Teplota půdy

Každý den se z médií dozvídáme o teplotě vzduchu, ale pro zemědělství, lesnictví, ekologii nebo některé technické obory je velmi důležitá také teplota půdy. Teplota půdy je jedním z významných činitelů ovlivňujících přezimování kulturních rostlin, jejich klíčení, zakořenění a výživu. Standardně je teplota půdy měřena v hloubkách 5, 10, 20, 50 a 100 cm půdními teploměry umístěnými v půdním profilu pod nízko sečeným trávníkem. Hlavním zdrojem tepla je pro půdu sluneční záření. Ohřátý půdní povrch předává teplo do hlubších půdních vrstev. Druh půdy, struktura a vlhkost ovlivňují její tepelnou vodivost, jinými slovy rychlost přenosu tepla v půdě.

Denní chod teploty povrchu půdy i teplota v jednotlivých hloubkách má většinou jedno maximum a jedno minimum. Doba nástupu denního maxima a minima se s hloubkou o 10 cm zpožďuje zhruba o 2 až 4 hodiny. Povrch půdy je nejteplejší většinou hodinu po sluneční kulminaci, nejchladnější je těsně před východem slunce. S hloubkou půdy se teplotní rozdíl mezi maximy a minimy zmenšuje a v určité hloubce potom klesne na nulu. V našich zeměpisných šířkách nastává tento jev v hloubce půdy od 80 do 120 cm. Tak například na stanici Doksany (s nadmořskou výškou 158 m nad mořem, severozápadní Čechy) byla v únoru 1986 v 5 cm pod povrchem půdy naměřena minimální teplota -11,1 °C, v hloubce 20 cm -9,2 °C a ve 100 cm -1 °C. Naopak ta nejvyšší teplota půdy v hloubce 5 cm pod povrchem byla naměřena v červnu 1994 37,9 °C, v 50 cm 26,2 °C v hloubce 100 cm 22,7 °C.

Nejvyšší roční teplota povrchu půdy se u nás vyskytuje nejčastěji na přelomu července a srpna, nejnižší teploty v únoru. Teplotu půdy můžeme ovlivňovat jednotlivými agrotechnickými postupy (vláčením, orbou, smykováním) nebo zavlažováním. Teplotu půdy také výrazně ovlivňuje sněhová pokrývka, která působí jako výborný izolační materiál. Pokud její mocnost dosáhne okolo 20 až 30 cm, dokáže půdu ochránit i před velmi silnými mrazy, kdy vzduch může mít i méně než - 20 °C, zatímco teplota půdy zůstává nad bodem mrazu.

Jak je to tedy s pórkem a jeho setrváním v záhonu v průběhu zimy? Ve střední Evropě se s arktickými mrazy setkáváme nejčastěji v souvislosti s chladným severovýchodním prouděním, které většinou bývá spojené se sněžením. A právě sněhová pokrývka ochrání pórek před tím aby v záhonu zmrzl.