Kniha Zhoubné houby

Souborem krátkých a na sobě nezávislých povídek provázejí dva předškoláci, Jonáš a Adélka, trávící prázdniny u dědečka – velkého znalce hub, jenž se z lesa či louky nikdy nevrátí s prázdnou. Stává se jejich laskavým učitelem, učí je poznávat jednotlivé druhy hub a také pochopit základy ohleduplného chování v přírodě. Kniha může pomoci rodičům díky srozumitelným příběhům a krásným obrázkům Evy Chupíkové otevřít dětem předškolního a školního věku svět houbařství. Každý příběh na konci obsahuje otázky k procvičení porozumění textu a rozvíjení tématu. Radomír Socha pracuje v Biologickém centru AV ČR, o houbách publikoval již několik odborných titulů.

Kód produktu: 11310101
EAN: 9788026201472
Vydavatel: Portál
Rok vydání: 2012
Počet stran: 104
ISBN: 978-80-262-0147-2
Autor:Radomír Socha
Vazba: pevná

Ukázka z knihy:

Tajemství inkoustových hub

Jednoho odpoledne šli Jonáš s Adélkou a dědečkem do lesa na procházku. Sotva vyšli za humna, všimly si děti na okraji louky podivných hub. Takové ještě jaktěživ neviděly, přišly blíž a začaly si je zvědavě prohlížet. Houby měly sněhově bílé klobouky se spoustou tmavých šupin, pokrývajících jejich hlavičky jako tašky na střeše. „Copak je to za divné houby?“ zeptal se dědy Jonáš. „Máme štěstí, děti, toto nejsou jen tak ledajaké houby. Rostou na různých zbytcích trav a v humusu zetlelého listí, ale najdete je také na trávnících a loukách na okraji lesa. Houbaři jim říkají hnojníky, protože některé vyrůstají přímo na hnoji. Mají velmi krátký život. Často se již během jednoho nebo dvou dnů promění v tmavou kaši, zbarvenou jako inkoust,“ poučil Jonáše dědeček a pak s úsměvem dodal: „Jsou též zahalené velkým tajemstvím…“ „Jakým tajemstvím?“ vyzvídal Jonáš. „Slyšel jsem, že hnojníky pěstuje skřítek zvaný Mrvníček Černidlo. Vyrábí z nich inkoust pro skřítka Písmáka, který sepisuje lesní kroniku. Skřítka Černidla poznáte podle kabátku z útržků jemné březové kůry, má ho ale pořád pocákaný od hlavy až k patě černým inkoustem, který od jara do podzimu z hnojníků vyrábí. Když začnou růst, přiběhne k nim s malými lahvičkami, vezme si od nich trochu černé kaše, rozředí špetkou vody a inkoust pro skřítka Písmáka je hotov.“ brp „To jsou jenom pohádky,“ odporoval dědovi Jonáš.
„Kdoví, zdali na tom není trocha pravdy,“ namítl děda.
„A dají se hnojníky jíst?“ zeptala se Adélka.
„Některé druhy ano. Málo houbařů je ale sbírá k jídlu, protože je neznají. A přitom některé druhy hnojníků jsou chutné, ba dokonce i léčivé, třeba ty, co jsme právě našli. Jmenují se hnojníky obecné.“

1. Víš, proč se říká houbám, které našli Jonáš s Adélkou, hnojníky?
2. Žijí hnojníky dlouho, nebo krátce?
3. Co se s nimi stane, když vyrostou?
4. Znáš nějaký léčivý druh hnojníku? Jak se jmenuje?

„Tak je vezmeme pro babičku,“ navrhla Adélka.

„Raději je necháme tady, babička by se jich asi bála.

Uděláme jí určitě větší radost, když jí přineseme nějaké větší a chutnější houby.“

Na hnoji hnojníky stojí,
málem se jich všichni bojí.
Nebojte se, aťsi straší,
rozpustí se v černou kaši.

Fotogalerie k článku