Podkrušnohorský zoopark Chomutov

Něco málo z historie

Podkrušnohorský zoopark představuje jednu z nejmladších zahrad u nás. Jeho historie se datuje do roku 1932, kdy však stál na zcela odlišném místě konkrétně v centru města a jeho předností byl především pavilon akvária a terária s tehdy neuvěřitelnými 94 druhy ryb, obojživelníků a plazů. První tištěný průvodce z této doby můžeme nalézt v chomutovském muzeu. Teprve v polovině sedmdesátých let se Podkrušnohorský zoopark (tehdy ještě lesopark) díky nápadu jistého pana Waltera 'přestěhoval' na své současné místo. Veřejnosti byla tato zoo zpřístupněna v květnu 1975 a nyní slouží pod vedením ředitele zooparku MVDr. Přemysla Rabase jako útočiště nemalému počtu živočišných druhů a pyšní se rozličnými přírodními stanovišti s přirozeným vývojem.

Fauna a flóra

Složení flóry i fauny je navzdory tzv. měsíční severočeské krajině, do níž je Podkrušnohorský zoopark zasazen, velmi rozmanité. Z lesních porostů se zde nalézá v nejzápadnější části zooparku dubový háj, směrem ke správní budově pak menší háj bukový a hned vedle začíná háj borový. Tento borový háj vznikl na místě původní středověké výsypky kamencových dolů. Zdejší nepříznivé podmínky svědčí množství borovic černých. Podél zooparku vede z jedné strany vlaková trať (zhruba 500 m od hlavní brány zooparku) Hned za tratí se nalézá již zmiňované Kamencové jezero.

Kamencové jezero - běžně nazývané 'Kamenčák'

Kamencové jezero bylo vytvořeno zatopením kamencového dolu a je v současné době často vyhledáváno pro své ověřené léčivé účinky. Dříve se jeho vlastností využívalo k léčení kožních chorob a působení vody bylo přirovnáváno k účinkům minerálních rašelinových koupelí ve Františkových lázních. Nyní je využíváno především k rekreaci.

Kaštanový sad - 'Kaštanka'

Pravděpodobně nejseverněji položený plodící sad kaštanovníku jedlého v Evropě představuje jednu z četných zajímavostí Podkrušnohorského zooparku. Označení 'památka chráněná státem' svědčí o jeho cennosti a nezaměnitelné druhové skladbě jak rostlin tak živočichů. Hnízdí zde například známý druh chráněných puštíků obecných.

Tolik?

V areálu zooparku nalezneme rovněž potok s občasným výskytem ledňáčka říčního a také rybník s hnízdištěm obrovského množství ptačích druhů. Z pobřežních ptáků jmenujme například lysku černou nebo sklípku zelenonohou a z druhů rybničních konipase horského, volavku popelavou, či případně vzácného chřástala. Na celém území zooparku bylo zaznamenáno více než 130 druhů ptáků. Polovina z nich zde navíc každoročně vyvádí svá mláďata. Odpočinkový ráz zooparku doplňuje březový háj, v němž se spokojeně prochází hrdý los.

Fauna Podkrušnohorského zooparku podrobněji

Faunu palearktu lze rozdělit do specifických kategorií. Běžně se zde vyskytuje několik druhů hlodavců (bobr evropský - Castor fiber, dikobraz evropský - Hystrix cristata, veverka obecná - Sciurus vulgaris, plch velký - Glis glis, sysel obecný - Citellus sittelus), lichokopytníků (kůň tarpan - Equus ferus, kůň Převalského - Equus przewalski), ploutvonožců (tuleň kuželozubý - Halichoerus grypus), primátů (makak magot - Macaca sylvanus), sudokopytníků (zubr evropský - Bison bonasus, pratur - Bos taurus, pižmoň - Ovibos moschatus wardi, muflon - Ovis musimon, kozorožec alpský - Capra ibex ibex, sajga tatarská - Saiga tatatrica, jelen evropský - Cervus elaphus) a šelem (rys ostrovid - Lynx lynx, kočka divoká - Felis sylvestris, vlk euroasijský - Canis lupus, liška obecná - Vulpes vulpes, medvěd hnědý - Ursus arctos, lasice hranostaj - Mustela erminea, Kolonok - Kolonocus sibiricus, norek evropský - Lutreola lutreola, tchoř tmavý - Putorius putorius, fretka - Putorius furo, tchořík skvrnitý - Vormela peregusna, rosomák - Gulo gulo, vydra říční - Lutra lutra) a jiné. Z plazů zde pak nalezneme želvu bahenní - Emys orbiculata, želvu kaspickou - Mauremys caspica, želvu zelenavou - Testudo hermani, želvu žlutohnědou - Testudo gracea, z hadů užovku podplamatou - Natrix tesselata, užovku stromovou - Elaphe longissima, zmiji obecnou - Vipera berus a mnohé další. Z domácích zvířat zde žije například koza karpatská, koza kamerunská, koza waliská, ovce vřesovištní, ovce cápová, prase mangalica, uherský stepní skot, tarpan, fjordský kůň, osel domácí, toulouská husa, moravský pštros a mnohé další.

Specializace na domácí evropská zvířata

Pro život domácích zvířat a z nich vybraných mizejících domácích plemen byl v zooparku vypracován projekt podkrušnohorské vesnice. Plánovaná stavba se však po roce 1989 z ekonomických důvodů odsunula na neurčito a v roce 1998 přistoupil Podkrušnohorský park k levnějšímu náhradnímu řešení. Přestavbou blízké konírny, která je nyní součástí zooparku, tak vznikl statek, kde se mohou návštěvníci seznámit s životem na venkově a zvířaty, která se v dřívějších dobách právě na venkově často chovala. Tento rok konkrétně příští měsíc probíhá nový projekt ve spolupráci s několika různými organizacemi a také společně se Scholou Humanitas Litvínov zaměřený na výstavbu původní plánované vesnice. Tato vesnice by měla být starogermánského typu. Projektu výstavby se účastní pouze několik dobrovolníků z České republiky a z Německa. Ač je početní kapacita dobrovolníků značně omezena, bohužel se doposud nepodařilo zcela zaplnit volná místa. Snad je to způsobeno pouze nepříliš pěkným počasím, avšak obávám se, že důležitou roli hraje neplacenost této brigádnické práce. Brigádníkům je ovšem zajištěna strava a ubytování u Kamencového jezera zdarma! Sama se výstavby vesnice v Podkrušnohorském zooparku účastním a těším se na seznámení se se zajímavými lidmi a na spolupráci s předními vedoucími zooparku a v příštím článku vás s radostí seznámím s průběhem celé akce. :o)

Význam evropských záchranných programů a zapojení Podkrušnohorského zooparku Chomutov do EEP

Co je EEP?

V posledních letech se v mnoha zoologických zahradách můžeme setkat s oválným emblémem, uvnitř kterého je silueta nosorožce s mládětem a nápisem EEP. Co to znamená? EEP je zkratka společného projektu evropských zoologických zahrad na záchranu ohrožených druhů světové fauny a pochází z německého Europäisches Erhaltungs Program - Evropské programy ohrožených druhů. Někdy se používá rovněž termín Evropské záchranné programy.

Celý projekt vznikl na základě iniciativy německých zoologických zahrad a oficiálně začal fungovat v roce 1985. Řídícím centrem projektu je EEP Executice Office sídlící v Amsterdamu s poradním orgánem sdružujícím odborníky z různých zoologických zahrad a vědeckých institucí. Projekt má za úkol chránit dané druhy, jimž hrozí případně by mohlo v brzké době hrozit vyhynutí, shromažďovat a rozšiřovat jejich genetické informace v rámci zapojených zoologických zahrad. V každé zapojené zoologické zahradě je určen jeden člověk tzv. koordinátor, který má za úkol shromažďovat veškeré potřebné informace a dohlížet společně se členy vyhodnocovací komise na správné zacházení se všemi jedinci vybraných ohrožených druhů. Dnes EEP koordinuje více než 145 druhů. Veškeré výměny zvířat v rámci EEP jsou bez finančních nároků. Podkrušnohorský zoopark je do EEP zapojen od roku 1994 a velmi pomohl při záchraně např. ibisů skalních.

Hřbitov vyhubených zvířat

Součástí zooparku je také hřbitov vyhynulých euroasijských druhů vybudovaný v roce 1995, kde téměř každý vyhynulý druh má vystavený svůj pomník. Za symbol vyhubených zvířat je považován Blboun nejapný - dronte mauricijský. Nyní si dovolím citovat z knihy nazvané stejně jako můj článek Podkrušnohorský zoopark Chomutov. Autorem knihy je ředitel zooparku a víceprezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad MVDr. Přemysl Rabas, doktorka Sylva Dvořáková a Iveta Rabasová: 'Žádné jiné vyhubení druhu lidskýma rukama se nevyrovná zkáze tohoto ptáka....Byl to nepředstavitelně zranitelný druh....Někdy v mých podivínštějších okamžicích na mne přijde velká a neukojitelná touha vidět, dotknout se nebo potěžkat toho naivního, nevinného, kulatého doda. Mám dojem, že taková touha musí občas přijít na každého, kdo má vůbec čas myslet. Věřím, že naši potomci budou mít toho času víc. A vím, že budou mít také mnohem víc takových dodů, které už nebudou moci uvidět.'

Přední světoví umělci a nejen oni se sjíždějí do Podkrušnohorského zooparku za účelem vytesat sochu některého z vyhubených druhů. Lidé se tedy o vyhubené živočichy zajímají a snad se i chytají za hlavu a za srdce při zjištění, z jak velkého množství námi vyhubených druhů si mohou předlohu pro své umělecké dílo vybírat.

Na závěr bych chtěla jen říci, že je pouze na nás, kolik takových dodů skutečně přijde. Každý máme možnost něco pro naše ohrožené druhy udělat, ať již formou zapojení se do některého z programů na pomoc těmto druhům, či finančním přispěním nebo svou každodenní činností. Dnes se nám možná zdá, že živočišné a rostlinné druhy běžně se kolem nás vyskytující, zde budou navždy. Opak je bohužel pravdou, tedy pravděpodobně bude pravdou. Nebo ne? Chovejme se k přírodě ohleduplně a vězme, že se nám jistojistě odmění. Vždyť žít v souladu s přírodou je jednoduše přirozené.

Zdroje:
Podkrušnohorský zoopark Chomutov nawww.zoopark.cz
www.zoopraha.cz