Setkání s navrátilci z Afriky

"Čemupak se tak divíš?", ptám se ho zvědavě. "Ále, právě jsem přiletěl z Afriky, kde jsem viděl tolik neskutečně zajímavých a exotických zvířat procházejících se pod obrovskými baobaby, rozličné orchideje a pestrobarevné motýly, a i přesto, každý rok na jaře, když se vrátím domů - sem do Českého středohoří, mohu si hlavu ukroutit a přece se ne a ne na tu zdejší krásu vynadívat.

A na důkaz svého našení několikrát za sebou zvolá své kníkavé "jéé, jéé, jéé, jéé". "Ano ano, krutihlav říká pravdu.", přitaká přilétnuvší černohlávek a uctivě smekne na pozdrav svou černou čepičku. "Srdce mi nad tou nádherou plesá, doma je zkrátka doma.", dodá ještě než vytáhne z pod křídla tenoučkou flétnu utkanou z trnkových květů, a okolní krajinou se již line oslavná píseň jara. Krutihlav poletuje ze stromu na strom se svým radostným voláním a já se položím do měkké trávy, a naslouchám tónům jarního koncertu. K černohlávkovi se totiž přidali i další navrátilci z Afriky, a i jejich hrdélka zaplavila radostná píseň. Budníček větší zpívá o lesích, které se pomalu zahalují do zeleného listí, budníček menší o měkké trávě a šťavnatých housenkách, drozd zpěvný o nekonečných kopcích se statnými stromy a o muflonech prohánějících se pod nimi. Na basu jim k tomu broukají čmeláci odění do nového pruhovaného šatu. Červenka, která zůstala v Českém středohoří i přes zimu, pěje poněkud melancholicky, už se totiž stihla zamilovat, no a víte, jak to s láskou někdy bývá.. červené hrdélko se jí chvěje v tónech roztoužené jarní písničky.

Vždy, když se v posledních dnech procházím místní krajinou, udivuje mě síla proudící celým Českým středohořím. Vnímám ji mocně svou duší i srdcem. Je ukryta ve stromech vzpínajících své větve ke slunci, přijímajících energii ze samotné Matky Země, v trávě vyhánějící zelená stébla nad povrch a skýtající úkryt prvním hnízdům ptáků, v mláďatech lesní a polní zvěře, v hlaváčcích a koniklecích - těch barevných drahokamech probouzejícího se jara, zdobících okolní stráně! Často si ani neuvědomujeme, jaké máme štěstí, myslím teď nás lidi. Je tak snadné brát prostředí, které obýváme, jako samozřejmou věc. A bohužel mnohdy právě proto, že se úžasná příroda rozprostírá tak blízko nás, nevidíme důvod, proč bychom měli jít a pokusit se poznat ji blíže, na vlastní kůži, uši, oči, ale i nos. Není to tím, že bychom neměli přírodu rádi, jen nám připadá všední a obyčejná. Oproti tomu dokumenty o dalekých krajinách nás přitahují jakoby magickou silou, neb tamní příroda nám připadá tolik vzrušující a tajuplná. Jenže někdy stačí se jen pořádně rozhlédnout kolem sebe, a člověk může spatřit tolik divů! Kupříkladu housenku bojující o život s plošticí, jež svým ostrým sosákem hodlá zákeřně proniknout pod její kutikulu, berušku svlékající svůj starý šat a měnící se v dospělce, lišku vylézající ze své nory, malého zajíčka schovaného v polní brázdě, či strakapouda neomylně vytahujícího ze starých stromů larvy dřevokazných brouků. Možná, kdybychom měli křídla jako krutihlav a každý rok na zimu migrovali do Afriky a na jaře opět zpátky k nám do Evropy, chápali bychom to všechno lépe.. a možná ne, kdo ví.. Křídla nemáme, avšak vyjít ven a naučit se vnímat přírodu kolem sebe nám nic nebrání.

Ležím na louce a jak si tak přemýšlím, náhle uslyším jak na známé "jéé, jéé, jéé, jéé" mého milého přítele krutihlava, odpovídá jiný krutihlav neméně nadšeně. Chvíli se dívám dalekohledem, odkud se volání ozývá a brzy už mě pan krutihlav zve, abych přišla blíž a seznámila se s jeho novou přítelkyní. Společně neustále nadšeně volají a pan krutihlav ukazuje své milé hnízdní strom, který pro ni vybral. Paní krutihlavová nejprve nakoukne do hnízdní dutiny a brzy už slyším její nadšené "jéé, jéé, jéé, jéé" nad prostorným obývákem a pěkně dlouhou chodbou mezi jednotlivými vchody do stromu. Občas jeden z krutihlavových vyleze z některého vchodu, sezobne mravence, a opět radostně volá. Nechci je příliš dlouho rušit, přece jen se seznámili teprve dnes, a jistě si mají mnoho co povídat. "Tak se tu mějte pěkně a buďte spolu šťastni, já zase někdy přijdu." rozloučím se a odcházím k domovu, s něžným pocitem, jež mi naplňuje celé srdce.