Život na vídeňské poušti
Mezi zvláštnosti pouštního domu patří Welwitschia podivná (Welwitschia mirabilis), vzácná pouštní rostlina z Namibie, která se může dožít až dvou tisíc let. Protože tato prazvláštní rostlina pro rozmnožování vyžaduje zcela specifické klimatické podmínky ( kombinaci horka a vlhké atmosféry, která se i v poušti Namib vyskytuje jen jednou za deset let), je pokládána za ohrožený druh. Rostlina byla objevena v roce 1859 rakouským lékařem a botanikem Friedrichem Welwitschem.
Welwitschia má pouze dva stálezelené listy, ležící těsně nad zemí. Každý z nich může dorůst délky až dvou a půl metru, to představuje v celé rostlinné říši naprosté unikum. Jemné kořínky, prorůstající půdou pod listy, nasávají vodu, která při sporých deštích, mlze či rose skapává z listů. Rostlina proniká kořeny až do hloubky tří metrů. Metr dlouhý kůlovitý kořen udržuje rostlinu ve stabilitě při silném větru a písečných bouřích.
Welwitschia je dvoudomá rostlina: na samčích rostlinách se vytváření šišticovitá květenství, která obsahují tyčinky s pylem. Těchto šištic vyrůstá na jedné rostlině několik tisíc. Tolik pravděpodobně proto, že vyklíčit a posléze přežít se podaří jen asi setině procenta semen. Na druhou stranu se welwitschia dožívá úctyhodného věku. Díky novým metodám určování stáří se ukázalo, že již relativně malé rostliny jsou 500 až 600 let staré. Stáří velkých rostlin se odhaduje až na dva až tři tisíce let.
Exempláře rostoucí ve vídeňském pouštním domě jsou přes 35 let staré a pocházejí z botanické zahrady Univerzity J. W. Goetha z německého Frankfurtu nad Mohanem.
autor:
Diskuze k článku „Život na vídeňské poušti“