Větší klimatické změny díky emisím CO₂ nebo ničení pralesů pro pěstování palem a soji?

autor: RNDr. Jiří Jakl
Hodně se hovoří o klimatických změnách. Nejčastěji se varuje před vypouštěním skleníkových plynů a řeší se potřeba změn v průmyslu a energetice. Jenže mnohem větší problém představuje kácení pralesů a klíč k němu je v zemědělství.


Vyšší koncentrace CO₂ – únava pro člověka, rychlejší růst pro rostliny

Oxid uhličitý a methan v atmosféře vyvolávají skleníkový efekt a je to průkazný fyzikální úkaz. Současná koncentrace oxidu uhličitého činí 400 ppm (jednotek CO₂ na milion jednotek vzduchu), ale činností člověka roste rychlostí 2 ppm ročně. Snadno lze dopočítat, že za sto let při takovém tempu dosáhne 600 ppm a za 300 let dokonce 1000 ppm. Taková koncentrace již působí únavově a uzavřené prostory by se měly vyvětrat. To ale sotva uděláme s celou atmosférou. Na druhou stranu i v minulých geologických obdobích byly koncentrace CO₂ násobně vyšší a podporují rychlejší růst rostlin díky efektivnější fotosyntéze.

Z vyčerpané půdy po vykácení pralesa se stává za několik let savana

Považme ale význam pralesů, a to zejména těch tropických. Kolem rovníku je stabilnější klima a ani doby ledové tu neměly zásadní vliv na vegetaci jako v jiných zeměpisných šířkách. Panují tu vysoké teploty, ale díky bujné vegetaci a potažmo kondenzaci vlhkosti tu nejsou pouště. Obrat nastává při plošnějším vykácení pralesů například kvůli pěstování soji. Již za několik let přichází suchá savana kvůli vyčerpání živin z půdy, erozi a změnám v dešťových srážkách. Za posledních 50 let bylo zničeno 17 % amazonského pralesa a další čtvrtina byla poškozena. Klimatický kolaps ale nepřichází při úplném vykácení těchto pralesů, vodní cyklus přestává fungovat mnohem dříve. Dá se to připodobnit ke kolapsu pumpy v těle jakým je srdce. Jenže tady místo těla máme rovnou klimatický systém planety.

Zvířata krmená sojou z tropů. Stejný problém jako palmový tuk

Že kácení deštných pralesů je velký problém si uvědomuje kdekdo i u nás. Mnoho z nás důkladně hledí na složení potravin a odmítá konzumaci těch s palmovým olejem. Soja představuje mnohem skrytější problém, protože se využívá v živočišné produkci. Na mléku, masu či vejcích si nikde nepřečteme, že byly vyprodukované na sojovém krmném základu mnohdy dovezeném také přímo z tropů. Ničení deštných pralesů je vážný etický problém také kvůli ničení mimořádné biologické rozmanitosti, která se ve stabilním prostředí vyvíjela miliony let.

Jen 9% u nás zkrmené soji pochází z domácí produkce

Čím více soji se ale zkrmuje u nás, tím větší problémy můžeme mít také s ohrožením zemědělských půd v Česku. Je to spojitý problém. Sice ne všechny krmné sojové produkty pocházejí z tropů, ale mnohdy také tento původ zastírají díky systému evidence vždy jen předchozího prodejce, kterým může být i jen německý či americký překupník. Průměrná roční spotřeba sojových šrotů se v Česku pohybuje kolem 300 tisíc tun, ale jen 9% pokrývá tuzemská produkce. Dovozová soja nahradila jiné bobovité pícniny pěstované v Česku a ty chybí ve střídání plodin.

Kritický okamžik může nastat už za 50let

Vidíme tedy, že rostoucí koncentrace CO₂ v atmosféře není banální záležitost. Ničení deštných pralesů je ale mnohem naléhavější a nevratnější záležitost. Kritický okamžik v tomto případě může nastat již za 50 let a mohou se ho dožít již žijící generace. Musíme řešit, jak pomoci samostatnosti evropského zemědělství. Můžeme jím mimochodem řešit také zachování vlastní potravinové produkce místo každoročních miliardových škod na zemědělské půdě.



témata článku:
autor:
datum vydání:
7. března 2019


Diskuze k článku „Větší klimatické změny díky emisím CO₂ nebo ničení pralesů pro pěstování palem a soji?“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!