„Měl větší vliv na stav zemské atmosféry, než jakýkoli jiný organismus v historii Země“

Thomas Midgley se narodil 18. května 1889 v Beaver Falls v Pensylvánii do rodiny výzkumníků. Právě tam pramení jeho životní cesta vědce.

Ze strojaře chemikem

Thomas vystudoval strojařinu a nastoupil u General Motors. V době, kdy zde pracoval, firma řešila problém s „klepáním“ aut . Midgley nejprve přišel s tím, že by pomohlo přimíchávat do benzínu ethanol. No jo, jenže ten si dokázal doma vyrobit a do benzínu přidat téměř každý. To bylo samozřejmě velmi výhodné pro lid, ale už méně pro firmu, která na této látce měla vydělat. V roce 1921 Midgley objevil, že výborný účinek má i tetraethylolovo.

Marketingový název Ethyl

Tento objev vedl k masovému používání olovnatého benzínu po celém světě. Úspěch slavil i na válečném poli, kdy byl využíván do leteckého benzínu. K technologii se dostali i Nacisté. Tetraethylolovo bylo marketingově označováno jako "Ethyl", aby se vyhnulo zmínkám o olovu, které bylo již tehdy známé svými toxickými účinky.

Midgley byl jako vědec vynášen do nebes.

Úmrtí na otravu a zamořené životní prostředí zamlčováno

Olovnatý benzín sice zlepšil výkon motorů, ale měl vážné negativní dopady na životní prostředí a lidské zdraví.

Spalováním olovnatého benzínu se olovo uvolňuje do atmosféry. Ze vzduchu se pak dostává do půdy a vody. Pokud je mu člověk dlouhodobě vystaven, může způsobit neurologické poškození, sníženou inteligenci, poruchy chování a další zdravotní problémy. Olovo patří mezi látky, kterým jen tak nechce se rozložit, zůstává tedy v prostředí velmi dlouho.

V továrnách, kde se Ethyl vyráběl, došlo dokonce velmi brzy k úmrtím na otravám olovem. Nepomohl ani Midgleyův čin při tiskovce, kdy si tetraethylolovem polil ruku a načichal se ho. Továrny byly sice uzavřeny. Nicméně GM bojoval dál, nakonec vše bylo zapomenuto, olovnatý benzín vesele používán dál „protože jeho benefity byly vyšší než možná zdravotní rizika.“ Kšeft byl prostě kšeft.

Znovu zprávy o škodlivosti tetraethylolova vytáhla podstatě až v 60tých letech

Rachel Carsonová ve své knize Tiché jaro. V Češtině vyšla teprve nedávno. Nakonec to ale nebyly jen zprávy o škodlivosti, ale finanční zájmy, které ukončily éru olovnatého benzínu. GM prodal svoji divizi Ethyl, která se zabývala právě olovnatým benzínem. Jedním z důvodů prodeje byla konkurence, která se samozřejmě objevila po vypršení patentu. GM začala pracovat na katalyzátorech, které se pak staly velkou konkurenční výhodou a olovnatý benzín postupně nahradily.

První zemí, která tetraethylolovo úplně zakázala, bylo v roce 1986 Japonsko. V Česku mu zazvonil definitivní umíráček až v roce 2001.

Místo čpavku netoxický „freon“

Ale zpět k Midgleymu. Ten dál pokračoval v General motors, ovšem v jiné divizi. V divizi, která se zabývala chladícími systémy. V té době ještě nebylo standardem potraviny převážet a uchovávat v chladíc9ch zařízeních. Jídlo se tedy velmi rychle kazilo. Na chlazení se užíval například čpavek. Ovšem bylo o něm známo, že pokud začne unikat do místnosti, lidé se jim otráví, nebo plyn exploduje. To brzdilo rozvoj prodeje chladniček a klimatizací široké veřejnosti. Midgley tedy dostal za úkol vymyslet čím čpavek nahradit.

Jako pro lidi netoxické a využitelné ke chlazení, se ukázaly chlorofluorouhlovodíky CFC, marketingově Freony. Krom zmíněného chladícího média se využívaly jako hnací plyny ve sprejích. Midgley byl opět na vědeckém výsluní.

Ničitel ozonu

Zatímco u tetraethylolova se od samého začátku vědělo, co je to zač a vítězila zde hamižnost průmyslu, nebezpečí freonů se zjistilo až mnohem později. Freony sice nejsou bezprostředně nebezpečné pro člověka, ale ukázalo se, že mají vážné negativní dopady na ozonovou vrstvu Země.

Dlouho ignorovaná domněnka

F. S. Rowland a M. J. Molina vystoupili v roce 1974 s domněnkou, že freony vypouštěné rostoucím tempem mohou v ovzduší dlouho přetrvávat a pronikat až do stratosféry. Zde se z nich působením ultrafialového slunečního záření odštěpuje chlór, který pak katalyticky rozkládá ozón. Jeden atom chlóru takto může rozložit až 10 000 molekul ozónu.

Byli označováni za alarmisty, dokud se v osmdesátých letech 20. století se na družicových snímcích jižního pólu neobjevily vysoké úbytky ozónu. Reakcí na toto zjištění a tlak ekologických organizací byl Montreálský protokol, který stanovil časové milníky podle kterých je třeba tyto látky nahradit bezpečnějšími.

„Freony jsou velmi stálé sloučeniny. Jsou těžší než vzduch, ale difúzí a vertikálními pohyby vzduchu pronikají do stratosféry, kde se působením UV záření rozkládají na radikály a volný chlór, který dále působí rozklad ozónu.

Důsledky oslabení ozonosféry jsou nedozírné. Uvádí se, že její oslabení o 10 % by mělo za následek vzrůst výskytu rakoviny kůže o 2 mil. případů za rok, vzrůst výskytu melanomu o 65 tis. případů za rok, poškození zrakových a nervových buněk, poškození funkce nukleových kyselin, likvidaci mikroorganismů, a tím nabourání potravinových řetězců atd. Na francouzské Riviéře je v poslední době diagnostikováno 80 tisíc případů rakoviny kůže, z toho plných 77 tisíc je vyvoláno nadměrnou dávkou UV paprsků při opalování.

Tímto mechanismem může jeden atom chlóru zničit až 105 molekul ozónu. práva, kterou publikoval před třemi roky dr. J. C. Farman (British Antarktic Survey), vyvolala mimořádné vzrušení. Od roků 1979 se objevuje v ozonosféře nad Antarktidou rozsáhlá trhlina, V jarním období dosahuje úbytek ozónu až 50 % nad územím větším než USA. V loňském roce byla lokalizována trhlina 20 x 12 km, kde chybí ozón z více než 90 %. Kdyby se podobný úbytek objevil nad obydleným územím, znamenalo by to katastrofu“ psal v roce 1988 Václav Somol v článku v časopise Veronica, který dodnes vydává stejnojmenný ekologický institut. Celý článek je zajímavý i tím, že se tam dočtete i tehdejší pohled českého průmyslu na celou věc.

Zákaz Freonů je dneska brán jako jeden ze zářných případů spolupráce zemí světa na ochraně životního prostředí, který je hoden následování.

Midgleye zabil jeho vynález

Midgley se zákazu těchto svých zásadních objevů, logicky, nedožil. Na konci svého života Midgley onemocněl obrnou a byl upoután na invalidní vozík. Aby byl co nevíce soběstačný, vynalezl si přístroj, který mu pomáhal se dostat z postele na invalidní vozík. Tento přístroj se mu stal ale osudným. Zamotal se do lan a uškrtil se.

Zdroje:
Marigold.cz – Příběh olova a benzínu
Veronica – Freony - nebezpečí ekologické katastrofy 3/1988
Arnika – Databáze toxických látek
ČT – Před padesáti lety varovali před zničením ozonové vrstvy
Přírodovědci.cz - Jak freony likvidují ozonovou vrstvu?
Wikupedia – Thomas Midgley