Chováme králíky

Dnes už se králíci nechovají kvůli kožešině. A chov králíků na maso se spíše soustřeďuje do velkochovů. Pokud se vám ale nechce muset chodit povinně na procházky jako třeba s pejskem, pak mám pro vás ideální řešení. Pořiďte si zakrslého králíka.

Ustájení

Ustájení králíků se řídí podle určitých pravidel. Zpravidla rozdělujeme chov na dva základní druhy, chov polovolný a volný a chov v králíkárnách. Já se budu zabývat především prvním chovem, tedy s možností výběhu.

Kromě volného výběhu, který se nejvíce přibližuje přirozenému způsobu života králíka existuje také polovolný chov, kde prostor není tak rozsáhlý. Každopádně bychom měli králíkovi zajistit možnost dostatečně se proběhnout. Ve volném výběhu, třeba na zahradě si králíci mohou vybudovat v půdním terénu vlastní nory a doupata. Na balkóně toho můžeme docílit různými přírodními materiály, třeba vykotlaným kmenem stromu, otýpkou chrastí, starými rourami apod. Ve volném výběhu si musíme dát pozor na to, aby se nám králík nepodhrabal. Tomu zamezíme plotem s malými oky, který bude zapuštěný dostatečně hluboko do země. Doporučuje se minimálně 50 centimetrů. Stejně tak by ale pletivo mělo být dostatečně vysoké, minimálně 1,5 metru, abychom zabránili vniknutí škodné do ohraničeného prostoru. Ve volném výběhu ale nezabráníme útokům dravců ze vzduchu. Především bílí králíci jsou pro dravce příliš viditelní. Stejně důležitá jako úprava terénu je i vegetace. Ta by měla být dostatečně rozmanitá, včetně dostatku trávy jako přírodní potravy. Pozor ale zase na jedovaté byliny, které musíme odstranit. Dále je také dobré omotat kolem kmenů stromů drátěné pletivo, kterým zabráníme králíkům v jejich okusování.

V polovolném výběhu bychom si také měli dát pozor na samčí agresi, mají sklon mezi sebou bojovat. To se dá vyřešit jejich kastrací. Dále stačí na malý prostor umístit do nějakého rohu dřevěnou boudičku, která bude sloužit jako jejich úkryt. Neměla by být celý den vystavena přímému slunci a měla by také být alespoň částečně chráněna před deštěm. Kromě již zmiňovaných umělých nor bychom jim zde měli zabudovat krmítka a napáječky na vodu. Vše se dá dnes celkem bez problémů obstarat ve zverimexech. Pokud se rozhodneme umístit králíky na balkón, pak bych jim měli zajistit také správný povrch. Buď pokryjeme beton vrstvou kvalitní slámy. Nebo dáme na betonovou podlahu igelit a na něj koberec, který zvířata oddělí od studeného povrchu.

Pro králíkárny i menší kotce je vhodným materiálem dřevo. Mělo by být tvrdé, aby odolalo králičím řezákům. Tento materiál je vhodný i kvůli tepelné izolaci. Kvůli možnosti znečištění by mělo být dřevo natřené. Další možností je kovové pletivo. Výhodou je, že se tento typ klece snadno čistí. A navíc v něm není potřeba podestýlka. Jsou ale i taková plemena králíků, kteří mají končetiny příliš choulostivé na tento typ podlahy.

Podestýlka a údržba kotců

Jako podestýlku je nejlepší zvolit slámu nebo seno, které jsou běžně k sehnání. Neměli bychom jimi šetřit, vrstva by měla být silná alespoň 20 centimetrů. A samozřejmě by podestýlka měla být dostatečně suchá, aby nedocházelo k plísním, které ohrožují zdraví králíka a zároveň by neměla být příliš suchá, aby nevyvolávala víření prachu.

Sice se při chovu králíka zbavíme povinných vycházek, ale o to důležitější je udržování čistoty v chovu. Samozřejmě platí, že bychom čištění měli provádět co nejčastěji. Denně bychom měli měli odebírat trus a horní vrstvu podestýlky stačí vyměnit jednou za týden, celou vrstvu pak asi jednou za měsíc.

Krmení

Králík je býložravec. Kromě trávy si pochutná na obilovinách a zelenině. Existují i speciální krmné směsi. Vhodné krmné směsi naleznete zde. Vše by mělo být doplněno senem. Velice důležitou složkou potravy je i voda. Je nezbytné, aby měl králík neustálý přístup k vodě. Ta musí být čerstvá a také čistá. Proto jsou vhodným doplňkem napáječky, které umístíme někam výše, aby nebyla voda znečištěna potravou nebo exkrementy. Obohatit denní jídelníček můžeme o mrkev, ředkvičky nebo celer. Králíci mají také rádi chroupají jablka, hrušky a listí ze stromů.

Seno by mělo být kvalitní. To poznáme podle toho, že je suché, zelené, voňavé a nesmí se z něj prášit. Měli bychom ho dodávat v menších množstvích dvakrát až třikrát denně. Chováme-li králíka ve volném výběhu, máme o čerstvou trávu postaráno. Avšak není ani problém jít ji do volné přírody natrhat. Je přeci zadarmo. Měla by být stejně jako seno suchá. Králíci mají nejraději vojtěšku, jetel, mateřídoušku, pampelišky a hluchavky. Naprosto nevhodné je dávat králíkům sladkosti nebo čokoládu. Zelí a salát můžou způsobit nadýmání.

Zajímavé tipy

Je celkem rozšířenou fámou, že králíka bychom měli brát za uši. Není tomu tak, tento způsob je pro něj příliš bolestivý, proto se nemůžeme divit, že nás kvůli tomu kouše nebo škrábe. Zvíře správně uchopíme za volnou kůži v oblasti lopatek a druhou rukou v oblasti na hřbetu. Zvedáme ho samozřejmě jedním pohyben, ne na etapy.

Králíka můžete vzít i na procházku. Dnes už se dají sehnat dokonce i kšíry na králíky včetně vodítka. Není to pak roztomilé, když s ním jdete venku a každý si ho chce pohladit a říká vám, jak je roztomilý? A navíc, po králíkovi nemusíte venku uklízet, nepřikazuje vám to žádná vyhláška ani zákon.

Do výběhu můžeme přidat také větší kameny k okusování nebo olizování. Doplníme tak králíkovi potřebné minerály. Na vitamíny bohaté jsou pivní kvasinky nebo naklíčený oves.

Zdroje: Chováme králíky, Dr. Alain Fournier

Foto (mláďata klasických králíků chovaných na vesnici): Lenka Kadlíková