Zásady přípravy léčivých přípravků z  rostlin pro domácí použití

Jelikož však u nás doma nenajdeme stejné podmínky jako v komerčních firmách, pojďme si představit některé zásady, které je třeba při domácí výrobě bylinných produktů dodržovat. Stejná pravidla platí i v případě, že po domácku vyrobené bylinné produkty distribuujeme mezi další zákazníky, stejně tak, pokud my sami kupujeme produkty vyrobené v domácím prostředí. Důležité je především vědět, že léčivé produkty vyrobené jakkoliv, vždy léčí pouze symptomatologii onemocnění, nikoliv jeho příčinu. Vždy tedy na výsledný produkt uvádíme jeho léčebné využití, stejně tak možné kontraindikace, dávkování, dobu zpracování a expirace, způsob skladování a především složení produktu.

Kontraindikací většinou bývá užívání léků, těhotenství, kojení nebo věk (především malé děti a staří lidé), dále pak ledvinová, žaludeční nebo jaterní nedostatečnost. Důležité je též zvýraznit případné alergeny a při projevech alergické reakce doporučit okamžité vysazení produktu.

Bylinu je též vhodné po určité době vysadit, obvykle to bývá na 2-4 týdny. Pokud problém při prvním užívání neodezněl, po pauze se pak v užívání pokračuje, nebo se bylina zaměňuje za jiný produkt.

Způsob skladování je rovněž důležitý, neboť i při nesprávném skladování většina bylin ztrácí účinnost do 3-6 měsíců, po roce je jich většina téměř bez účinku. Komerční produkty s trvanlivostí několik let tak zcela postrádají na smyslu v tradičním léčitelství.

Důležité je též upozornit na to, že léčivé účinky většiny bylin se dostavují s časovým odstupem.

Nejčastější formou užívání léčivých rostlin je příprava čaje, nebo-li nálevu, či po staru záparu

Většinou se připravuje stejně jako klasický čaj, zdroje se však liší v teplotě vody, kterou má být bylina zalita. Některé zdroje doporučují vodu vroucí, jiné zas těsně pod teplotou varu. Obecně lze doporučit spíš druhou variantu, neboť varem se některé účinné látky ztrácejí.

Ke spaření lze doporučit jedině kopřivu. Květy léčivek zaléváme obvykle vodou o teplotě 80oC, plody šípku pak o max. 60oC, aby nedošlo ke zničení vitaminů a cenných látek citlivých na var. Sléz a obecně rostliny s obsahem slizovitých látek macerujeme pouze ve studené vodě – před samotným požitím je pak možno je lehce přihřát na tělesnou teplotu, aby jejich konzumace byla příjemná. To platí i pro kořen puškvorce, proskurník, jmelí či lněné semínko.

Naopak některé rostliny je třeba přímo vařit, typicky je to například kotvičník zemní, který se vaří minimálně 30 minut, abychom získali všechny užitečné látky. Ke krátkému povaření též doporučuji veškeré kořeny, s výhodou je to též u odvarů ze semen nebo plodů, až na ty výše uvedené. U čerstvých bylinek je vhodné namočení přes noc do studené převařené vody, kde je necháme louhovat, ráno pak 2-3 minuty povaříme, necháme 10 minut louhovat a pak teprve popíjíme, dosáhneme tak intenzivnější chuti a většího účinku.

Obzvlášť nutné je nespojovat bylinky, které se mají vařit s těmi, které louhujeme za studena. Takové směsi připravujeme tak, že připravíme studený odvar zvlášť a až hotový produkt nalijeme ke svařeným bylinám. Čaje s obsahem silic a vonných látek (např. terpeny) zaléváme vodou o teplotě max. 80oC a vždy při louhování přikryjeme (např. talířem), jinak nám silice vyprchají.

Dále je třeba rozlišovat odvar a výluh od již zmiňovaného nálevu. Pod nálevem si představíme onen klasický čaj. Nálev je delší proces, vodu nejdříve převaříme, následně ji necháme vychladnout, teprve poté vložíme byliny a necháme stát do druhého dne. Pak scedíme, zahřejeme na tělesnou teplotu a popíjíme. Odvar je složitější, rostlinu 10-15 minut povaříme, pak necháme směs 15 minut odstát a scedíme. Pokud chceme produkt použít do koupele, je třeba rostlinu před přípravou odvaru na minimálně 12 hodin namočit do studené vody. Macerace je pak namáčení v tuku nebo alkoholu v různé délce trvání.

Zatímco se zaměřujeme na techniky přípravy bylinkových čajů, je důležité si uvědomit i jejich hluboké zdravotní přínosy. Historie a tradice používání bylinkových čajů jsou bohaté a rozmanité, stejně jako jejich vliv na naše zdraví. Z webu Vitaherbals zjistíte více o tom, jak mohou různé bylinky pozitivně ovlivnit naše tělo a mysl, od uklidnění nervového systému až po podporu imunity a detoxikaci organismu

Dalším častým způsobem zpracování je sušení.

To započínáme ihned po sběru nebo co nejdříve. Byliny rozkládáme v jedné vrstvě na čistý papír (nikdy ne na noviny nebo karton, byliny do sebe nasají toxické látky z barev v nich obsažených!) a umístíme na suché, stinné a větratelné místo. Rostliny nesmí mít známky plísní, škůdců nebo jiných poškození. Kusy, které při sušení zčernaly nebo jinak změnily barvu, konzistenci či zápach, ihned likvidujeme! Pozor na umělé sušení nebo sušení na slunci, obvykle je zde přesáhnuta maximální teplota, při které rostliny ztrácejí své účinné látky. Rostliny lámeme co nejméně, při drcení ztrácí své účinné látky. Sušenou rostlinu pak skladujeme v temnu a suchu ve sterilizovaných uzavřených nádobách maximálně rok.

V našich evropských končinách je též dobře známá tinktura

Bylinu namáčíme do různě procentního lihu (obvykle 40%, ale koncentrace se liší) po dobu několika týdnů-měsíců. Čím je nižší koncentrace alkoholu, tím musí být louhování delší. Poměr rostliny k alkoholu se liší, obvykle to však bývá 1 díl rostliny na 9 dílů alkoholu. Pokud nejsme na užívání tinktur zvyklí, je vhodné začínat na slabších koncentracích. Je třeba důsledně dbát na dávkování, obvykle se počítá jedna kapka na kilo váhy, výsledek dělíme třemi a výsledný počet dávkujeme 3x denně. Pro zvýšení účinku se někdy přidává do alkoholu i glycerol. Tinktury nachází své využití například v gemmoterapii, tedy louhování pupenů.

Posledním produktem bývají produkty typu masti, oleje, krémy a olejové výtažky

Široce využitelné například v kosmetice nebo kožním lékařství. Pro jejich základ obvykle používáme rostlinné oleje, někdy se však používá i vepřové sádlo nebo lékařská vazelína. Z rostlinných základů je pak nejvhodnější užít bambucké máslo, kokosový olej, olej slunečnicový, mandlový, hroznový, olivový či sezamový. Nosné oleje též užíváme pro ředění esenciálních olejů. Poměry se liší dle užívané rostliny a nosného základu. Většinou probíhá za tepla, rostlinu vkládáme do teplého základu, je však třeba dbát na to, aby se olej nezačala vařit, smažit či přepalovat, což by zvýšilo množství nežádoucích látek jako akrylamid nebo polyakrylamid ve výsledném produktu. Olej má trvanlivost zhruba 1 rok.

Věřím, že díky tomuto přehledu najdete nebo připravíte produkt, který hledáte. Dbejte na tyto zásady ať už při výrobě nebo při koupi, jelikož jde především o vaše zdraví, které může být špatnou přípravou poškozeno.

Pokud chcete vaše produkty prodávat, můsíte splnit ještě některé další zákonné požadavky. O tom ale třeba někdy příště.

Zdroje: KOCOURKOVÁ, Blanka Ing.CSc., a kol., 2015. Léčivé aromatické a kořeninové rostliny a základy fytoterapie. Agronomická fakulta. Mendelova univerzita v Brně. Brno. ISBN 978-80-7509-361-6.

KOLÁŘOVÁ, Blanka. Fytoterapie a její uplatnění v rámci ošetřovatelské péče. Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. Stupeň kvalifikace: Bakalář (Bc.). Vedoucí práce: PhDr. Renata Procházková. Praha. 2020. 69 stran

KUCHAŘ, Miroslav, 2014. Farmaceutický encyklopedický slovník. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. ISBN 978-80-7080-876-4.

NOVÁČKOVÁ, Zdeňka, 2018. Zázračné byliny. Praha: BVD, s.r.o. 253 stran. ISBN 978-80-88216-08-7.