Trvale udržitelná spotřeba - TUS

TUS znamená snížení a omezení vstupujících surovin a látek do výrobního procesu, ekologičtější přístup k získávání vstupních látek, jejich kvalitnější a ekologičtější zpracování v různých fázích různých výrobních procesů a následné omezení kvantity s upřednostňováním kvality vzniklých produktů, což se uplatní také při jejich nabídce a prodeji. Ceny některých výrobků se poněkud zvýší, což ovšem nepovažuji za chybné pouze poněkud omezující. Životní prostředí se tak významným způsobem šetří od samého počátku celého výrobního procesu až do konce.

TUS závisí zjednodušeně na 3 faktorech. Na průmyslu, vládě a spotřebitelích. V počáteční fázi je důležitým faktorem hlavně průmysl, tedy přesně to, jakým způsobem průmysl využijeme k zisku vstupních látek a k jejich následnému zpracování. Zde se klade velký důraz na regulaci a způsob čerpání zdrojů neobnovitelných (ropa, uhlí, zemní plyn,..) které se doposud získávali a na většině míst nadále získávají způsobem nešetrným až bezohledným. Dále se klade důraz také na následné kvalitnější zpracování a tím i na zvýšení kvality výsledných produktů. TUS představuje celkovou změnu postupů získávání surovin z neobnovitelných zdrojů energie a plánuje jim vtisknout ekologičtější ráz. Což znamená čerpat méně ze zdrojů neobnovitelných a ohleduplnější technologie zabraňující přílišně devastaci krajiny. Dále pak v rámci TUS následuje podnícení průmyslových společností, státu, vlády k využívání zdrojů obnovitelných (Slunce, voda, vítr, biomasa,).

Na vládě závisí tato druhá fáze především. Ukážeme si to na příkladu: Pokud bychom chtěli nahradit automobily jezdící na benzín, naftu, .. elektromobily, V první fázi by došlo ke zlepšení kvality motorů benzínových, zlepšení karoserie aut. Než se elektromobil stane uskutečnitelnou možností volby, musí nejprve dojít ke změně infrastruktury státu, kterou má na starosti vláda. Musely by se totiž vybudovat dobíjecí stanice u silnic.

Každá oblast činností (například doprava, města, energetika, potraviny, voda,...) musí projít infrastrukturálními změnami. Tyto změny mohou vést k větší stabilitě a ziskovosti, budou-li uchopeny jako příležitost k rozvoji a inovaci. V každé oblasti je třeba nejprve zvážit otázku: "Které základní podmínky nepřipouštějí kompromisy?"V oblasti dopravy může být kritickou podmínkou dostupnost či mobilita. V případě městského územního plánování nepřipadá v úvahu bydlení a hygiena, přičemž dojde ke změnám ve prospěch TUS. Ke změnám (pozitivním - osobní názor) by mělo dojít ve všech oblastech. Vše závisí na spolupráci vlády a průmyslu, zda dokáží nalézt společnou správnou cestu vedoucí k TUS a k TUR.

Třetí faktor - spotřebitelé pronikají částečně do druhé a především představují důležitou součást fáze třetí. Do druhé fáze zasahují výrazně svým zájmem či nezájmem o vzniklé produkty poptávkou a případnou koupí. Nejprve bychom si měli spotřebitele rozdělit na dvě odlišné skupiny: Do první skupiny spadají ti, kteří vzniklé produkty nakupují a po té je sami prodávají ve svých obchodech, firmách, marketech, benzínových stanicích.Do druhé skupiny zařadíme ty, kteří zboží nakupují a konzumují, tedy běžné občany.

První skupina - prodejci ovlivňují TUS velmi výrazně. Bohužel převážná většina prozatím nedbá na kvalitu prodávaných výrobků, ale hledí hlavně na kvantitu prodeje a zní plynoucí pravděpodobný zisk. Nyní mám na mysli především marketní společnosti.

Mnoho firem a obchodníků si však již začalo uvědomovat výhody kvalitního ekologického prodeje. Povědomí lidí o důležitosti životního prostředí neustále roste a tím i poptávka po ekologických výrobcích. Pomáhá také to, že EU ekologický prodej výrazně finančně podporuje a upřednostňuje. Tyto podniky jsou pak konkurenceschopny všem ostatním evropským podnikům a firmám, z čehož plynou jejich neustále se zvyšující zisky.

Prodejci mohou výrazně ovlivnit TUS omezením množství sortimentu ale především zlepšením jeho kvality. Kromě potravinových prodejců existuje ještě velká řada jiných obchodních odvětví jako je například elektronika, technika, obuvnictví, opravny obuvi, oděvy. V dnešní době se pomalu vyplatí koupit si novou věc, než nechat opravit rozbitou a proto se existence těchto obchodů značně omezila a znehodnotila. EU v rámci TUS a TUR hodlá podporovat tato zanikající odvětví a finančně dotovat jejich činnost. Podmínkou je, aby tyto obchody, firmy, dbaly na kvalitu, trvanlivost a ekologičnost svých výrobků. Zajistí se tak nižší produkce těžkého odpadu a zkvalitnění výrobků na úkor kvantity a žádanosti výrobků na jedno použití, které představují pouze zbytečný opad navíc.

Druhou skupinu spotřebitelů, která se na trvale udržitelné spotřebě podílí nemalou měrou, tvoříme my nakupující. V dnešním světě nakupujeme téměř vše, co nám doporučí v reklamě, nebo co zrovna billboardy vyhlašují jako cenovou senzaci měsíce, týdne, dne a snad ani nepřemýšlíme o tom, zda onu věc skutečně potřebujeme, nebo je to je jedna z dalších zbytenočností, které za pár dní skončí v koši na odpadky případně někde odložená. Čím více si toho koupíme, tím více vyprodukujeme odpadů! To bychom si měli uvědomit především. V posledních letech se v ČR a nejen zde rozšířil zvyk balit vše do různých obalů. Rohlíky, chleba v igelitu, salámy, sýry zatavené opět v igelitu, papírové krabice od džusů, mléka potažené hliníkovou fólií, mimo mléka čerstvého., bomboniéry,o těch ani nemluvě. Přitom plastové obaly patří mezi jeden z nejobtížněji likvidovatelných odpadů (Recyklace je nákladná a opětné použití jen velmi malé.).

Jenomže kdo by si to uvědomil?! Vidíme jen sáčky (Které navíc působí hygieničtěji než naskládání pěčiva do jedné tašky, jak jsme to dělali dříve.) a zajímavé, lákavé výrobky. Běžný člověk, který se nedostane do styku s informacemi o dopadech a nakládání s nimi, se stává obětí konzumního systému a součástí konzumní společnosti, kde vztup látek je nižší než výstup odpadů. Výši obou hodnot (vstupní i výstupní) však považuji za kritickou a věřím, že trvale udržitelná spotřeba napomůže jejich trvalému snížení. Pokud tedy jdete nakupovat, noste si s sebou vlastní tašku, nejlépe plátěnou (Vydrží déle a šetří životní prostředí.). Když už musíte dávat pečivo do zvláštních sáčků, zkuste se poohlédnout raději po papírových (Papír se recykluje poměrně snadno.) nebo si noste sáčky vlastní. Stydět se rozhodně nemusíte, ba právě naopak! Při nákupu uzeniny se nebojte požádat prodávajícího, zda by vám zboží nenandal do vašeho sáčku či nádoby, možná se bude chvíli divně dívat, ale vyhoví vám, tedy měl by.

Z toho všeho jasně vyplývá, že udržitelnou spotřebu musí iniciovat větší počet aktérů zároveň. Každý ze strategických faktorů je třeba zavádět postupně a posilovat jeho důvěryhodnost. Takový systémový přístup k trvale udržitelné spotřebě napovídá nejen to, že hlavní skupiny musí jednat společně, ale také, že spotřebitelé a spotřeba v domácnostech nejsou jedinými cíly úplného realistického přístupu k jednotlivým fázím TUS.