Splavnit či nesplavnit Labe?

Pro první skupinu je celkem přirozené, že se snaží o splavnění v celém úseku od Střekovského zdymadla až po státní hranici s Německem. Dodávky stavebního materiálu, investice za desítky milionů korun a pracovní místa jsou jistě lákadlem... ale co potom?! Konec betonové lobby, ztráta pracovních míst, konec dodávek. A za všechno stejně budou moci ekologové! Kolikrát jsme to již slyšeli... Tvrzení, že tato vodní cesta bude hojně využívána pro lodní přepravu a výměnu surovin mezi Českou republikou a Německem, je možná trochu přehnané. Většina objemu zboží a surovin je dnes převážena automobilovou, nejvýše železniční dopravou. Na celkovém domácím tonážním výkonu nákladní přepravy se lodní doprava podílí pouhým 1 %! V Německu zájem o lodní dopravu setrvale klesá. Navíc v obou zmiňovaných polabských zemích dochází v současnosti k restrukturalizaci průmyslu a oboustranný provoz je omezen na minimum.

U druhé skupinky lidí si nejsem příliš jistý, jestli se mám pouštět do tolikrát propírané debaty, zda biolog = ekolog = ochránce přírody = ekoterorista. Myslím, že to je téma na samostatný článek, a proto se touto otázkou zabývat nebudu. Chtěl bych zde vystihnout to, proč se většina znalců přírody snaží o záchranu úseku toku, jež má být splavněn. Toto území patří svým významem mezi jedinečné lokality v rámci celé republiky. Máme možnost zde sledovat kvalitní a zachovalé zaplavované lužní lesy, štěrkové a písečné náplavy a jiné významné biotopy. A kde jinde než zde se můžeme setkat s tak ukázkovým příkladem periodicky zaplavovaných břehů a obnažovaných den s typickou faunou i flórou. Myslím, že bych nemusel jmenovat všechny druhy zde se vyskytující, ale dva zprofanované příklady mluví za vše: bobr evropský (Castor fiber) a drobnokvět pobřežní (Corrigiola litoralis). Vědci dnes vědí, co způsobuje tyto specifické životní podmínky - kolísání přítoků a poměrně velký spád říčního koryta. Kolísání je závislé hlavně na srážkových úhrnech v jednotlivých letech, případně v jednotlivých ročních obdobích (například suchý srpen letošního roku (2003) nebo naopak nadstavy při jarním tání - pokud ovšem má co tát). Pokud by hladina Labe zůstávala po většinu roku na stejné úrovni, vedlo by to nepochybně k nástupu invazních nebo sukcesně úspěšnějších druhů (např. známá netýkavka žláznatá nebo třeba křídlatky). Rychlé klesání toku způsobuje nemožnost použít Labe jako vodní cestu jindy, než při dostatku vody (cca čtvrtina roku). Ale kdo zaručí, že zdymadla zaručí dostatek vody pro plavbu i v extrémně suchých letech!?! A proč tedy nenechat dopravu právě na období s dostatkem vody? To jsou otázky, na které se ptejte odpovědných orgánů či lidí!

Před povodněmi v srpnu 2002 jsme měli možnost slyšet i vidět, že se Labe dostalo z nejhoršího. Samočisticí schopnost řeky se dostala na poměrně slušnou úroveň a čistota vody dovolila dokonce návrat lososovitých ryb do hlubšího vnitrozemí naší vlasti (v Labi po Střekov, naštěstí se zde mohli rozšířit do přítoků). Z různých zdrojů informací a snad i z vědeckých údajů ale vyplývá, že výstavbou střekovského zdymadla se v minulosti kvalita vody v Labi značně zhoršila (chemické látky, splavy ze severočeských uhelných dolů,...) Trvalo to desítky let (elektrárna pod Střekovem spolu se zdymadly byla dokončena v roce 1936!) než se Labe dokázalo vrátit do té podoby, o které se mluvilo v roce 2002. Kolik let tedy bude trvat Labi tentokrát, aby se vyrovnalo s novými plánovanými výstavbami? Zkuste si to spočítat sami. O možnosti návratu lososovitých už ani nemluvě - přes plánovaná zdymadla nemá šanci "přeskákat" ani ten nejschopnější jedinec!

Co tedy vede naše pány poslance, že pohrdnou i vyjádření odborné komise MŽP? Můžeme tedy jen spoléhat na naše vážené senátory a senátorky, že takový návrh neschválí a dopřejí Labi oddych od stavebních strojů! Nám, obyčejným lidem, nezbývá nic jiného, než se modlit!

(Úvaha vychází z článku: Farský M., Zahálka J.: Labe mezi Střekovem a Hřenskem, Vesmír 82(133): 10/2003)