Větší klimatické změny díky emisím CO₂ nebo ničení pralesů pro pěstování palem a soji?

Vyšší koncentrace CO₂ – únava pro člověka, rychlejší růst pro rostliny

Oxid uhličitý a methan v atmosféře vyvolávají skleníkový efekt a je to průkazný fyzikální úkaz. Současná koncentrace oxidu uhličitého činí 400 ppm (jednotek CO₂ na milion jednotek vzduchu), ale činností člověka roste rychlostí 2 ppm ročně. Snadno lze dopočítat, že za sto let při takovém tempu dosáhne 600 ppm a za 300 let dokonce 1000 ppm. Taková koncentrace již působí únavově a uzavřené prostory by se měly vyvětrat. To ale sotva uděláme s celou atmosférou. Na druhou stranu i v minulých geologických obdobích byly koncentrace CO₂ násobně vyšší a podporují rychlejší růst rostlin díky efektivnější fotosyntéze.

Z vyčerpané půdy po vykácení pralesa se stává za několik let savana

Považme ale význam pralesů, a to zejména těch tropických. Kolem rovníku je stabilnější klima a ani doby ledové tu neměly zásadní vliv na vegetaci jako v jiných zeměpisných šířkách. Panují tu vysoké teploty, ale díky bujné vegetaci a potažmo kondenzaci vlhkosti tu nejsou pouště. Obrat nastává při plošnějším vykácení pralesů například kvůli pěstování soji. Již za několik let přichází suchá savana kvůli vyčerpání živin z půdy, erozi a změnám v dešťových srážkách. Za posledních 50 let bylo zničeno 17 % amazonského pralesa a další čtvrtina byla poškozena. Klimatický kolaps ale nepřichází při úplném vykácení těchto pralesů, vodní cyklus přestává fungovat mnohem dříve. Dá se to připodobnit ke kolapsu pumpy v těle jakým je srdce. Jenže tady místo těla máme rovnou klimatický systém planety.

Zvířata krmená sojou z tropů. Stejný problém jako palmový tuk

Že kácení deštných pralesů je velký problém si uvědomuje kdekdo i u nás. Mnoho z nás důkladně hledí na složení potravin a odmítá konzumaci těch s palmovým olejem. Soja představuje mnohem skrytější problém, protože se využívá v živočišné produkci. Na mléku, masu či vejcích si nikde nepřečteme, že byly vyprodukované na sojovém krmném základu mnohdy dovezeném také přímo z tropů. Ničení deštných pralesů je vážný etický problém také kvůli ničení mimořádné biologické rozmanitosti, která se ve stabilním prostředí vyvíjela miliony let.

Jen 9% u nás zkrmené soji pochází z domácí produkce

Čím více soji se ale zkrmuje u nás, tím větší problémy můžeme mít také s ohrožením zemědělských půd v Česku. Je to spojitý problém. Sice ne všechny krmné sojové produkty pocházejí z tropů, ale mnohdy také tento původ zastírají díky systému evidence vždy jen předchozího prodejce, kterým může být i jen německý či americký překupník. Průměrná roční spotřeba sojových šrotů se v Česku pohybuje kolem 300 tisíc tun, ale jen 9% pokrývá tuzemská produkce. Dovozová soja nahradila jiné bobovité pícniny pěstované v Česku a ty chybí ve střídání plodin.

Kritický okamžik může nastat už za 50let

Vidíme tedy, že rostoucí koncentrace CO₂ v atmosféře není banální záležitost. Ničení deštných pralesů je ale mnohem naléhavější a nevratnější záležitost. Kritický okamžik v tomto případě může nastat již za 50 let a mohou se ho dožít již žijící generace. Musíme řešit, jak pomoci samostatnosti evropského zemědělství. Můžeme jím mimochodem řešit také zachování vlastní potravinové produkce místo každoročních miliardových škod na zemědělské půdě.