Ekologie v elektronice

Tažení proti olovu pokračuje, tentokrát v elektronice. K pájení se používá slitina se 60% olova a 40% cínu a to by se mělo nyní změnit. Olovo má být za 2 roky v EU zakázané a možností jeho náhrady je hned několik. Zinek, stříbro, vizmut. Není to však jen výmysl EU, na tuto změnu se připravuje celý svět a již dnes někteří výrobci nabízejí součástky v provedení Pb free. Důvodem je údajně to, že většina elektroniky končí na skládkách a ve volné přírodě. Olovo se vyplavuje do půdy a do vody. Tentokrát je však i mnoho argumentů proti tomuto zákazu. Pájecí slitiny bez olova jsou křehčí a spoje mnohem snadněji praskají. Některé slitiny se časem rozpadají a životnost takových zařízení je odhadována na 5 let. Moderní elektroniku však již prakticky nikdo neopravuje jinak než výměnou celých desek (pokud se vůbec opravuje) a tak se nám na skládkách bude hromadit mnohem větší množství elektroniky, než nyní. Proč bych si měl každých 5 let kupovat například nové rádio, když to 20 let staré, již plně tranzistorové, má srovnatelné parametry (včetně spotřeby) s těmi současnými a navíc jeho dřevěná skříňka hraje lépe, než ty moderní plastové?

Dalšími argumenty proti jsou ekonomika a dokonce i samotná ekologie. Stříbro obsažené v bezolovnatých pájecích slitinách prý vadí vodním živočichům více, než olovo. Pochopitelně změna technolgie není zadarmo a tak asi odpadnou některé malé firmy, které na to nebudou mít. Říká se, že pod rouškou ekologie si technologii Pb free prosadili velcí výrobci elektroniky, aby si zajistili stálý odbyt svých výrobků.

Měli bychom však dle mého názoru rozlišit dva druhy použití nebezpečných látek. V případech, kdy se nebezpečná látka dostává do přírody automaticky pouhým používáním (olovo v benzínu, freony ve sprejích), je zákaz a náhrada ekologickými materiály plně na místě. V případě, kdy ke kontaminaci přírody dochází pouze lajdáckým přístupem lidí, bych řešení problému viděl ve výchově lidí a v důsledné recyklaci. Již dnes u nás fungují firmy provádějící recyklaci a ekologickou likvidaci elektroniky. Při důsledném třídění odpadů by se na skládky nemuselo dostat prakticky žádné olovo a mohlo by být využito pro další výrobu. Podobný koloběh olova je nyní plně aplikován u autobaterií. Tam se jedná o mnohem větší množství a to ještě v lépe rozpustných (a tedy pro ekologii nebezpečnějších) sloučeninách. Podobné by to mohlo být i s freony z ledniček. Freony jsou chemicky velmi stabilní (v tom je i problém při pokusech o jejich likvidaci), takže se neopotřebovávají a po odčerpání z vyřazených ledniček mohou být opakovaně použity. Ledničky bez freonů jsou prý stejně dobré jako ty staré s freony, ale proč potom americká vozítka Spirit a Oportunity, jezdící už rok po Marsu, používají ve svých chladících systémech právě freon?

Obávám se, že jednou budou zakázány i úsporné žárovky (na rozdíl od těch klasických obsahují rtuť), nebo třeba využití atomové energie. Přitom problém je opravdu jen v lidech a v jejich přístupu k ekologii.

informace o technologii Pb free převzaty z konference MCU-news