Homo Kaktusář

Coccineus
Autor: Mgr. Jan Vaněček

Rozšíření kaktusů

Pravou domovinou kaktusů je Amerika. Rostou od kanadských jezer až po jižní cípy Patagonie, v poušti Atacama a v Údolí smrti i na vrcholcích And, na kontinentě i na ostrovech. Zkrátka obydlely všechna nehostinná zákoutí Nového světa, kde člověk ani se svými technickými vymoženostmi dlouho nepřežije a je tomu dobře. Příroda kaktusy ale na takto kruté životní podmínky dobře vybavila. Zbavila je (až na výjimky jak se ještě dozvíte) listů a poskytla jim znamenité trny, aby zabránila odparu i té nejmalinkatější kapičky vody. Dala jim ztlustlý stonek, který nasaje a uchová vodu pro horší časy a dovolí jim bez vody i kořenů přežít měsíce i roky. Kaktusy si v takto drsných podmínkách doslova libují a když je "trápíte" tak jak jsou na to uvyklí z domova, výtečně prospívají. Už ale slyším jak namítáte, že jste viděli kaktusy na své dovolené u Středozemního moře, u Jadranu nebo v Africe. Ano máte pravdu. Ale tyto oblasti nejsou pro kaktusy typické. Byli tu vysazeny uměle nebo zavlečeny člověkem a přizpůsobily se novým životním podmínkám.

Historie kaktusářství

Objev Ameriky přinesl zájem o plody tohoto kontinentu mezi panovníky, kteří zámořské cesty financovali. Mezi tyto "plody" nepatřila jen káva, kakao a podobně, ale i kaktusy. Panstvo se velmi divilo, jaké jsou to rostliny a mnozí ani nevěřili že to rostliny jsou. Na královských dvorech se ale kaktusům příliš nedařilo. Pokrok v pěstování přinesl až zájem botanických zahrad. Na rozšíření rostlin i mezi lid jsme si ale museli počkat až do počátku 20 století. A máme být na co pyšní. O tento "boom" se totiž postarali Češi B. Rozel, J. Seidl a hlavně cestovatel a etnograf Albert Vojtěch Frič. Ten dovezl z Ameriky desítky nových druhů kaktusů a stovky jich popsal. Dokonce už v jeho 17ti letech mu posílali světový odborníci kaktusy k zařazení se kterými sami nevěděli rady. Hlavní zásluha spočívá v tom, že své vědomosti a zkušenosti předal lidem. Informoval je, kde kaktusy rostou a jaké mají ve své domovině podmínky. Což velmi přispělo k pokroku v pěstování. Svou sbírku nejen že ukazoval, ale také z ní velkou část předal zájemcům. A tyto kousíčky Fričových sbírek potom vytvořili základ sbírek českých. A. V. Frič byl zaslouženě jedním z nejuznávanějších znalců kaktusů v Evropě a právem se po něm i několik kaktusů jmenuje.

I takto může vypadat Vaše sbírka
Mgr.Jan VANĚČEK (http://www.volny.cz/jans-cact)
Autor: Mgr. Jan Vaněček

Trocha teorie

Abyste rozuměli některým pojmům, je třeba si říci něco o základní morfologii kaktusů. Některé věci (možná všechny) budete znát, ale opakování matka moudrosti :).

Existují tři podčeledí velké čeledi, která se nazývá cactaceae. Evolučně nejprimitivnější jsou Pereiskoideae. Pereskie mají keřovitý, ve své domovině stromovitý, vzrůst a jsou ještě olistěné (někdy jen v mládí) Při klíčení jsou patrné dva děložní lístky

Druhou podčeledí je Opuntioideae. Opuncie jsou typické článkovaným tělem. Dobře se jim daří právě ve Středomoří, kam byli zavlečeny člověkem. Často nemají trny patrné na první pohled, jen jakési malé chomáčky, ale brzy uvěříte, že je mají, až se jich zkusíte dotknout. Raději to ale nezkoušejte. Opuncie jsou známé a oblíbené i mezi skalničkáři, protože jako jedny z mála kaktusů jsou schopny, při vhodném ošetření vydržet i tuhou českou zimu mimo