Děti píšou o přírodě: Představení projektu aneb jak to všechno začalo

Jedno z dětí zapojených do našeho projektu, Norelys Maridueña z Ekvádoru.

Léto 2016, La Digue. Nacházím se někde mezi Fond Piment a pláží Anse Cocos. Měl bych pokračovat v cestě na zmíněnou pláž, ale místo toho už pěkných pár minut stojím na jednom místě a snažím se vyčistit svou mysl, abych mohl co nejvíc vnímat krásu okolního tropického lesa. Pro Evropana to není úplně jednoduché – prostě proto, že naše mozky nejsou na takovou rozmanitost zvyklé. Postupně se mě ale zmocňuje větší a větší vnitřní klid a nakonec se nořím se do stavu takové uvolněnosti a spokojenosti, jakého se mi nikde jinde na světě nedaří dosáhnout.

Zima 2017, Česká republika. Čtu si článek o tom, že situace ve Venezuele rychle směřuje k humanitární katastrofě a kvůli nedostatku jídla umírají tisíce dětí. Nutno dodat, že Venezuela je jedna z mých vůbec neoblíbenějších zemí: najdete tam spoustu nádherných horských mlžných lesů i nížinných pralesů a taky je to už jen „kousek“ ke slavné Kurupiře, která leží na brazilsko-venezuelské hranici. Věci, které jsem o této legendami opředené stolové hoře v dětství četl, možná byly přikrášlené, ale to nic nemění na faktu, že silně ovlivnily celý můj život.

Tyto dvě epizody v sobě ukrývají jeden velký paradox. Aby se lidé jako já, doslova posedlí tropickou přírodou, mohli podívat do pralesů La Digue či Venezuely, potřebují k tomu nemalé finanční prostředky. Oproti tomu řada lidí, kteří přímo v těchto pralesích žijí a mohou se jejich krásou kochat každý den od rána až do večera, čelí chudobě a hladu. Takže na žádná „rozjímání“ nemají čas ani myšlenky a je víc než jen pravděpodobné, že pokud jde o místo pobytu, okamžitě by se mnou měnili.

Tropický les někde mezi Fond Piment a pláží Anse Cocos, ostrov La Digue.
Autor: Jiří Černý

A právě tento paradox inspiroval projekt „Děti píšou o přírodě“. Základní myšlenka byla úplně jednoduchá – umožnit chudým dětem z tropických zemí přivydělat si nějaké peníze tím, že budou prostřednictvím krátkých textů a fotografií seznamovat s tamější přírodou čtenáře na opačném konci světa, tedy v České republice. Po zvážení všech okolností jsem se nicméně rozhodl „Děti píšou o přírodě“ využít i k propagaci adopcí na dálku. Jsem totiž přesvědčen o tom, že právě tento model pomoci patří mezi nejlepší. A kromě toho, někteří naši budoucí přispěvovatele jsou na seznamu čekatelů.

Aby bylo jasno, studoval jsem biologii, nikoliv nějakou sociální školu. Nedělá mi problém připustit, že k rovníku létám v první řadě kvůli přírodě. O politiku se prakticky nezajímám, jednání venezuelského prezidenta Nicolase Madury (ani jiných jemu podobných) nemám chuť komentovat.

Na druhé straně, vždy jsem byl přesvědčen o tom, že jsou věci, kterým by se nemělo jen tak nečinně přihlížet. Jistě, není to totéž, jako ty věci přímo páchat. Ale není to ani cesta, po níž bych se osobně chtěl ubírat. Dalajláma řekl, že hledat štěstí a zůstat lhostejný k utrpení druhých je tragickým omylem. Mohl bych to teoreticky tedy brát i tak, že když už jsem to štěstí nalezl – tam dole na jihu, ve věčně zelených deštných lesích – jsem tak trochu něco dlužen.

Vnímat naplno krásu tropického lesa není pro Evropana jednoduché. Musíte se to postupně učit.
Autor: Jiří Černý

Adopce na dálku mají každopádně hned několik výhod. Osobně bych vyzdvihnul především to, že se díky nim můžete dozvědět řadu zajímavých informací o kultuře zemí, které vás třeba lákají podobně, jako mě kdysi lákala Venezuela. Možná se i naučíte pár slovíček z dalšího cizího jazyka a možná vás korespondence s vaším adoptivním dítětem i „popostrčí“ k tomu, abyste se do dané země konečně vypravili.

Stručně řečeno, přínosy pro dárce jsou v tomto případě mnohem větší, než když prostě pošlete peníze na účet nějaké charitativní organizace. A to se mi zamlouvá – protože kde je napsáno, že z pomáhání někomu musíte mít „jen“ dobrý pocit?

Vzhledem k velké náročnosti začínáme s Peru a Ekvádorem, ale doufám, že počet zapojených zemí se postupem času bude zvětšovat. Stejně tak doufám, že vás myšlenka tohoto projektu osloví a se zájmem si přečtete například o tom, jaké květiny rostou na loukách v okolí ekvádorského města Ventanas či jaká zvířata žijí v pralesích obklopujících Iquitos v Peru.