Je sršní jed opravdu tak jedovatý, jak se traduje?

Stručná charakteristika sršně

Sršně jsou zástupci z řádu blanokřídlého hmyzu. Na našem území se vyskytuje pouze jeden druh sršně a to sršeň obecná (Vespa crabro). Tento živočich hnědožlutého zbarvení dosahuje průměrně 23-35 milimetrů. (zdroj: 3)

Je sršní jed opravdu tak jedovatý?

Ne, není. Oproti včelám je jejich jed podle vědců pětkrát až padesátkrát méně jedovatý. (zdroj: 7) Jiný zdroj (zdroj: 3) uvádí trochu jiné údaje. Nižší toxicita sršního jedu je dokázána i koeficientem LD50, což je množství jedu, po jehož podání zemře polovina testovaných živočichů. Tento koeficient je u sršně větší a proto je jed méně toxický. „Na základě výzkumu pánů Kulike a Habermann je zřejmé, že LD50 se u sršně pohybuje v rozmezí od 10-90 mg/kg. Což je jak píší zhruba 1,7-15 x méně než u včel.“ (zdroj: 3) Každopádně je jisté, že jed sršňů není tak jedovatý jako ten včelí. Takže ústně přenášená úsloví jako, že sedm bodnutí sršně usmrtí koně a tři pak stačí člověku nejsou opodstatněná.

Bodnutí sršně by neměli podceňovat hlavně alergici

Bodnutí od sršně je nebezpečné pro malé děti, starší či nemocné lidi a především pro alergiky. Obecně mají všichni zástupci blanokřídlých jako je vosa, včela, čmelák nebo právě sršeň ve svých žihadlech jed. Na rozdíl od takových mravenců, kteří mají ve svých kusadlech kyselinu mravenčí. Sršní jed obsahuje acetylcholin, chemická zkratka Ach.

Imunitní organismus alergiků ale reaguje na jednu bílkovinu, která je v jedu vos i sršní obsažena. Autor na serveru uvedeném ve zdrojích pod číslem pět se o včelím, vosím a sršním jedu vyjadřuje následovně: „Žádný z uvedených jedů není tak toxický, že by mohlo dojít ke smrtelným otravám zdravých a dospělých osob, dokonce ani po větším počtu bodnutí. A to platí také v případě jedu sršního. Zvláštní nebezpečnost je tomuto vyhubením ohroženému zvířeti přisuzována neprávem.“

Intoxikace versus alergická reakce - je nutné je rozlišovat.

Alergická reakce je způsobena narušením imunitního systému jedince. K vyvolání alergické reakce stačí u alergika jen jedno jediné bodnutí. Takováto alergická reakce pak ohrožuje daného člověka na životě především v důsledku možného rozvoje anafylaktického šoku. Intoxikace je způsobena toxicitou nebo chcete-li jedovatostí dané látky. K intoxikaci člověka po sršním bodnutí je zapotřebí desítek až stovek píchnutí (viz koeficient LD50 zmíněný výše). V důsledku látek přítomných v sršním jedu ale může dojít k velmi nebezpečnému stavu, kdy postiženému v důsledku bodnutí do určité části těla oteče část dýchacích cest. Nejrizikovější jsou bodnutí a následné otoky jazyka nebo krku.

„Alergie je omezena na určitý poměrně malý okruh lidí, naproti tomu obecná toxicita nějaké látky se dotýká všech lidí poměrně stejnou měrou. Jestliže by tedy sršní jed byl pro člověka nebezpečně toxickým, pak by sršni byly pro nás obecně nebezpeční. Jelikož však toxicita sršního jedu je jen mizivá, nejsou sršni pro nás nikterak nebezpeční - zcela obdobně jako včely, vosy nebo čmeláci.“ (zdroj: 5)

Přesto bolí sršní bodnutí více než včelí.

To je dáno mimo jiné i tím, že sršeň má žihadlo delší a větší. Navíc na něm nejsou zpětné háčky, proto jej může použít i opakovaně. Oproti tomu včela může použít žihadlo jen jednou a následně zemře. Bolestivost sršního bodnutí umocňuje i přítomnost výše zmiňovaného acetylcholinu.

Sršně nejsou zabijáci, jak je například některé horory vyobrazují

Naopak jsou to velmi mírumilovní a velice inteligentní tvorové, kteří se chovají podle pravidla „žít a nechat žít“. Taková včela nebo moucha, když vlétne do uzavřené místnosti se bude vší silou snažit dostat se přes skleněnou výplň okna a nepochopí, že tudy cesta nevede. Kdežto sršeň se pokusí najít si cestu jinou.

V žádném případě není dobré při setkání se sršní panikařit, začít vřeštět a dělat rychlé pohyby. Sršeň nechce ublížit. A pokud jste se náhodou nedostali do těsné blízkosti jejího hnízda (někteří autoři mluví o 0,5 metru, jiní o metrech dvou) nemáte se čeho bát, nezaútočí. Tedy pokud ji nebudete ohrožovat. Pokud si sedne na člověka, pak se jen pokusí prozkoumat, jestli náhodou není k jídlu a jakmile během několika vteřin zjistí, že tomu tak není, odletí.

A ještě co se týká případné přítomnosti v blízkosti hnízda. Nedoporučuje se dýchat směrem k hnízdu, přibližovat se k otvoru hnízda nebo jej dokonce něčím zakrývat a bránit tak sršním v možnosti výletu. Také bychom v jeho blízkosti neměli ničím vibrovat.

Tajná zbraň sršňů

Kromě toho, že sršni mohou jed, který přenášejí na svou potenciální oběť žihadlem, vpíchnout, mohou také tyto látky vystřikovat. A to až na vzdálenost 40 centimetrů. (zdroj: 6, 7) Problémy přináší hlavně zasažení očí, kdy jed působí stejně jako například pepřový sprej.

Ohrožený druh? Ano, ale jen někde

Ano, čtete správně. Sršně jsou opravdu v některých evropských zemích zařazeny na Červené seznamy ohrožených druhů. To platí například pro Německo, Finsko nebo Švédsko. (zdroj: 5, 8) Velkým problémem je nedostatek hnízdních prostorů v důsledku masívního kácení starých dutých stromů. Sršní hnízda dosahují obrovitých rozměrů. Hnízdo kolem 40-50 centimetrů není výjimkou. (zdroj: 3) Je vhodné nechat je odstranit odbornou firmou.

Je sršeň predátor nebo lovená zvěř?

Kdo si myslel, že predátor, má pravdu. A kdo si tipnul, že jsou sršně potravou jiným živočichům má taky pravdu. Sršni se živí ostatním hmyzem, takže například loví včely. Na druhou stranu jsou zase loveni ptáky jako je křivka nebo ťuhýk nebo se také například stávají potravou kudlanky nábožné.

Na závěr bych doporučila shlédnutí následujícího odkazu, v němž je vidět, jak si sršni shánějí potravu.

Zdroje informací:
1) www.naturabohemica.cz
2) www.rozhlas.cz
3) www.skudci.com
4) www.ontola.com
5) jjvcela.sweb.cz
6) cs.wikipedia.org
7) www.novinky.cz
8) vkskaut.blog.cz

Foto:www.naturfoto.cz