Expedice Seychely 2016 II.: Cesta a Veuve Reserve

Zátiší s balvanem (La Digue).
Autor: Jiří Černý

K napsání dalšího článku o naší letošní expedici na Seychely jsme se dostali mnohem později, než jsme původně předpokládali. Dost možná proto, že jsme své dojmy z návštěvy této nádherné země potřebovali nechat nějakou dobu „uležet“ – a ne je zveřejnit bezprostředně po návratu.

Přijet z naší republiky do ráje vám způsobí menší šok, ovšem to není nic proti šoku, který vás čeká po návratu. Nějakou dobu žijete ve světě, kde v podstatě nejezdí automobily (s výjimkou hrstky taxíků a náklaďáků zásobujících hotely), usínáte (a budíte) se za hučení Indického oceánu, dýcháte křišťálově čistý vzduch a jste obklopeni přírodou, která se téměř vymyká popisu. A čím déle zůstáváte, tím intenzivnější máte pocit, že celá vaše předchozí existence byla toliko přípravou na skutečný život – život, který konečně začal.

Přístaviště na Mahé.
Autor: Jiří Černý

To jsme však v pátek 1. července, kdy jsme vyráželi do Vídně na letiště, ještě netušili. Zcela v souladu s „duchem“ tohoto světa jsme si dělali starosti, zda silnice nebudou příliš ucpané a navzdory několikahodinové rezervě nepřijedeme pozdě. Tyto se ovšem ukázaly být zcela zbytečné, neboť hned první spoj do Dubaje byl zpožděn o cca 45 minut.

Po šestihodinovém letu jsme přistáli v Dubaji a zjistili, že tamější letiště je opravdu obrovské – dostat se k naší bráně nám trvalo mnohem déle, než jsme předpokládali. Následoval další let na Mahé, kde ovšem pilot zjistil, že kvůli špatnému počasí (vysoká oblačnost) nemůže přistát. Když se mu to nepodařilo ani na třetí pokus, mírně jsme znervózněli a začali zjišťovat, kde jsou uloženy nafukovací čluny. Nakonec naštěstí uspěl, ale šlo o jednoznačně nejtvrdší přistání, jaké jsme dosud zažili.

Kamenný val u přístaviště na Praslinu.
Autor: Jiří Černý

V důsledku bezpečností kontroly letadla a obrovské fronty na odbavení (asi 45 minut stojíte v neklimatizované hale a smutně koukáte na neobsazené přepážky… čili něco podobného, jako návštěva českého supermarketu v den kdy začíná nová slevová akce) se naše zpoždění ještě prohloubilo. A mělo být hůř – čekala nás totiž plavba po rozbouřeném oceánu na Praslin.

Z tohoto děsivého zážitku si něco pamatuje pouze ostřílený cestovatel George, který v letadlech vypil pár lahví bílého vína, jež má prý pozitivní účinky na jeho žaludek. Ten tvrdí, že nejvíc si cestu užívali členové posádky, kteří průběžně odnášeli sáčky se zvratky a královsky se bavili tím, jak je „suchozemským krysám“ špatně. Netřeba asi dodávat, že plavba trvala mnohem déle, než měla. Loď z Praslinu na La Digue na nás sice počkala, ovšem nikdo na ni nechtěl nastoupit. Zabral teprve až argument, že oceán se do večera určitě neuklidní a přespat na molu nemůžeme. Do hotelu jsme tak dorazili naprosto vyřízení a po dotazu, zda všichni lidé v České republice mají tak zelenou barvu pleti, raději na zbytek dne zapadli do postelí.

Ostrov La Digue focený z paluby lodi.
Autor: Jiří Černý

Návštěva Veuve Reserve

Cílem naší první poznávací cesty se stala Veuve Reserve, což je opravdu malá rezervace (de facto takový tropický park s lavičkami o rozloze 21 hektarů) na okraji vesničky La Réunion. Byla slavnostně otevřena v roce 1982, aby poskytovala útočiště endemickému lejskovci seychelskému (Terpsiphone corvina) – úžasnému ptákovi, kterému místní říkají „veuve“ („vdova“).

Vítejte v rezervaci Veuve Reserve!
Autor: Jiří Černý

Pozorovat tyto kriticky ohrožené živočichy při námluvách je nezapomenutelný zážitek. Sameček se pozornost samičky snaží upoutat tím, že vystavuje na odiv svá dlouhá ocasní pera a zpívá. Bohužel, lejskovci mají tu nepříjemnou vlastnost, že odmítají pózovat (ve svém přirozeném prostředí se fotí docela špatně).

Ve Veuve Reserve jsme se rovněž poprvé setkali se samičkami pavouků Nephila inaurata, které budily oprávněný respekt především u ženské části naší výpravy.

Uvnitř rezervace roste tolik pozoruhodných rostlin, že nevíte jakou si prohlédnout dřív.
Autor: Jiří Černý

Poznatek: Při procházce po Veuve Reserve si musíte dávat dobrý pozor na všudypřítomné zákeřné kořeny, jinak vám hrozí, že při pokusu o pořízení co možná nejkvalitnějšího snímku zakopnete a skončíte právě v síti Nephila inaurata, což není příliš příjemná zkušenost dokonce ani pro nadšené entomology.

Mnohem roztomilejší jsou obří šneci rodu Achatina, na které tu narazíte doslova na každém kroku. Navíc se před vámi na rozdíl od jiných zvířat (namátkou scinků Trachylepis seychellensis) okamžitě nesnaží prchnout.

Scinkové Trachylepis seychellensis jsou poměrně plaší.
Autor: Jiří Černý

Veuve Reserve je ale primárně ptačí rezervace, takže jsme se dívali hlavně po ptácích. Kromě lejskovců určitě stojí za pozornost i snovatec madagaskarský (Foudia madagascariensis), kterému se vzhledem k jeho barvě v angličtině říká „red fody“. Dále tu lze narazit i na kaloně Pteropus seychellensis, kteří se nicméně vyskytovali hned nad naším hotelem a mohli jsme je tak sledovat každý den.

Sečteno a podtrženo, Veuve Reserve je opravdu úžasná a skvěle se v ní relaxuje (odmyslíte-li si komáry). Pokud ji někdy navštívíte, doporučujeme dojít až k malé vodní ploše v zadní části, kteréžto místo by mělo uspokojit i ty nejnáročnější ornitology světa. Tam se posaďte, uvolněte a kochejte…

Předchozí díly: Expedice Seychely 2016 I.: Úvod