Kladruby nad Labem

Poloha

Kladruby nad Labem jsou celkem maličkatou obcí ležící v Pardubickém kraji, v bývalém okrese Pardubice. Tato jinak poměrně nevýznamná víska se proslavila zámkem spojeným s nejstarším a nejproslavenějším hřebčínem u nás. Celý areál se nachází v nadmořské výšce cca 206 metrů. Už svou polohou je tedy ideálním místem pro stájový chov koní.

Historie

Historie sahá již do 14. století, kdy na místě dnešního areálu stála malá vesnička s kostelem a nevelkým dvorem. Ten byl na přelomu 15. a 16. století zakoupen Vilémem z Pernštejna. Rod Pernštejnů sehrál velmi významnou roli ve zdejším chovu. Nedlouho poté, v první polovině 16. století, se malinká vesnice rozrostla o obrovskou oboru i s koňmi. Rod Pernštejnů tehdá nakoupil množství hodnotných plnokrevníků, kteří se později stali oporou zdejšího ekonomického rozvoje kraje. Díky nim se celá oblast proslavila nejen u nás, ale i ve světě.

V roce 1563 zde císař Maxmilián II. Nechává založit hřebčinec, který je roku 1579 povýšen Rudolfem II. na dvorní. Rudolf II. se jako syn Maxmiliánův postaral o konečné prosazení chovu koní. Od útlého mládí byl vychováván na španělském dvoře, kde koně měli dlouholetou tradici a zde si je také zamiloval. Nechal přivézt plemenné hřebce až z oblastí jakými byly již zmiňované Španělsko nebo Itálie. Ti se později stali základem proslulého kladrubského chovu.

Zanedlouho potom přišli války o rakouské dědictví, ve kterých se císařovna Marie Terezie, potažmo její vojsko střetla s pruským králem Bedřichem II. Tohle bylo pro kladrubský hřebčín nemilé období, protože část koní byla za strastiplných podmínek odvlečena do Německa. Vše pokračovalo, i když rakouská armáda zvítězila nad Prusy v bitvě u Kolína v roce 1757. Mohlo by se zdát, že v té době už přec mělo být vše v pořádku, karta se obrátila. Nebylo tomu tak. Hřebčín vyhořel. Ne vinou Prusů, ale našeho vojska. Při bujarých oslavách se ho, možná jen nedopatřením, povedlo vojákům zapálit. Lehli popelem i plemenné knihy, které tam byly uschovány stovky let. Od té doby sloužil pozemek jen jako sklad. Hřebčín v Kladrubech nad Labem byl obnoven až za vlády císaře Josefa II. A nejen to, byl dokonce i rozšířen. Nově vzniklá část nesla jméno po samotném tvůrci. Pyšní se názvem Josefov. Nalézá se jihovýchodním směrem od Kladrub.

Národní hřebčín

Starokladrubští koně jsou základem kladrubského chovu. Dnes máme asi kolem jednoho tisíce exemplář. Dříve měli různou barvu. Od 9. století se ale „hraje“ jen na bílou a černou. Typickými znaky těchto nádherných stvoření jsou klabonosá hlava a středně dlouhý, válcovitý trup. Většinou mají mohutnější hrudník a vysoké nohy. Byli vyšlechtěni jako kočároví koně. Těm už dnes ale skoro odzvonilo. Říkám jen skoro, protože pro potřeby evropských monarchů jsou chováni i dnes.

Národní hřebčín v Kladrubech je od roku 2001 vyhlášen národní kulturní památkou. Specializuje se hlavně na chov bělouše. Vyhlášení jsou i vraníci v hřebčíně ve Slatiňanech. V areálu hřebčína je i zámek vystavěný ve 2. polovině 16. století císařem Maxmiliánem II. Původně byl postaven v renesančním stylu. Dnes má charakteristické barokní prvky. Přestavěn byl v roce 1722 Františkem Maxmiliánem Kaňkou.

Zdroj:
111 nej... České republiky
http://encyklopedie.seznam.cz