Vegetariánství - ano či ne? (1. část)

Hned na úvod předesílám, že jsem semivegetarián, tj. občas konzumuji ryby, takže můj článek nebude zřejmě lahodit sluchu ani striktních vegetariánů, ani "masožravců" a vynadáno dostanu od obou stran. Budiž, přijímám.

Má osobní cesta k vegetariánství nebyla podnícena nějakou módou, ale docela prostinkou věcí: jako holčička na prvním stupni základní školy (asi ve třetí třídě) jsem u babičky odmítla jíst své kamarády králíky. Náležitě jsem za tuto "drzost" dostala, ale byla jsem rozhodnuta, že mne nikdo nedonutí spolknout ani kousek z těl mých milovaných kamarádů. S objevením, odkud se bere králičí, jsem zahájila jeho celoživotní bojkot. Sledovat, jak vám před očima vraždí tvorečka, se kterým jste se chodila mazlit, a pak vám ho dají na talíř, je opravdu děsivá zkušenost. Protože jsem viděla mnoho králičích poprav, nesouhlasím s názorem, že králíci "z domácího chovu" mají "pohodovou smrt". Ti, kteří to tvrdí, by se měli jít na zabíjení králíků podívat a teprve pak zaujmout nějaké stanovisko. Běžná praxe utloukání králíků k smrti je šílená a mně se chce zvracet, jen si na to vzpomenu. To, že se to děje nedaleko od králíkárny a že se pak chovatel diví, proč se ho jeho budoucí oběti (a příbuzní oběti současné - králíci jsou skupinová zvířata s vysoce vyvinutým sociálním smyslem!) bojí, je pak další věc.

Ale zpět k vegetariánství. Mým popudem k němu tedy nebyla racionální úvaha, ale spíš emocionální záležitost a proti rodičům jsem ji obhajovala se zápalem hodným křesťanských mučedníků. Byla jsem tak určitý čas otloukaná jako píšťalička, ale vydržela jsem a rodiče to posléze vzdali. Považovali to za rozmar, který mne zase přejde. Nepřešel. Začala jsem uvažovat, odkud se bere i jiné maso, které jsem jedla. Opravdu chci jíst ta zvířata? Hovězí jsem zařadila mezi "nejedlé potraviny" jako druhé, kuřecí jako třetí. Rodiče šíleli, ale nic se mnou nezmohli. Nakonec jsem se rozhodla, že je to nespravedlivé i vůči vepřům, i když jsem k nim neměla nijak blízký vztah, a přestala jsem jíst i je. Nějaký čas jsem ovšem konzumovala ještě "skryté maso" - sekanou, párky, paštiky... Pak jsem se si uvědomila, že je to pokrytecké, a přestala jsem jíst i to. Ryby jsem celé dětství vlastně nejedla, takže jsem je ani neřešila. To bylo v osmé třídě základní školy.

Potom jsem asi rok nejedla žádné maso k hrůze celé mé rodiny. Neměla jsem žádné zdravotní problémy. Pak jsem se dočetla názor jedné léčitelky, že úplně nejíst maso si může dovolit člověk v jižních zemích, ale v našich podmínkách by přes zimu měl jíst aspoň občas ryby. Zamyslela jsem se nad tím a začala jíst různé "dary moře", pokud jsem na ně dostala chuť. Některé mi nedělaly dobře (chobotnice a mušle), jiné mi chutnaly (kalmaři, krevety, humři a samozřejmě mořské ryby). Po čase jsem se zase zamyslela: je-li nezbytné jíst ryby, dobrá, ale jíst ostatní mořské tvory je zbytečné a nefér vůči nim. Proto jsem omezila svůj jídelníček jen na mořské ryby. Slovy ekoložky Hany Librové jsem si uložila "dobrovolné omezení", i když jsem o tom tehdy nepřemýšlela. Prostě jsem cítila, že to tak mám udělat. Vznešeně by se dalo říct, že jsem následovala svou vnitřní pravdu, ale jak říkám, já to pojímala tak, že to prostě musím udělat, i když to nedokážu rozumově zdůvodnit.

V průběhu té doby jsem nenarazila na nikoho, kdo by mé chování schvaloval. Vzpomínám si na jeden "hezký" zážitek ze školní jídelny, kdy nade mnou stála učitelka s výhružkami, že mne nepustí domů, dokud nesním to maso. Po dvou hodinách to vzdala a já dostala poznámku, že odmítám poslušnost učitelům. I na střední škole jsem byla "bílá vrána" a často jsem nemohla obědvat s ostatními ve školní jídelně, protože prostě nebylo nic bezmasého. Ale spolužačky tehdy už respektovaly můj názor - já je nenutila do vegetariánství a ony mne do masa. Teprve na vysoké škole se situace změnila a najednou kolem mne bylo vegetariánů plno. Dozvěděla jsem se, že na VŠ je to údajně móda. No, moje vlastní spolužačky jí nepropadly, takž standardní chování to nebylo, ale už jsem nebyla ta osamělá "bílá vrána". Začala jsem se dozvídat i racionální důvody pro vegetariánství: že rostliny ze stejné plochy nasytí víc lidí než chovaná zvířata a že je vegetariánství ekologické. To mne předtím nenapadlo. Bylo skvělé být "in", navíc bez nějakého vlastního snažení. I když jsem do party nepatřila úplně, jedla jsem přece občas ryby. Byla jsem tedy na hranici mezi vegetariány a "masožravci" a k rozhořčení obou skupin jsem zůstávala mimo obě skupiny.

Navíc jsem začala chodit s přítelem, který se mne snažil zase přeučit na maso. Byl "masožravcem" takového rázu, že musel mít maso několikrát denně, ale byl ochoten ochutnat nějaké to "zrní", když já si vezmu kuřecí. Souhlasila jsem, ale zjistila, že už mi kuřecí nechutná a že ho jíst nemůžu. A ani nechci. Tím jsme skončili s přesvědčováním. Příteli ovšem "zrní" v podobě müsli zachutnalo - tím hůř pro mne, musím se o něj dělit. Jsme spolu s přítelem už osm let a můj příklad ho negativně ovlivnil: jí maso jen občas a ještě většinou jen bílé (tj. kuře, krůtu, ryby). Když si dá klasický hamburger, je mu zle. Stejně to párkrát do roka udělá, aby si dokázal, že na mně není zcela závislý. Pak skuhrá. (Jako malý kluk! Ale když mu to zvyšuje sebevědomí...) Myslí si, že bez "intenzivního tréninku" svého žaludku ztratil schopnost trávit těžké maso. Já si osobně myslím, že mu z něj bylo špatně vždycky, ale dřív to nevnímal, nevěděl, že je možno cítit se lépe. Ale nemůžu to říct s jistotou, to by musel vysvětlit nějaký odborník. Zjistila jsem ovšem, že navzdory globálním výpočtům je u nás maso mnohem levnější než vegetariánské jídlo. Taky se dá celkem rychle připravit ve formě řízku nebo "číny", o uzeninách ani nemluvě. Občas toho využívám pro rychlé nakrmení přítele. A věřili byste, že se mu to častokrát nelíbí? Vyčítá mi, že já si zdravě debužíruji a jeho bych nacpávala masem... Kdyby mu někdo před osmi lety tvrdil, že tohle bude říkat, nevěřil by mu a já asi taky ne. Přitom jsem nepůsobila jinak než vlastním příkladem. Pro "masožravce" jsem tím pádem nebezpečná osoba, pro striktní vegetariány nedostatečně zásadový člověk, jehož vliv způsobil u jeho okolí jen minimální změny. Nepopírám to, ostatně jsem se o cílenou změnu jeho chování ani nesnažila. A navíc jsem zjistila, že snažit se o ně nemusí být vždy moudré.

Narazila jsem na to už na VŠ, když mi kamarádka říkala, že mi závidí mou schopnost nejíst maso. Že se o to rok snažila a skončila v nemocnici. Já ovšem jsem jen semivegetarián, jím ryby, takže jsem jí radila totéž, navíc postupně vyřazovat maso z jídelníčku bez náhlých změn... To všechno prý dělala a nepomohlo to. Bez masa nemůže žít, ač by ráda. Přiznám se, že jsem to považovala za její výmluvy a nechápala jsem, proč se snaží omlouvat se přede mnou, když já ji přece neodsuzovala ani k ničemu nenutila. Nedávno jsem ale zjistila, že zřejmě mluvila naprostou pravdu!

Přečetla jsem si knihu o výživě podle krevních skupin a dozvědela jsem se, že jako nositel skupiny A mám volný přístup k vegetariánství a je mi dokonce doporučováno ze zdravotních důvodů. Místo masa jsou mi však doporučované mořské ryby, zejména treska, kterou jsem milovala. (Ale už ji nebudu jíst. Treska je momentálně silně ohrožena lovem, který bohužel zřejmě bude pokračovat až do jejího úplného vyhubení. Evropská unie nezasáhne, protože zastavení lovu by mělo za následek kolaps evropského rybářství. K tomu po jejím vyhubení stejně dojde, ale až za pár let, takže se o tom zatím mlčí. Tím, že ji přestanu konzumovat, se alespoň nebudu podílet na její likvidaci, i když jí stejně nepomůžu. Zatím jsem přesedlala na též pro krevní skupinu A doporučovaného a mnou velmi milovaného lososa - jím ryby tak málo, že si to můžu dovolit.) Zato např. chobotnice, po kterých mi bylo zle, jsou prý pro skupinu A škodlivé. Vůbec jsem v podstatě zjistila, že se stravuji podle své krevní skupiny, aniž bych to tušila. Ovšem krevní skupiny 0 a B si údajně vůbec vegetariánství nemohou dovolit, B má konzumovat přednostně maso a mléko, 0 jen maso - plus zeleninu u obou. Obilniny pro tyto krevní skupiny nejsou dobré a vynechání masa je u nich popisováno přímo jako zdraví škodlivé. Ona neúspěšná kamarádka má krevní skupinu 0. Nejvíc volit může skupina AB, ovšem i tam je doporučena občasná konzumace bílého masa. Nevím, jakou skupinu má můj přítel, ale tipuji na AB. Neříkám, že stravování podle krevních skupin je zásadně správné, u mne a mé přítelkyně to "sedělo", ale obecnou platností toho si jistá být nemohu.Přesto z toho vyplývá zajímavý poznatek: některým osobám vegetariánství prospívá, jiným škodí. Nelze tedy generalizovat, co je správné a co ne.

Nevím, jak se na vegetariánství dívá genetika, ale genetici zatím zjistili jinou zajímavou věc - některé osoby mají gen, který umožňuje dospělým užívat mléko, jiné ne. Proto některým lidem mléko působí zdravotní problémy a považují ho za obecně zdraví škodlivé, jiným prospívá a považují ho za nezbytné pro zdraví. Přitom pravdu mají oba tábory! V Čechách má tento gen údajně asi 70%, v USA asi 40%, v některých mimoevropských zemích 10-20 % nebo méně (např. Australci ho nemají žádní). Jedná se údajně o evoluční adaptaci - napřed ho neměl žádný člověk a všem po mléku bylo zle. Ale když s jeho konzumací lidé nepřestali, u některých z jejich potomků se tento gen vyvinul. (Jde o první vědecký doklad toho, co říkal už K. Lorenz - že Homo sapiens sám sebe domestikuje čili působí u sebe biologické změny kvůli kulturním požadavkům.) Tento gen je častý v oblastech s tradiční konzumací mléka a řídký tam, kde pití mléka nemá tradici. Zajímavým případem jsou tradiční lovci a sběrači z Austrálie, kterým prokazatelně způsobují zdravotní problémy mléko i obilniny, ale rozhodně ne žádný druh masa. Jestlipak mají všichni krevní skupinu 0?

Schopnost být vegetariánem je tedy zřejmě stejnou evoluční adaptací jako schopnost konzumovat v dospělosti mléko a také ji nemá každý. Ten kdo ji nemá, by v žádném případě vegetariánem být neměl! Ten, kdo ji má, by ji ovšem měl mít možnost využívat a neměl by být nucen k opaku (jako já celé dětství). Jde tedy o to, že vegetariánství není ani zdraví poškozující nesmysl, ani věc všeobecně zdraví prospěšná, ale obojí - jak pro koho. Schopnost být vegetariánem je určitým druhem daru, podobně jako hudební nadání, a nutit k vegetariánství někoho, kdo tuto schopnost nemá, je trestuhodné.

Svoboda volby zřejmě začíná až u lidí, kteří tuto schopnost mají: mohou se pak pro vegetariánství svobodně rozhodnout nebo ho odmítnout. Pro mne je třeba už nemožné jíst maso obratlovců mimo ryb, z pachu vařeného masa se mi dělá zle a ani výborně upravené kuřecí jsem konzumovat nemohla. Takže vlastně nemám svobodnou volbu, jestli jíst nebo nejíst maso. Otázkou je, jestli (a kdy) bych se stala vegetariánem i bez zážitku s kamarády králíky, ale asi bych na původ masa dřív nebo později narazila a reagovala stejně. Je to ovšem motiv emocionální, nikoliv racionální - jenže racionální motiv bych jako dítě před rodiči zcela jistě neobhájila. Nechat se otloukat jsem byla schopna jen z vroucího citu ke zvířecím kamarádům, nikoliv z přesvědčení, že mi něco nedělá dobře. Ostatně byla spousta věcí, po kterých mi v dětství bylo zle, a které jsem přesto jíst musela a nenapadlo by mne proti nim revoltovat.

Pokud bych si tehdy mohla vybrat, vybrala bych si už jako dítě nejíst maso? Problém je, že jsem neměla moc na výběr, protože maso u nás bylo základem jídla - proto mne také rodiče proklínali, že se pro mne museli vařit "extra". Osobně si myslím, že kdybych měla možnost už tehdy jíst to, co jím dnes, vybrala bych si to, ale nemůžu to přesvědčivě doložit. Uvidím u vlastního dítěte - tomu možnost si vybrat poskytnu. Pokud máme skutečně krevní skupinu A a AB, může mít skupinu B a pak pro něj bude maso nezbytností. Nebo může být A stejně jako já a pak budu se zájmem sledovat, co si v dětství bude vybírat k jídlu. Údajně, když se dovolí malým dětem jíst vše, co jim chutná, přejdou rychle z dortíků a hamburgerů na dokonale zdravý jídelníček pro jejich tělo. Bude tedy zajímavé zjistit, co bude přínosné pro dítě krevní skupiny A. Rozhodně ho nechci k něčemu nutit a něco mu odpírat.