Umilovat přírodu v Krkonoších, aneb mohu tam přespat pod širákem?

„Houstone, máme problém!“

Krkonošský národní park je šestý nejnavštěvovanější národní park na světě (přepočteme-li lidi na plochu). Před českým Krkonošským národním parkem (KRNAP) je jeho polský protějšek – Karkonoský Park Narodowý.

Ročně do Krkonoš (cca KRNAP + jeho ochranné pásmo) přijede téměř 14 milionů lidí1. Dostavba dálnic v Polsku a dálnice D11 z Jaroměře na hranice s Polskem slibuje nárůst hlavně jednodenních návštěvníků ještě větší. Z Prahy dojedete do Pece pod Sněžkou v pohodě za dvě hodinky.

„Houstone, máme problém!“ (Pro šťouraly – lidi v Krkonoších má správa KRNAP spočítané velmi dobře přes SIM karty v jejich mobilech2. Samozřejmě neví, kdo jaký mobil má v kapse). Správa KRNAP pro ty davy udržuje asi 800 km cest a asi 4 000 ks vybavení terénu – třeba 450 laviček se stoly, a 30 turistických přístřešků – útulen. Pro někoho moc, pro někoho málo.

Představte si, že by v Krkonoších bylo jen 10 km cest. Tam by se asi 14 milionů lidí nevešlo. Kdybychom měli cest 1 600 km, zase by toho na samotnou přírodu moc nezbylo. Vybalancovat tedy délku cest a množství turistického vybavení pro vzrůstající množství návštěvníků, je těžké. Cesta s dobrým a aspoň trochu pohodlným povrchem, s lavičkami, informačními panely atd. je do jisté míry lákadlo, které návštěvníci využívají a tím šetří okolní přírodu.

Turistické útulny v Krkonoších začínají přírodě prokazovat medvědí službu.

Útulny jsou skvělé. Fungují dokonale. Až moc. Správa KRNAP je postavila proto, aby si znavený turista uvnitř převlékl propocené triko, snědl chleba se salámem a zapil to čajem z termosky nebo se schoval před deštěm. A po odpočinku vyrazil dál.

Jednou jsem se do standardního Áčka na Studenově vešel se třiceti gymnaziány, protože venku lilo jak z konve, a my jsme se potřebovali schovat všichni. Je naprosto nemyslitelné, abychom někoho vyhnali na déšť jen proto, že bychom ho tam nechtěli, i když by se tam vešel! Není tedy možné, aby někdo útulnu obsadil a dovnitř nepustil další turisty s tím, že dneska tady bude spát on a vy ostatní jděte na déšť. Nemá na to sebemenší právo! Útulna není jeho soukromý stan. Spíš to je autobusová zastávka. Z ní také nikoho nikdo nemůže vystrčit, když čeká na autobus. Pokud by se vám něco takového stalo, vyhnat se nenechte.

Plánovat nocleh v nich turisté nemusí, v Krkonoších je všude blízko. Průměrná vzdálenost od chalupy k chalupě v je asi 1,5 km. I na hřebeni je dost chalup k přenocování za poměrně slušnou cenu. Přesto kouzlu spaní v útulně neodolá mnoho návštěvníků. Ti méně pokorní namítají: „Vysloveně proti zákonu to není, tak co?“

Současná česká legislativa neřeší, zda si v poledne zdřímnete na lavici na vrcholu Sněžky nebo si hodíte na cestu v deset večer karimatku se spacákem a přenocujete.Spát se v KRNAP může

.

Ten asi nejdůležitější zákon, který říká, co se v národních parcích smí a co ne, je zákon č. 114 z roku 1992 o ochraně přírody a krajiny. Vznikal v době, kdy jen málo největších nadšenců mělo doma šitý spacák, baterku s výdrží několik hodin a ručně šitou šusťákovku. Pár nočních turistů v přírodě nevadilo. Po 30 letech máme zákon sice stejný, ale stejné není množství lidí v přírodě. Kde je problém?

V klidových územích národního parku nesmíte opustit cestu. Tedy nocleh opravdu na cestě, nikoli vedle ní. Na území KRNAP nesmíte rozdělávat oheň mimo vyhrazená místa1 a cigareta a vařič na plyn už oheň je. Tedy bez ohřáté polévky (pokud nepoužíváte ohřívací sáček, který vyrábí třeba Adventure menu). Usnout a spát se smí. Tábořit – stavět stan a rozdělávat oheň, už povolené na území KRNAP není. Podobně to řeší v národních parcích i mimo ně lesní zákon č. 289 z roku 1995, který táboření v lese mimo vyhrazená místa zakazuje. Ok, tak tedy spát na cestě pod širákem s pohledem na tisíce hvězd s čajem z termosky legální je.

Tisícihvězdičkový hotel a rozhozené denní rytmy

Noční pobyt lidí v přírodě přinesl ještě jeden problém. I když nocležník je potichu, nevaří, spí na cestě, příroda o tom dobře ví. Správa KRNAP sledovala jeleny přes GPS vysílačku na obojku vůdčí laně ve stádě. Když byla sezóna a hodně lidí na horách, tak jsou v Krkonoších jeleni spíš noční zvířata, a ve dne spí. Když je lidí na horách málo – je mezisezóna, pasou se jeleni přes den2. Lidi nocující v přírodě jelenům rozhodí cirkadiální rytmy o několik hodin. Sice víme, co to dělá jelenům, ale nevíme, co to dělá ostatním živočichům, hlavně ptákům. Teď si uvědomme, kolik lidí má velké problémy s posunem o jednu hodinu při změně letního a zimního času!

Prolhané hřbitovy odpadků

A pak tu máme problém úplně na hov*o. Zamyslete se, co uděláte těsně před tím, než večer zalezete do spacáku. A co uděláte brzy ráno hned, jak ze spacáku vylezete? Logicky – odskočíte si. Aspoň na „malou“. Do křovíčka, nic jiného tam není. Podíváte-li se kolem útulen nebo do kleče na některých cestách – třeba z Růžové hory na Sněžku, najdete neuvěřitelné množství kapesníčků použitých jako toaleťák. Většinou bez podpapíráku, tedy zanechaných dámami. V lepším případě jsou kapesníčky papírové, v horším z celulózy kombinované s plasty.

Množství odskakujících si turistů je značné. Zásobují prostředí dusíkem, což vítají nitrofilní (dusíkomilné) rostliny jako jsou kopřivy, starček, šťovík a další, které na takových místech začínají jiné druhy vytlačovat. Kromě přecpávání půdy dusíkem jsou kapesníčky v přírodě estetický problém. Nic z nich neteče, myšky se v nich netopí, jeleni nedusí. Jsou jen hnusné. Asi nikdo do Krkonoš nepřijel, aby se díval na kapesníčky kolem cest. Přesto tam jsou. Papírové se rozkládají rychleji, vlhčené pomalu, jsou-li z plastu, tak i mnoho let.

Oblíbené „hřbitovy odpadků“ tedy přehled, jak rychle se v přírodě rozkládají různé materiály, vesměs lžou nebo jsou aspoň hodně nepřesné. Ono totiž hodně záleží na tom, zda kapesníček odhodíte u Vrchlabí, kde je vegetační doba 200 dní v roce, nebo na Sněžce, kde je pouhých 70 dní. Vegetační dobu chápejte jako období, kdy kytky kvetou, plodí, ptáci nejsou v teplých krajích, sešlapaná tráva se narovnává, odpadky se rozkládají. Hodně záleží na tom, zda kapesníček je v přírodě od prosince a má před sebou celou zimu nebo ho kdosi odhodí na jaře. Hřbitovy odpadků uvádějí jakýsi univerzální údaj, ten ale na horách vůbec neplatí! Prostě: „Nevěřte hřbitovům (odpadků)!“. Některé destinační agentury a instituce doporučují, a někde dokonce i prodávají, malé lopatičky a nabádají turisty, aby svoje výdobytky v přírodě zahrabávali. Je to trochu lepší, než když je nechají ležet jen tak. Ale také to nemusí být to nejlepší řešení. Na některých místech lopatičku používající turista narazí na starší, dosud nerozložené vrstvy, a kapesníčků je tam tolik, že by lopatičkami rozhrabaná půda připomínala minové pole po výbuchu. Navíc v klidovém území, v nejcennějších partiích tundry Krkonoš, nemáme zájem na tom, aby návštěvníci půdu rozhrabávali.

Co tedy s tím?

Tělu s plným měchýřem se poručit nedá. Když musíš, tak musíš. Na kapesníčky použité byť použité v „nouzi“ lze pohlížet jako na zanechávání odpadků. Většina společnosti už ví, že se odpadky v přírodě nezanechávají, a taky to nedělá. Kromě kapesníčků. Tam to vůbec neřeší. Přesto turista nemusí zanechat ani tyto stopy. Přiznejme si, problém kapesníčků v přírodě je těžce genderově nevyvážený. Zůstávají hlavně po dámách, které se potřebovaly jen vyčurat. Počet ostatních případů je zanedbatelný a těch pár se dá zahrabat. Dámy na výletě potřebují vyřešit vnitřní tlaky, tak najdou skryté místečko, vyřeší je, použijí kapesníček, protože to tak dělají automaticky i doma, a jsou rády, že se to obešlo bez diváků. Když jsem se o tom s mnoha různými děvčaty bavil, žádná kapesníček za sebou neřešila a vzniklý problém si neuvědomovala. Po nějaká době připouštěla, že si jich ani nevšimla. Tady jsou všechny rady drahé. Já, jako chlap nemůžu holkám radit, co mají v těchto případech dělat. Je to velmi intimní. Děvčata reagovala na problém zanechaných kapesníčků různě. Jedna skupina krčila rameny s tím, že holt kapesníček pro jednou nepoužije; druhá skupina byla svolná s tím, že si ho odnese stejně tak jako jiný podobný materiál, který používá každý měsíc.

Kapesníčky řešení vlastně mají. Je jednoduché, elegantní a levné – upozornit na ně a nechat holky, ať si ho sami vyřeší dle svého.

Nabízí se ještě rozmístit po horách nějaké mobilní toalety. Máte ponětí o tom, co taková buňka a její servis stojí? Chtěli byste pustit na hory servisní auta a uhýbat jim na cestách? A jak se čištění a vyprazdňování bude řešit v zimě? Tohle není ta správná cesta. Snad tedy kompostovací toalety, jak je můžete vidět třeba v Bavorském lese v sousedním Německu? No jo, ale kompost kompostuje, tedy rozkládá organický materiál, jen když je vegetační doba. Pokud bude příliš chladno, kompostovat nebude. Vegetační doba platí i tady.

Jak si tedy užít a nechat přírodu přežít?

Řešení uvedených problémů je jednoduché. Útulny používat k čemu jsou určené – a přespávání to není. Tím klesne i počet kapesníčků v jejich okolí. I jinde než v okolí útulen kapesníčky prostě nezanechávat. Ponechám na každé(m), zda jej použije a odnese, nebo se na výletě obejde bez něj.

1 -Toto číslo není počet lidí, ale počet návštěvníkodnů. Ono je ale přírodě jedno, za po ní šlapou v pondělí moje pohory a v úterý vaše, nebo oba dva dny to budou jenom moje botky. Příroda je sešlapaná stejně.

2 - Analýza návštěvnosti krkonoš
Analýza návštěvnosti krkonoš

3 - Návštěvní řád

4 - Jeleni v noci