Sen

Víte, Bůh stvořil Zemi a člověka. Člověk ji svým chováním zničil. Bůh se proto od člověka odvrátil. Nevěřím na slova jako spravedlnost, rovnost nebo upřímnost. Nevěřím na mě, protože neexistují. Nechodím do kostela, ale věřím v to, že to, co Bůh udělal bylo spravedlivé, dal si práci, obrovskou práci a stvořil dokonalý svět, ale přivedl sem člověka a vybavil ho obdivuhodnou věcí - svobodnou myslí. Člověk ale svět svojí nedokonalostí, svojí arogancí a svojí blbostí zničil. Bůh šel jinam, stvořil si jiný svět, kde teď žije sám, bez lidí. Člověk si teď musí poradit bez něj. Proto ve světě vždy bylo tolik nespravedlnosti, bolesti a utrpení. Proto ve světě je tolik nespravedlnosti, bolesti a utrpení. V tohle já opravdu věřím.

Můj sen byl o tom, jak si žiji v krásné přírodě, ničím a nikým nerušen. Místo, které se nedá popsat, protože je to ráj. Ráj, který stvořil Bůh. Představte si naprostý klid. K tomu si přidejte vaše naprosté uvolnění a máte mojí vizi o věčnosti. V tom snu jsem byl jen já, žádné problémy, žádná bolest, nic víc, jen já. Bylo to místo nezničené lidským společenstvím.

Nejvíce mě štvou lidé, kteří neustále hlásají, že znají svá práva. Každý zná svá práva, ale máme tu také nějaké povinnosti, a ty už zná málokdo. Lidé trpí představou, že si mohou dělat naprosto vše, co chtějí. Ano, mohou, ale i přesto, že dnešní svět je založen na rovnosti a svobodě všech, jsou to jenom plané řeči. Rozdíly mezi lidmi tu vždy byly, jsou a vždy budou. Lidé si musí uvědomit, že nejsou výjimeční. Nejsou nic. Ovládají to tu jen pro to, že kvantita předčila kvalitu. Pořád je totiž víc lidí, kteří se mají mizerně, než těch, kteří jsou spokojeni. Lidé si mohou dělat, co chtějí, ano, jsou to totiž myslící stvoření, mohou krást, zabíjet, podvádět a nenávidět nebo mohou milovat, pomáhat a sloužit dobré věci. Nic nikoho neomezuje. Člověk je volný, ale přesto, je stále otrok. Otrok vlastního života, vlastní kariéry. Otrok stereotypu. Otrok, který slepě jde za něčím, co nemůže najít. Nemůže to najít, protože to neexistuje. Jestli ale chcete, tak to klidně hledejte dál, dělejte si co chcete, vždyť přece můžete, žijeme ve světe plném možností bez hranic.

Takovéhle věci se mi s tím snem také vybavily, ale i přesto, i přesto všechno, jsem se ráno probudil s obrovským pocitem vnitřního štěstí, uspokojení, možná i naplnění. Pesimismus se ze mě uvolnil a zůstala tam pouze ta vize onoho ráje, onoho světa bez bolesti. A já byl celý den nabit zvláštní energií. Pocitem štěstí.