Výlet do historie - znečištění vzduchu v roce 1926

Zdá se Vám takové znečištění neskutečné? Nedivím se Vám. Nicméně čísla jsou pravdivá, pochází z článku v časopise Vynálezy a pokroky ročník 1926. Znečištění je ale potřeba nejdříve nějak změřit - dobový postup není složitý a dá se provést i jako zajímavý pokus v domácích podmínkách:


"Aby bylo možno zjistiti množství prachové suspense, používá se četných měřicích metod, z nichž nejjednodušší je, zjistiti množství pevných součástek v dešťové vodě, spadlé na určitý povrch. Tvoření kapek dešťových jest přímo podníněno přítomností pevných částic v atmosféře, které tvoří jakási jádra, okolo nichž vodní pára se sráží.

Lze to dokázati pokusem, kterého použil již r. 1873 Coulier na důkaz tvoření se kapek kolem pevných jader, jimiž mohou býti i elektrony, jak se novějšími pokusy zjistilo. Skleněná láhev, ve které bylo na dně nalito vody, byla opatřena nahoře gumovým balonem, jehož stisknutím zvýšil se tlak v láhvi, čímž se vyvinulo nepatrné množství tepla, které postačilo, aby část vody se vypařila do prostoru láhve. Vlhkost vzduchu tím vzrostla. Jakmile byl balon povolen, nassál vzduch z láhve, nastala tedy expanse a ochlazení, takže se srazila přebytečná vodní pára v prostoru nad vodou. Sražená pára byla viditelná jako lehká mlha."


Postup měření je jasný, pojďme se tedy podívat co se dalo naměřit v uměleckém a intelektuálním centru Evropy začátků minulého století - v Paříži:


"Zachycováním deště po určitou dobu (na př. po měsíc) v dešťoměru lze tvrditi, že pevný zbytek tvoří veškeré prachové součásti, které se vznášely v době pozorování v kolmém sloupci vzduchu nad zachycovací nádobou. Tohoto způsobu použili také ďArsonval a Bordas. Tak na př. bylo zjištěno dešťoměrem, umístěným v Paříži na terase v Palais Royal, za únor v r. 1925 12,871 g prachu na čtvereční metr plochy.

Obsah chemických sloučenin v ovzduší se vyskytujících, které podle zkoušek, provedených s obsahem dešťoměru z Palais Royal, mají toto složení: uhlík 2,659 g, uhlovodíky 1,824 g, kyselina sírová 2,432 g, chlor 0,253 g, čpavek 0,021 g, takže z celkových 12,871 g pevného obsahu zbývá pouhých 5,682 g na ostatní příměsy minerální, tvořící prach."

Ani tato čísla z dnešního pohledu nevypadají nijak lákavě. Lokální topení pevnými palivy a neefektivní parní stroje poháněné uhlím dokázaly udělat své. Nicméně stále se tam dalo celkem příjemně dýchat. Už ale končila doba páry a začínala doba elektřiny a tedy i velkých elektráren. Jednou z nich byla elektrárna ve Vitry ve Francii, která pro výrobu elekřiny využívala energii skrytou v uhlí.


"Podobným způsobem zjištěno v témž měsíci množství prachu, připadajícího na čtverečný metr plochy ve Vitry, na 1,592 kg, kteréž neobyčejně velké množství dokazuje, že obyvatelé ve Vitry mohou žíti hygienicky jen při zavřených oknech.

V elektrárně blíže Vitry spaluje se méněcenné uhlí, které mezi uhelnými plásty obsahuje mnoho jalovin, jež dlužno drcením odstraňovati. Zařízení k zužitkování tohoto méněcenného paliva je sice velmi hospodárné, avšak není dbáno při zpracování, aby odletující prach nevnikl do ovzduší. Zužitkuje se zde sice i palivo, obsahující pouhých 30% uhlí, avšak pokud nebude zákonitě nařízeno učiniti opatření proti šíření prachu v ovzduší, nelze se stanoviska zdravotního způsob zpracování považovati za dokonalý.

Tyto okolnosti mají ovšem velký význam se stanoviska zdravotnictví, a studium účinku vdechovaného kouře a prachu ukázalo, že prach, který vniká do sliznic a průdušek, nejen že dráždí ke kašli, ale připravuje i půdu pro mikroorganismy, jimiž vznikají nemoci a katary dychadel. Pevné usazeniny ucpávají plicní kanálky, a kyseliny působí dráždění a rozklad tkáně. Mikroorganismy pravidelně pevně lpí na prachových úlomcích a používají jich jako skutečných dopravních prostředků, pomocí nichž vnikají do dychadel."


Mimochodem, elektrárna ve Vitry spalující uhlí stále funguje, ale na rozdíl od stavu před necelými 100 lety již produkuje jen zlomek znečištění co tehdy. Naštěstí se již podařilo podstatně zvýšit efektivitu a zlepšit filtrování spalin.

Znečišťování životního prostředí a plýtvání tedy není nic nového, bohužel je takové chování lidem vlastní bez ohledu na dobu ve které žijí. Ale stejně tak už i tehdy bylo některým lidem jasné že takové chování není v pořádku a je ho potřeba změnit.


"Prach a kouř má zmizeti z atmosféry velikých měst, zvláště průmyslových, neboť činí ji velmi škodlivou. Největší znečištění atmosféry velkoměst a středisek průmyslových (až 75%) je způsobeno spalováním uhlí. Topení uhlím v domácnosti je jedním z nejnehospodárnějších pochodů, při němž se největší část energie tepelné bezúčelně proplýtvá.

Uhlí je cenným materiálem, který obsahuje nejen tepelnou energii, ale i řadu sloučenin farmaceutických, barviv a jiných důležitých látek, které se při topení v pravém slova smyslu přímo spalují. Při dokonalém zpracování uhlí mělo by toto býti podrobeno především suché destilaci, čímž by se získaly cenné látky, dále plyn a koks, obsahující největší část tepelné energie, která by se měla ihned měniti v energii elektrickou. Do velkých měst mělo by se dopravovati uhlí jen jako koks nebo svítiplyn nebo kabely jako energie elektrická, čímž by se ovzduší zbavilo otravných příměsí a stalo se zdravějším."


Pokud Vás zajímá více informací o této problematice z minulého století tak Vám můžeme doporučit kompletní článek o znečištění ze kterého je zde citováno, případně článek o velké elektrárně ve Vídni z roku 1904.