Výlet do Krkonoš: Od vojáků do pralesa

Auto necháme u Stachelbergu

Stachelberg je největší československá dělostřelecká tvrz, která byla součástí soustavy opevnění na hranicích. V současné době se v ní nachází vojenské muzeum. V rámci prohlídky se dostanete i opravdu hluboko do podzemí. I v létě doporučuji vzít si s sebou mikinu :-). Nedaleko se tyčí rozhledna, ze které je krásný výhled jak na Polsko tak na Rýchorský hřeben. Pro dnešek ale návštěvu Stachelbergu a rozhledny vynecháme. Z parkoviště se vydáme na cestu, která vede opačným směrem.

Cestou bratří Čapků

Červená turistická značka, Cesta bratří Čapků, nás povede mírným kopcem kolem přístupného pěchotního srubu až na louku, odkud je krásný výhled na Žacléř a na polské Vraní hory. Po dalším necelém kilometru pak vstupujeme do lesa, překračujeme hranici Krkonošského národního parku a míjíme turistickou útulnu. „Mami, že teď nepůjdeme do toho krpálu.“. Prohlásil syn, když jsme došli na rozcestí Pod Dvorským lesem a on popoběhl kousek směrem na Dvorský les. Potěšila jsem ho, půjdeme skoro po rovině až téměř k Rýchorskému kříži.

Sněžné domky

Vyrazili jsme tedy směr Sněžné domky. Sněžné proto, že se zde vždy dlouho držel sníh. Dokonce existuje rčení „Není na Rýchorách jaro, dokud leží na Weiseltu (Sněžných domcích) sníh“. Na druhou stranu je to východně orientovaná, slunná lokalita, na které byla kdysi pěstována i relativně teplomilná pšenice.

Teď to bude trošku do kopce.

Když jsme vylezli z lesa nad Rýchorským křížem, pokochali jsme se krásným výhledem na Sněžku a okolní vrcholy, ukázala jsem synovi kopec vlevo a na něm Rýchorskou boudu. Kupodivu neremcal, protože viděl, že pokud si nepospíšíme nestihneme tam doběhnout před deštěm. Pokud sem dorazíte v ten správný čas, můžete tu vidět krásně rozkvetlou Rýchorskou květnici a pasoucí se dobytek nebo koně, kteří pomáhají s péčí o tyto slatinné louky. Toto místo, stejně jako Dvorský les, bylo vyhlášené jako přírodní rezervace ještě dříve než vznikl Krkonošský národní park.

Rýchorská bouda

Když jsem byla dítě, tahle bouda fungovala jako Krkonošské středisko ekologické výchovy správy Krnapu. Pokaždé když se tu ocitnu, vzpomínám na zde trávené víkendy, letní tábory a brigády. Postupem času se náklady na provoz staly pro Krnap neúnosné, tak ji začali pronajímat pouze jako turistickou chatu. Ekologickou výchovu přesunuli do nového centra Krtek ve Vrchlabí. Rýchorka se tak naplno vrátila ke svému účelu, kdy hostila turisty. Poslední nájemník si dokonce turistů natolik váží a tak jim věří, že i když má třeba zavřeno, najdete v zádveří naservírované pečivo, tatranky, horkou vodu na zalití čaje či kávy a pokud máte štěstí, tak třeba i kyselo. Samozřejmě jsou otevřené i toalety. Za tento luxus můžete nechat ve schránce dobrovolný poplatek. I do Krkonoš se tak dostávají služby, které jsou běžné třeba v Alpách.

Pavilon ze Zemské jubilejní výstavy – Maxova chata

Rýchorka však není první stavbou, která tu stála. Za návštěvu stojí i vyhlídka Maxovka, kterou najdete hned za Rýchorskou boudou. Vyhlídka je vystavěna na základech původní Maxovy chaty, která vyhořela a místo ní byla postavena větší Rýchorská bouda. Postupem času, jak rostou okolní stromy, ale ztrácí tato vyhlídka na atraktivitě. Zejména při pohledu směrem na Černou horu. Ta již přes les není vidět. Až sem k Maxovce sahá Rýchorská květnice. Právě tady u Maxovky jsme ji, jako studenti, pomáhali kosit. Koncem léta jistě nepřehlédnete u cesty hořec tolitovitý. Na Rýchorách roste i jeho bílá forma.

Studánka na hřebeni

Pokud máte čas, udělejte si odbočku i k Rýchorké studánce s pitnou vodou. Při poslední návštěvě jsem ji bohužel poprvé v životě viděla vyschlou. Mám štěstí, protože vyschlá bývá poměrně často. Studánka na takovémto místě je poměrně raritou. Aby mohla vzniknout, musí mít nad sebou dostatečně velký a příkrý prostor odkud bude sbírat vodu. Tady je to malá louka a dvacet metrů nad studánkou je hřeben. Toto prameniště zásobuje vodou nejen Rýchorskou boudu, ale i nedaleký Horní Maršov. Můžete si tu všimnout i zajímavých skupinek stromků. Ty menší nejsou vysemeněné z těch větších, ale vyrostli ze zakořeněných větví.

„Rýchorský prales“

Pokud byste pokračovali kolem Rýchorky a Maxovky dál do lesa, sejdete dolů do Maršova. To nechceme, takže se vrátíme zpět na rozcestí Kutná (kutal se tu vápenec) a vyrazíme po červené do Dvorského lesa, přezdívaného „Rýchorský prales.“ Ještě než vyrazíme, uděláme si tu malou zastávku. Traduje se, že název Rýchory vznikl ze slova „Rýžhory“, protože se pod Rýchorami rýžovalo zlato. O tom ale až někdy jindy, až půjdeme na Rýchory přes Sklenářovické údolí.

Tenhle kus lesa je jednou z posledních ukázek původního krkonošského lesa. Právě procházíme územím s bizardně pokroucenými stromy, které zejména v mlze, mohou vypadat až strašidelně. Jejich tvar je způsoben místním klimatem, které byste hledali na kopcích tak o 300 metrů vyšších a také tím, že se tu ještě po druhé světové válce pásl dobytek. Ten mladé stromky sešlapával a okusoval.

Kousek od místa, kde se cesta stáčí vlevo, opět budeme míjet hraniční opevnění. Poblíž rozcestí Pod Dvorským lesem, kam budeme scházet, si všimněte jednoho spadlého stromu na jehož kmeni vyrůstají už opravdu pěkně rostlé malé smrčky.

Od rozcestí Pod Dvorským lesem už půjdeme stejnou cestou jako nahoru.