Zdivočelí koně pobíhají i na Sardinii
Koně z náhorní plošiny jsou menšího vzrůstu a lidskou péči rozhodně nevyhledávají. Nejsou nebezpeční ani extrémně plaší. Nemají důvod, turisté zde zatím dodržují předepsaná pravidla. Může být oříšek je najít, ale správci parku jsou ochotní poradit.
Příroda je mocná a příroda si umí poradit. Tohle přesně Vás napadne při jejich pozorování. Na první pohled nejeví žádné znaky nespokojenosti. Po poměrně dosti kamenitém povrchu chodí naprosto spolehlivě. Kopyta mají pravidelná, možná mírně podsunuté patky a delší špičky, ale celkový dojem je daleko lepší než u kdejakého sporťáka s pravidelnými úpravami. Při spásání trávy nenaklánějí hlavu do stran, tráva jim nevypadává – nic co by značilo nedostatečnou zubní péči. Březí klisny mohou působit poněkud hubeněji, ale při pohledu na ostatní jedince je jasné, že je to spíše pokročilým stavem březosti a neosvalením hřbetu. Hříbata se mají čile k světu, hrají si, pobíhají kolem matek. Až později si lehnou a odpočívají.
Stádo je věkově vyvážené, starší a dominantnější zástupci občas naznačí mladším, kde je jejich místo, jinak vše probíhá v poklidu. Koně přirozeně migrují, prostoru mají dost, takže se stáda vzájemně zbytečně neohrožují. Jejich pohyb je možné monitorovat podle výkalů, které zanechávají na cestičkách i v houštinách. Okem viditelní parazité se v čerstvých kobylincích nevyskytují.
Zdivočelé koně opravdu stojí za to vidět. Uvědomíte si, jak harmonicky fungují i s minimálními zásahy člověka. A pokud se nechystáte zrovna na Sardinii, je možné je spatřit kromě Francie i v Řecku a v neposlední řadě v České republice! Do bývalého vojenského prostoru v Milovicích bylo vypuštěno stádo exmoorských poníků, aby zde spásali neudržované porosty, ale o tom někdy příště…
autor:
Diskuze k článku „Zdivočelí koně pobíhají i na Sardinii“