Spalovny? Ano, ale bez bioodpadu

Až 80% odpadu se u nás nesmyslně hází na skládky a velkou část z něj by spalovny mohly použít na výrobu elektřiny a tepla. Moderní spalovny mají vysoce kvalitní spalování a čištění spalin, a pro čistotu ovzduší tak představují minimální riziko. Mají ale také velmi vysoké pořizovací i provozní náklady, a spalování je proto daleko nejdražší způsob likvidace odpadů. Do spaloven by tedy mělo jít jen to, co nejde zužitkovat jinak. A tady vzniká problém.

Efektivita spalovny roste s její spalovací kapacitou. Čím více odpadu spálí, tím lépe pro ni. Směsný komunální odpad u nás obsahuje až 40% bioodpadu, který by se dal vytřídit a velmi levně zpracovat v místních kompostárnách. Kompost by se mohl vrátit do půdy, které obecně organická hmota chybí. Její nedostatek vede k vyšší půdní erozi, zvyšuje se chemizace pěstovaných plodin a stoupá riziko povodní při přívalových deštích. Vytříděním bioodpadu ze směsného komunálního odpadu se však zvýší vzdálenost, ze které budou spalovny muset odpad svážet. To již tak drahé spalování dále prodraží. Zde je jasně vidět střet zájmů mezi spalováním a tříděním a recyklací bioodpadu kompostováním.

A tento střet by se měl ještě vyostřit. Ministerstvo životního prostředí chce totiž podpořit spalování bioodpadu. Podle plánu, které nedávno prezentovalo, by se měl bioodpad stát energeticky využitelným obnovitelným zdrojem. Energie získaná ve spalovnách z bioodpadu by tak měla vyšší výkupní ceny. Díky tomu by mohly spalovny nabízet obcím nižší cenu za spalování směsného komunálního odpadu, a lépe tak konkurovat levným skládkám. Rozdíl by zaplatili občané v ceně elektrické energie. Cílem tohoto plánu je snížit objem bioodpadu na skládkách, jak nám to nařizuje skládková směrnice EU. Již dnes nám hrozí vysoké pokuty za nesplnění stanovených cílů pro rok 2010, do roku 2013 by mělo být na skládkách o 50 % méně bioodpadu než v roce 1995.

Takový stav věcí jde ale proti přirozené hierarchii nakládání s odpady. Je načase, abychom se přestali drbat pravou rukou za levým uchem. Celý řetězec problémů, se kterým se při nakládání s odpady potýkáme, se může začít řešit jedním rozhodnutím: výrazným zvýšením poplatků za skládkování. Kromě platby provozovateli skládky se dnes platí základní poplatek ve výši 500 korun za tunu směsného komunálního odpadu, který jde obcím, na jejichž území skládka leží. Zvýšením této částky by Státní fond životního prostředí nebo kraje mohly získat zdroje na podporu recyklace.

Zároveň by se zvýšil stimul k úspornosti při nakládání s odpady, snížil by se jejich legální i nelegální dovoz, spalovny by byly víc konkurenceschopné i bez bioodpadu, recyklační služby by vytvořily nový segment pracovních příležitostí, občané by nemuseli platit spalování bioodpadu ve vyšší ceně elektrické energie a bioodpad by byl využit tam, kde je ho třeba, tedy zkompostován a předán do zemědělství. Takto nastavený model funguje v zahraničí a fungoval by i u nás. Prospěch by z něj měli všichni: obce, zemědělci i občané. Mohli bychom ušetřit miliardy korun.

K tomu je však nutná změna zákona a politická vůle, která zatím chybí. Lobby skládkařů prostřednictvím Svazu měst a obcí snahu MŽP poplatek zvednout už roky blokuje, a na skládkách se tak každý rok vrší přes 3 milióny tun odpadu.