Úpravy toků a vodní stavby: Pozitivní činnost nebo nutné zlo?

Jaroslav Beneš z Povodí Vltavy úvodem připomněl, že vodní plochy v ČR zabírají více jak jedno procento celkového území. Jejich plocha je 835,62 km2. Je to zhruba 21 000 rybníků, 124 vodních nádrží v registru ICOLD.

Změny: prospěšné i negativní

Je pochopitelné, že vodní toky podléhají lidské činnosti a to nejsou jen různé elektrárny a přehrady, jsou to hlavně úpravy koryt řek tak, aby proud vody lépe plnil kýžený efekt. Tomáš Just z Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) hovořil o tom, jaký vliv mají vodní stavby na řekách na vodní ekosystémy a krajinu. Jak by se dalo očekávat, není to vždy jen pozitivní.

Podélné technické úpravy koryt a příčné stavby poškozují morfologicko-ekologický stav vodních toků. Tím se ztrácí přirozený prostorový rozsah říčního prostředí, mizí i přirozené tvary a rozměry vodních toků. „Technicky upravená koryta jsou zejména nepřirozeně hluboká a kapacitní,“ varoval Just a jako příklad dává úpravu v Doubravě u Záboří nad Labem.

Problémem jsou ale také podélné úpravy koryt. Tyto úpravy vznikají za cílem podporovat koncentraci povodňových odtoků z území zasažených dešti nebo táním a zrychlením postupu povodňové vlny říčním územím. Podobné úpravy však také podporují odvodňování půdy v povodí a zhoršují podmínky procesu samočištění.

Tím ale kritika ze strany AOPK nekončí. Omezuje se též migrační prostupnost a narušuje se průtokový režim. To vše velmi nelibě nesou ekologové, vodáci, ale i odpůrci vodních elektráren. Tyto stavby totiž nejen narušují průtokový režim, ale také ničí některé vodní živočichy, kteří se mohou navzdory rybím přechodům do elektrárny dostat. Společenstva vodních živočichů dále oslabuje i omezování migrace.

Zkrátka se jedná o prostorovou redukci a strukturální ochuzení až rozpad ekosystémů říčního prostoru a narušení biodiverzity, myslí si Just a dodává, že moderní přístupy k projektování staveb nabízí přírodě blízká řešení. Tyto řešení, jako jsou třeba povodňově kapacitní koryta, rozvolněná do přírodě blízkých tvarů, ale nejsou většinou v českých podmínkách na rozdíl od zahraničí využívána.

Problémy u vodních staveb

Zatímco úprava vodního koryta se na obrazu krajiny obvykle příliš nepodepíše, stavby elektráren a podobných vodních děl, to už je něco jiného. Ty mohou krajinný ráz citelně narušit a to není vše. Při výstavbě vodních děl je totiž problematických aspektů daleko více.

Některé stavby jsou předražené, jiné nesmyslné (například v Choštýnce u Postupic byla po katastrofické povodni v roce 1906 provedena ve volné krajině technická úprava, aby snad – řečeno s nadsázkou - příští podobná povodeň mohla postupovat ještě rychleji) a někdy šlo prostě jen o splnění plánu. Je také třeba rozlišovat, zda je vodní tok ve volné krajině nebo v zastavěném území. Když se přeci koryto řeky vylije na louku, katastrofální následky to nemá…

Na druhou stranu jsou vodní elektrárny celkem užitečné - podle Energetického regulačního úřadu je v ČR instalováno 1068 MW ve vodních elektrárnách a 1146 MW v přečerpávacích vodních elektrárnách. Díky těmto zdrojům se nemusí v jiných elektrárnách pálit cenná fosilní paliva. Zdeněk Saturka zastupující na konferenci ČEZ připomněl, že tento energetický gigant má z vodních elektráren asi 3 – 4 % vyrobené elektřiny. Výhodou je, že tyto elektrárny nemají ohraničenou životnost a jedno „palivo“ využijí opakovaně. Kladem je také vliv na stabilizaci energetické soustavy.

Jak říká Miroslav Kopřiva z Energotis, vodní elektrárny jsou potřeba k regulaci výkonu a energie z větrných a fotovoltaických elektráren (když je málo slunečního svitu, je obvykle více vody), ale zároveň mohou plnit funkci podpůrných služeb u dalších dvou bloků v Temelíně. Je ale potřeba myslet dopředu.

„Příprava podmínek pro výstavbu v územním plánování je časově velmi náročná,“ varoval Kopřiva. Je nutné aktualizovat mnoho dokumentů, zajistit pozemky a příprava legislativního prostředí zaostává za potřebami. Do hry vstupuje také dostatečná a včasná pomoc ze státní sféry formou výkupních cen. To vše jsou důvody, proč je nutné řešit případnou výstavbu vodních elektráren již nyní.

Potenciál pro rozvoj vodních zdrojů máme

Ministerstvo průmyslu a obchodu si proto nechalo vypracovat vyhledávací studii nových velkých vodních elektráren (PVE). Nové lokality musely splnit provozní požadavky, environmentální a ekonomická kritéria. V počátku bylo nalezeno celkem 53 lokalit a finančně hodnoceno bylo 21 z nich. Výsledek? Podle Kopřivy v ČE existuje nejméně 18 lokalit vhodných pro další projektovou přípravu a potenciální realizaci PVE velkého výkonu (220 – 1120 MW).

Investiční náklady pro jednotlivé lokality jsou pak mezi 25 a 40 miliardami korun a doba návratnosti od 8 do 12 let. Investor tak logicky požaduje dlouhodobé garance pro výkup elektřiny a také pevně stanovenou cenu. Celková doba přípravy a realizace stavby však zabere nejméně 14 let. „Potenciál pro výstavbu nových PVE v ČR nadále existuje a není vyčerpán,“ uzavřel Kopřiva.