Legendární psí záchranář Barry, který v Alpách zachránil život desítkám lidí

Legendárního psa Barryho a jeho úžasné skutky vám popíše zajímavý historický článek z roku 1903, který původně vyšel na serveru Bejvávalo.cz. Zkuste se začíst do krásné historické češtiny a dozvědět se více o tomto legendárním psím hrdinovi.

Zvíře ve službách lidskosti.

Proslulá hora Sv. Bernarda neboli Veliký Bernard, skupina velikých alpských hor Penninských mezi údolím Rhonským a městem Martigny a údolím Dory Baltey a městem Aostou již v Italii, s pověstným průsmykem, tvořícím jeden z nejznámějších přechodů ze Švýcar do Italie, jímž kdysi Římané, Karthagiňané pod Hannibalem, Langobardi, Frankové, Burgundi, Němci, Saraceni, Rakušané i Francouzi s Napoleonem od jihu k severu a opačně přes nebetyčné hráze alpské se ubírali — pověstnou se stala i svým světoznámým »hospicem«, vystavěným ve výši 2475 m., jenž může až na 400 poutníků přijati a ošetřiti.

Hospic vystavěn na místě, kde kdysi stával pohanský chrám římský, ke cti Joviše postavěný. Císař Konstantin dal chrám zbořiti a zbudoval zde kapli křesťanskou; ve stol. X. savojský šlechtic, sv. Bernard, obnovil kapli a vystavěl zde útulnu pro hosty; po něm má celá hora jméno své. Členové řádu sv. Augustina přijímají zde pocestné a pátrají po ubohých zbloudilcích, zapadlých v závěje neb mrazem ustydlých.

Denně vycházejí na obchůzku na místa nejnebezpečnější; jejich věrnými průvodčími jsou zvláštní psi bernardinští, z nichž jeden, Barry, stal se osobností přímo historickou. Památný pes ten zachránil život více než 40 lidem.

Cestovatel a spisovatel Scheitlin udílí mu čestný titul »světce na hoře Sv. Bernarda . . .«

»Vycházel jsi,« píše v něm nadšeně (jak cituje náš Rutte v krásném svém cestopisném díle »Švýcarsko«), »nesa košíček s chlebem a lahvičku (nebo i soudek) posilujících nápojů na krku, den co den z kláštera za chumelice i oblevy hledat sněhem zapadlých, lavinou přikrytých, jich vyhrabávat neb rychle uhánět domů, aby mniši šli s tebou a pomáhali křísit . . . Tak jsi jednal po dvanácte roků . . . Zachránil jsi život více jak čtyřiceti lidem. Město Bern jednalo dobře, když jsi sestárnul a seslábnul, že jsi nemohl lidem více sloužiti, že tě živilo až do smrti. Nyní tělo tvé jest vycpáno v museu bernském; kdo je uvidí, smekne klobouk . . .«

Původní psi, praví bernardinští, již dle tradice mnichů vznikli křížením dánské dogy s pyrenejským mastyffem, velkým psem ovčáckým, dávno vyhynuli. Nynější, také tak zvaní, jsou odrůdou novofundlandskou, a nemají s původními psy svatobernardskými nic společného, nežli typickou a ušlechtilou hlavu.

A tak slávu starého »dobrodince lidstva« žádné plemeno moderní nemůže zastříti, a starý Barry stkví se v historii příkladně jako »zvíře ve službách lidskosti«, získavší si o lidstvo zásluh nesmrtelných!