Kniha Rituální jeskyně starých Mayů

V češtině jde o první knihu o mayských jeskyních vůbec. Skrytý temný vodní podzemní svět měl (a dodnes má) velký náboženský význam pro staré i současné Maye; považovali jej za vstup do podsvětí. Proto byly jeskynní prostory Mayi často považovány za posvátné a sloužily jako dějiště mnoha tajemných rituálů, ve kterých byli účastníci v kontaktu s bohy, předky a ostatními nadpřirozenými bytostmi.

EAN: 9788020023308
Vydavatel: Academia
Rok vydání: 2014
Počet stran: 424
ISBN:978-80-200-2330-8
Autor: Stanislav Chládek
Vazba: vázaná
Knihu lze koupit na www.academiaknihy.cz

Ukázka z knihy:

Ležela před námi jako rozbitá bárka uprostřed oceánu, stěžně zmizely, jméno smazala voda, posádka zahynula a nebyl tu nikdo, kdo by prozradil, komu patřila, jak dlouhá byla její cesta a kdo zavinil její zničení… Vše bylo tajemství, temné, neproniknutelné tajemství…

Tak zní slova amerického cestovatele Johna Lloyda Stephense, který poté, co spatřil ruiny Copánu v současném Hondurasu, seznámil moderní svět se starými Mayi (viz Incidents of Travel in Central America, Chiapas and Yucatán, 1839).

Právě tato slova zněla v mých uších ve chvíli, kdy jsem před více než deseti lety hleděl mezi stalaktity v hlubinách jeskyně Balankanché na mexickém Yucatánu na sbírku mayských keramických nádob a vykuřovadel. Bylo to poprvé, co jsem navštívil mayskou rituální jeskyni, a otázky se ve mně zvedaly jako stalagmity kolem. Co způsobilo, že Mayové přinesli do těchto temných hlubin vlhké jeskyně obětiny, aby zde provozovali své rituály? A ozývaly se ještě více, když jsem o léta později zíral na hromady lidských koster ležících v načervenalém bahně v hlubinách jeskyně Midnight Terror v Belize. Co se tu stalo? Používala se jeskyně jako pohřebiště nebo, což bylo pravděpodobnější, patřily kostry lidským obětem? Z jakého důvodu se před více než tisíci lety uskutečnila tato strašlivá, masová oběť?

Můj zájem o mayské jeskyně začal dost nevinně. Byl jsem na rodinné dovolené v Tulumu na Yucatánu, když mi moje mladší dcera Petra, která čerstvě ukončila jazykovou školu v guatemalském Santiago Atitlán, přinesla knihu Maya Cosmos (od Davida Freidela, Lindy Scheleové a Joy Parkerové). Začal jsem číst a k velké rozmrzelosti své odpočívající rodiny jsem nedokázal přestat. Zaujalo mě to a začal jsem toužit ony tajemné mayské jeskyně prozkoumat a zjistit, jak se jejich obsah vztahuje k mayským mýtům.

Krátce poté jsem začal do Mezoameriky jezdit a kdykoli a kdekoli jsem měl příležitost, prozkoumával jsem mayské jeskyně. Mé cesty měly nádech dobrodružství a exotiky. Zpočátku jsem neměl ani tušení, kam mě mé pátrání zavede. Nyní, o deset let později a poté, co jsem strávil nekonečné hodiny v mnoha temných a záhadných jeskyních, mohu své dojmy shrnout. Má snaha vedla k tomu, že jsem začal rozumět mayské víře, která se týkala života, smrti, života po smrti a tajuplného podsvětí…

Tato kniha není o všech těch famózních úspěších, kterých mayská civilizace dosáhla, jako jsou velká města s pyramidami, paláci a hřišti na míčovou hru, to, co dokázali v astronomii, matematice a hieroglyfi ckém písmu, dokonce i v historii.

Mayská kultura

Mayská oblast zahrnuje jihomexické federativní státy Chiapas, Tabasco, Campeche, Yucatán a Quintana Roo (tři posledně jmenované leží na poloostrově Yucatán), celé republiky Belize, Guatemala a El Salvador a západní část Hondurasu. Tato oblast je dodnes domovem zhruba sedmi milionů Mayů, jejích původních obyvatel. Na základě rozdílů nadmořské výšky, kvality půdy a množství srážek se region často dělí na tři části: úpatí hor na pobřeží Tichého oceánu, sopečné pohoří (Kordillery, páteř kontinentu) a někdy zvlněné, ale obvykle spíše ploché nížiny. Mayská kultura dosáhla svého největšího lesku zvláště právě v nížinách.

Před více než dvěma tisíci lety se ve středoamerickém tropickém pralese zrodila mayská kultura. Uprostřed džungle vyrostla nádherná, zářivá města s pyramidálními chrámy, královskými paláci, šlechtickými domy, hřišti na míčovou hru a náměstími, která spojovaly dlouhé, široké, zpevněné a zvýšené cesty zvané sak beob.2 Města zdobily sochy, reliéfní kameny (zvané stély), které provolávaly slávu božským králům a zdůrazňovaly jejich spojení s bohy a předky. Velká část mayského obchodu se odehrávala po vodě; mayští obchodníci pádlovali ve vydlabaných kánoích po řekách, které se vinuly oblastí. Na moři používali Mayové mnohem větší mořské kánoe. Existovalo mnoho malých mayských městských států, navzájem poměrně nezávislých; vládli jim králové (ahaw), kteří o sobě tvrdili, že jsou potomky bohů.

Vztah mezi těmito různými královstvími byl často silně nepřátelský a státy mezi sebou pravidelně válčily.

Mayské hieroglyfi cké písmo bylo nejvyvinutější ve staré Americe. Mayští písaři zapisovali do kamene velké příběhy stvoření, astronomická pozorování, mytologii i významné události ze života svých králů. Mnoho záznamů se zachovalo také na překrásné keramice a objevují se rovněž i v mayských kodexech, knihách složených jako leporelo, které jsou vytvořeny z kůry pokryté vrstvou štuku. V evropských muzeích se zachovaly pouze tři kodexy, jež přežily útoky času a vlhkosti i španělskou conquistu; všechny pocházejí z poklasického období.

Mayové byli vynikající matematici (objevili koncept nuly) i výborní astronomové a měli rozsáhlé lékařské znalosti. Vyvinuli velmi sofi stikovaný kalendář. Dva kalendářní cykly, tzolk’in a haab, běžely nezávisle na sobě. Tzolk’in má 260 dní, které představovaly vzájemně se potkávající sekvenci čísel od jedné do třinácti a dvaceti jmen dní. Jednalo se o posvátný mayský cyklus a na vysočině se někdy užívá dodnes.

Cyklus haab sestával z 365 dní, měl tedy délku tropického roku. Skládal se z osmnácti jmen měsíců po dvaceti dnech a pěti velmi obávaných nešťastných dní na závěr. Oba cykly byly propojeny s dlouhým počtem, který začíná 13. srpna 3114 př. n. l., což je datum mayského stvoření světa (podle gregoriánského kalendáře). Dlouhý počet stojí na cyklech a Mayům umožňoval počítat neuvěřitelně dlouhé časové intervaly. Základem mayské společnosti je zemědělství. Nejvýznamnější rostlinou byla pro všechny mezoamerické kultury kukuřice. Ta byla pro Maye tak významná, že věřili, že z ní byli stvořeni. Mayští farmáři dokázali v nížinné oblasti vést vysoce produktivní zemědělství. Ale, jak se později ukázalo, mayské zemědělství zřejmě nestačilo uspokojit explozivně rostoucí populaci. Bylo třeba poměrně dost vynalézavosti, aby si Mayové vytvořili zemědělský systém, který by početnou populaci uživil. Ke konci devátého století dosáhla hustota osídlení podobných čísel, jaké má současné Holandsko.

Ke konci devátého století začali Mayové opouštět svá města v jižních nížinách. Ta v severních nížinách zůstala osídlena déle, ale i ona se počátkem nového tisíciletí vylidnila. Tento slavný proces se nazývá „mayský kolaps“: byl to nejspíš jeden z nejhlubších úpadků v dějinách civilizací. Pravděpodobně nejvýznamnější faktor v rámci něj představoval kolaps zemědělství, který byl způsoben prudkým růstem populace. Druhým faktorem, který k úpadku přispěl, bylo sucho, jež zhruba ve stejné době udeřilo v nížinách. Další roli v kolapsu hrály politické bouře ve válčících mayských státech i ztráta autority „posvátných králů“. Tyto hypotézy však nevysvětlují, proč severní města přežila déle než ta jižní, ačkoli jejich místní přírodní podmínky byly ještě horší než podmínky jejich jižních sousedů.

Fotogalerie k článku