Vyšší brod pro pěší – Opatská naučná stezka - k pramenům věčného mládí

PRO ZNAVENÉ VODÁKY, TURISTY I RODÁKY

Na vodu dnes přes léto vyráží kde kdo. Je to podnik veskrze zábavný, lidově populární a není divu, že se jen u břehů Vltavy každoročně vystřídá desetina obyvatel České Republiky. Vodou z Vltavy se tu často proti své vůli nechají pokřtít jihomoravané i Ostraváci, a také Pražané, uvyklí na klidnou hladinu městské řeky se tu také zastaví, podívat se jak vlastně taková voda vypadá. Po celou sezónu je tu prostě veselo, někdy až příliš.

Tu a tam se tedy stane, že člověk zmožen námořnickým životem, rumem a jinými lihovinami zatouží udělat si jednodenní přestávku. Najdou se i tací, kteří by jeden den chtěli trávit jinak, než na vratké kocábce unášené proudem mezi jezy. A právě pro takové se ve Vyšším Brodě nabízí velmi hezký tip na výlet: vydat se Opatskou naučnou stezkou, zastavit se u Wolfgangových vodopádů a najít osvěžující studánku ve stráni.

Je to skutečně mini-výlet, jen tříkilometrová výprava po udržované stezce, mírně do kopce, bez výrazného lokálního převýšení. Trasu bez problémů urazíte i v sandálech, a žádné záludnosti tu na vás nečekají. V létě je cesta o to radostnější, že pod korunami stromů, v těsné blízkosti Hamerského potoka (který tu kartografové a hydroznalci zlomyslně a zmatečně přezdívají Menší Vltavice) je velmi příjemný chládek. Prostě osvěžující a oddechová cesta se vším všudy.

VYŠEBRODSKÝ KLÁŠTER

Vyšebrodský klášter (48°37'16.545"N, 14°18'17.033"E) je místo zjevných i nezjevných pokladů. Určitě se tu vyplatí zastavit, ať už po cestě k pramenům či zpět. Klášter podle pověsti založil roku 1259 Vok I. z Rožmberka, jako vyjádření díků za to, že v divokých vodách Vltavy, tam kde dnes stojí menší Lipno, neutonul. Inu, štvaní zvěře se prostě ne vždy vyplácí. Mnohem pravděpodobněji, než za zázračné neutonutí regionálního mocipána, vděčí cisterciácký klášter za založení Vokově ženě, Hedvice ze Schaumburgu, která byla s nedalekými cisterciáky z Wilheringu jedna ruka. Nic to ale neubírá tomu, že zdejší klášter je jedním z největších v Čechách, a určitě stojí za prohlídku.

Najdeme tu pěkné obrazové galerie, a také je zde ke zhlédnutí – z bezpečné vzdálenosti – přes sedmdesát tisíc svazků starých knih, rukopisů a pergamenů, které hostí zdejší, v ČR druhá největší, klášterní knihovna. Když k tomu připočítáme „poklady“ v podobě starých map, obrazu vyšebrodské Madony, nebo Závišova kříže, je se na co těšit. Jen pro nalákání – Závišův kříž je jedním z „top“ českých pokladů, hnedle za svatováclavskou korunou. A shodou historických okolností je to pravděpodobně přesně ten samý kříž (tzv. Štěpánský), který mají dodnes Maďaři ve státním znaku.

Zbývá tedy zjistit - pokud máme ve Vyšším brodě v expozici maďarský státní znak - kam se poděl náš dvouocasý lev.

KULTURU UŽ NESNESU, POJĎME RADŠI DO LESŮ

Slíbená pěšinka chladivým lesem podél osvěžujícího potůčku začíná na souřadnicích: 48°37'10.186"N, 14°18'15.118"E. Ledové vody potoka pramení ale až za českou hranicí, na rakouském Sternsteinu. A máte úplnou pravdu, že zdejší kameny dlážděné korýtko potok úplně nepřipomíná. Hamerský potok byl totiž využíván mnichy cisterciáky jako otevřené vodovodní potrubí, které protékalo klášterními zahradami a sloužilo jako zdroj užitkové vody. Poprvé si tu s dlážděním potůčku začali mniši hrát už v roce 1380, a dílo dodnes stojí.

Na rovné cestičce, lemované mohutnými stromy, by se těžko bloudilo. Nebýt těch několika kořenů, zasahujících do stezky – obvykle v těch místech, kde máte právě nohu – neodehrávalo by se tu žádné dobrodružství. Bryologové, neboli mechovědci, by se mnou však nesouhlasili. Kamenné dláždění kanálu se prý honosí velmi rozmanitou flórou mechů a játrovek, a lichenologové si pomlaskávají při pohledu na větve stromoví obrostlé huňatými lišejníky.

RACI PRAVÍ: ZELÍ TUŽÍ ZDRAVÍ

Další zajímavé místo se kryje se třetím zastavením zdejší naučné stezky. Naši pozornost totiž jistě zaujmou podivně vytesané kameny, které vypadají jako vědra (48°37'0.263"N, 14°17'51.662"E). Ty kdysi využívali zdejší šikovní mniši jako „chlazené“ nádoby na kysané zelí. Jejich nápad se evidentně ujal, a tak se podobně bavili i kameníci z nedaleké hutě. Odsekávali zde celé bloky říčního kamene, a tesali do něj velká koryta, využívaná u hospodářských stavení po celém kraji. Posléze zaujala snadná opracovatelnost zdejší jemnozrnné žuly kameníky až z rakouského Haslachu, kteří se ke zdejší kamenické huti přidali.

Za povšimnutí stojí i staré kamenické značky, které označovali „čtvrtě“ a „dílo“, aby se zruční mistři kamenického cechu nepobili majzlíky o ten nejhezčí kámen. Přírodovědce by ale mohlo zaujmout ještě jedno zvíře, které není na první pohled tak patrné. Mezi kameny se tu umí ukázat i rak kamenáč (Austropotamobius torrentium). Ideální dobou pro jejich pozorování je ale spíše noc, a je k tomu zapotřebí i vydatného světelného zdroje. Jejich počty na této lokalitě ale značně kolísají, a tak bude lepší je raději nechat spát.

CHCETE BOSÍROVAT PEMRLICÍ A BUMAJZLÍKEM?

Abychom vzdali hold technickým památkám minulého století, číhají tu na nás dvě zajímavá zastavení. Tím prvním je Starý hamr (48°36'55.848"N, 14°17'39.463"E), bývalá kovárna, která část práce vyzvedla z rukou kovářů, a přenechala jej obřímu bucharu hnaného vodou. O tom vyšebrodském se kroniky zmiňují v roce 1594, ale jeho kořeny pravděpodobně sahají do ještě starších časů. Za šťastnějších let tu pracovali až čtyři hamerníci. Prací i svérázným smyslem pro humor a „zednickou mluvou“ tu prý proslul kovář z let 1643-1653, Michael Preinfalk, který dodával šíny a štáfy pro celé údolí.

Jen kousek odtud se nachází Městský lom (48°36'51.981"N, 14°17'32.044"E). Otevřen byl v létě roku 1867, a k práci se zde hlásili lidé z celého okolí. Není divu, protože každý si tu mohl část mzdy vybrat „v hotové práci“. A tak každý, kdo potřeboval do chalupy nové schody, nebo nahradit zárubně nad dveřmi, šel na měsíc „do lomu do roboty“, a kromě několika zlatek si mohl přijít i k tolik žádanému stavebnímu materiálu. Natesané balvany se tu přímo opracovávali nahrubo, čemuž se říkalo bosírování. Kameníci k tomu využívali zvláštních palic, pemrlic.

VODOPÁDY SVATÉHO WOLFGANGA, NIKOLI AMADEA

Je až s podivem, jak se z malého spoutaného potůčku najednou stala divoká říčka, která dovádivě skáče mezi kameny. A najednou – kde se vzaly tu se vzaly – vodopády (48°36'44.347"N, 14°17'17.693"E). Skokanská série se táhne jen několik metrů, přesto jejich přítomnost překvapí. Vodopády jsou nádherné, svěží, obrostlé kluzkým mechem. Jejich pojmenování je samozřejmě decentním důkazem podlézavosti zdejších mnichů vůči svatým. On totiž Wolfgang, posléze svatořečený, byl v desátém století biskupem v Řezně (Regensburgu).

Nu, a křesťanství se do šumavských údolí šířilo právě z rakouské  této strany, a tak není nazbyt než pojmenovat vodopády právě po něm. Byť se v jejich vlnkách pravděpodobně nikdy neosvěžil, osvěžují se jiní. Jistě potěší modravý záblesk klenotu vodních toků, který dokazuje přítomnost ledňáčka říčního (Alcedo athis). Zkušení ornitologové ještě připisují tomuto místu přítomnost skorce vodního (Cinculus cinculus), ale asi to chce mít štěstí. I v parném létě má zdejší voda teplotu jen kolem dvanácti stupňů, takže pro rozpařené vodáky to může být do vody skok pořádný šok.

PRAMEN MLÁDÍ K OSVĚŽENÍ SVÁDÍ

Velké finále v podobě Pramene mládí (48°36'58.395"N, 14°17'27.069"E) a „tajuplného zaniklého města“ je tu. Ono to sice není „město“, ale jen pár rozvalin staré obce, ale i tak je to trocha adrenalinu na závěr. Vesnička stojící zde od patnáctého století se jmenovala Pošlák (Poschlag), a zanikla přirozeným způsobem. Když se v nedalekých Loučovicích postavily první paneláky, lidé z této osady se prostě přestěhovali za lepším bydlením a prací, a nechali své zdejší statky lesu.

Pořád tu ale stojí překrásná, léčivá a přímo kouzelná studánka. Zdejší voda je výtečná a osvěžující, nitro rozveselující. U kapličky narazíte i na malbu ledňáčka, a obrázek sepnutých dlaní zachytávajícíh pramen vody. Mnohoslibný je i nápis „Když znaven jsi a uběhaný a do srdce ti padl stín – nabírej mne do svých dlaní – tělo i duši pohladím“ Z kamene tu prostě prýští léčivá voda na všechny lidské neduhy. Uvidíte, že se z lesa vrátíte do vodácké osady jako vyměnění.

Chaty a chalupy na Lipně