než jsme hnízdo hlídali já a pan Bartoš za občasné pomoci pana Vrány, se pracovníci správy CHKO pokoušeli pořádat v blízkosti hnízda odborné přednášky o sokolu stěhovavém, a vést po stezce řízený provoz. Bohužel však turisté nedbali nutnosti být co nejvíce potichu, a samici jejich přítomnost značně rušila. Reagovala podrážděně, a kroužila nad hlučícími lidmi. Jakékoliv vylétnutí samice z hnízda bylo samozřejmě pro mláďata nebezpečné, načež se správa rozhodla část (asi 400 m) turistické okružní stezky zcela uzavřít.

Naším úkolem tak bylo ve dnech od 22.5. - 28.5. uhlídat hnízdo sokola nejen před vykradači mláďat, ale hlavně před neukázněnými turisty, kteří by mohli i přes četné výrazné zákazy ve formě nápisů, tabulí a zátaras, dorazit do blízkosti hnízda, a samici vyrušit. A stoprocentně by se tak stalo, nebýt naší přítomnosti. Mnozí turisté během týdne jakoby neviděli uvedené zákazy, které výrazně upozorňovaly na přítomnost sokolího hnízda, a důvod uzavření stezky, a dokonce přelézali či obcházeli, případně odstraňovali konečné zátarasy. Za zátarasem jsme však seděli vždy já nebo pan Bartoš, případně pan Vrána, a někdy ne zrovna mile jsme každého vraceli nazpět. Naštěstí se nikdo nevzpouzel. I pro tento případ jsme však byli pojištěni možností zavolat na příslušný orgán ochrany přírody s následným zásahem profesionálních pracovníků. Takovému nezvedenému turistovi by hrozila pokuta až 10 000 Kč.

Nejvíce se kvůli uzavření stezky zlobili polští turisté, kteří se v jednom případě dožadovali i vrácení peněz. Naučná stezka v Teplických skalách je takovou menší placenou turistickou atrakcí, z níž město a provozovatel okruhu získává nemalé finanční prostředky. Během týdne dorazila na hlídanou část stezky delegace z vedení města, nepříliš nadšená jejím uzavřením. Spor města a správy CHKO Broumovsko kvůli sokolům jste měli možnost v minulých dnech shlédnout dokonce v televizi. Pozorného pozorovatele napadne, proč byl spor se správou CHKO prezentován právě v televizi.a v rádiu, když prioritou by mělo být utajení přesného umístění hnízda.

Krásné vzpomínky

Každé ráno představovalo další den života mladých sokolů. Právě proto jsme vždy nejvíce brzy ráno trnuli, zda konečně uslyšíme hlas jednoho ze sokolů, a spatříme jej letět směrem k hnízdu či od něj, což by znamenalo jediné: pro dnešek jsme uhlídali. Jaká pak byla naše radost, když se sokol třeba po půlhodině skutečně ozval! Pamatuji si na ráno, kdy jsem se velice bála, že je hnízdo vykradeno, neb večer předtím jsme viděli nějakého horolezce, jak jde směrem nahoru do skal po stezce. Před sebou jsem měla celou noc jeho fialovorůžové horolezecké lano, a modlila se, aby sokoli byli v pořádku. Pan Bartoš se za ním sice vydal, a říkal, že šel jinam, ale i tak jsem měla velký strach. To ráno se sokoli dlouho neozvali, alespoň mně připadala hodina, bez jejich viditelné nebo slyšitelné přítomnosti, neskutečně dlouhá, a okolní krajina bezútěšná. A pak jsem ji uviděla - samici, seděla na větvi suché borovice, na protější skále, a čekala, až přiletí samec s potravou. Částečně se mi ulevilo, že alespoň dospělí jsou pravděpodobně živí. Pár dospělých sokolů znamená do příštích let naději na další možná mláďata. Ovšem o současné mladé jsem měla strach stále. Jak se nám ulevilo, a jak jsme byli blažení, když samice se samcem začali toho rána konečně pravidelně zalétávat do hnízda.

První týden samice z hnízda nevylétává, avšak druhý týden se v krmení a sezení na hnízdě se samcem už střídají.

Sokoli vám snadno zvláštním způsobem přirostou k srdci. Jejich hlas vám po týdnu připadá důvěrně známý, milujete jejich svobodu, nespoutanost, dravost a rychlost, jsou ztělesněním krásy a elegance v ptačí říši. Když loví například holuba, přistihnete se, že jim fandíte, obdivně sledujete jejich pohyby, a láskyplně nasloucháte žadonění mláďat, když samice přiletí s kořistí do hnízda. Pozorujete-li boj sokolů s jiným dravcem či krkavcem, který se přiblížil až příliš blízko k hnízdu, tajíte dech v němém výkřiku.

Domů

V pátek večer dorazil další tým na hlídání, a já se pomalu začala loučit s vysokými pilíři Teplických skal, horským potokem protékajícím pod nimi, hlasy nezměrného množství ptáků, a bohužel také se sokoly.

Při cestě vlakem domů, jsem viděla sokola v každém ptáku, ba i v hrdličce doma na našem dvorku. Druhý den po návratu, jsem se hned ráno vydala do kopců Českého středohoří, a z neznámého důvodu jsem nikde neměla stání. Putovala jsem z místa na místo, vyhýbala se setkání s člověkem a očima bloudila po obloze. Teprve poštolka, letící nad mou hlavou v blízkosti Písečného vrchu, mi prozradila, koho v kopcích hledám. Poštolka se mimochodem sokolu dosti podobá, neboť oba patří do čeledi sokolovití, stejně jako raroh, dřemlík, ostříž, a další.

Konec dobrý, všechno dobré

Dnes je již 27. června, a já konečně mohu tento článek s klidným svědomím odeslat do redakční rady serveru přírody. S odesláním bylo třeba počkat až do tohoto týdne, neboť fotografie, které jsme na místě strážení pořídili, ať už já nebo pan Vrána, by mohly někoho inspirovat k pátrání po hnízdu a k jeho vykradení. Jak mi dnes řekl pan Vrána, objevují se tyto skutečnosti ve východních Čechách poměrně často. V několika sokolích hnízdech ochránci přírody nalezli místo 3 nebo 4 obvyklých mláďat pouze jedno. Naše hnízdo se však podařilo uhlídat. Doufám, že společně s vydáním článku, vám budu moci fotografie sokolů ukázat.

Pan Vrána mi sdělil, že 8. června byly zjištěny, pomocí identifikačního čísla na kroužku na noze, stáří a původ obou dospělých sokolů. Samice je stará 3 roky a pochází z divokého hnízda z jižního Německa, zatímco samec je starý asi 8 let, a původ má u nás, v severovýchodních Čechách.

Pokud zavítáte v budoucnu do Teplických skal, určitě si s sebou nezapomeňte vzít dalekohled. Půjdete-li tiše, a budete-li se dívat pozorně na okolní suché stromy nahoře na skalách, jistě některého ze členů sokolí rodinky spatříte, či případně uslyšíte jeho chraplavý táhlý hlas.

Další informace, kterou jsem od pana Vrány dostala, mě potěšila, ale částečně i zarmoutila. Dvě sokolí mláďata, která vylétla z hnízda někdy začátkem minulého týdne, jsou v pořádku, zatímco třetí mládě dnes pravděpodobně podstoupí operaci šlachy na noze. Spadlo při pokusech o vylétnutí z hnízda do skal, a šlachu si přetrhlo. V případě, že se operace podaří, bude mládě opět vypuštěno zpět do přírody. Přejme mu štěstí!

Jak můžete pomoci sokolům Vy sami?

Zcela jednoduše. Zúčastněte se akce Falco příští rok. Více informací naleznete přímo na našich stránkách.

Fotografie: Josef Vrána