Souhlasím s panem Klausem. Globální oteplení je pouze nafouknutá bublina.

Globálním oteplováním je všeobecně nazýváno postupné zvyšování průměrné teploty zemské atmosféry. Jeho důsledkem dojde k přesunu či změně velikosti podnebných pásů, vymření nebo naopak přemnožení určitých živočišných a rostlinných druhů a v neposlední řadě také k roztátí ledovců. Účinkem poslední uvedené změny bude v první řadě zvýšení hladiny oceánů a s tím spojené zaplavení některých níže položených území. Voda z roztátého ledu bude také samozřejmě chladnější než zbytek světového oceánu a dojde tedy pravděpodobně také k ochlazení některých teplých oceánských proudů. Paradoxním důsledkem oteplování klimatu by tak mohlo být naopak jeho místní ochlazení. S ním samozřejmě souvisí další následné vymírání druhů.

Zní to jako obrovská celosvětová hrozba. Největší problém dnešního světa. Proces, který musíme za každou cenu a s vynaložením veškerých možných prostředků zastavit. Pokud ho totiž zastavit nedokážeme, vypadá to, že bude zle. STOP, ZAMYSLEME SE! Ano, pokud všechny výše uvedené události nastanou (a je vcelku nepochybné, že tomu tak bude) lidstvo se opravdu octne ve velice svízelné situaci. A z ní má samozřejmě strach. Bohužel, zrovna s tímto v současnosti nic nenaděláme. Globální oteplování i následné doby ledové jsou totiž naprosto přirozenými jevy, které se v historii Země již mnohokrát zopakovaly. Fungují na základě skleníkového efektu zemské atmosféry. Skleníkový efekt vzniká díky přítomnosti skleníkových plynů (oxid uhličitý, vodní pára) v atmosféře. Jejich funkce spočívá v tom, že část slunečního záření, která by se pouze odrazila od zemského povrchu a vydala se zpět na cestu do vesmíru, na planetě zadrží. Toto záření se vrátí zpět k zemskému povrchu a ten ohřeje. Díky tomutu procesu je však vlastně na Zemi možný život. Průměrná teplota bez něho by byla o mnoho stupňů nižší, než jsme zvyklí.

Spalování fosilních paliv v energetice, průmyslová výroba, doprava či obecně vzato celková lidská činnost, do ovzduší samozřejmě uvolňují obrovské množství skleníkových plynů. Ty však výše popsané jevy mohou pouze urychlit. Rozhodně nejsou jejich původci. Panika a neúnosnost situace, která je v médiích každodenně podporována a na jejímž základě státy přijímají obrovská „protioteplovací“ opatření tedy působí poněkud přehnaně. S většinou opatření samozřejmě nelze jinak než souhlasit, nicméně díky soustředění se na jeden problém nám do pozadí ustupují problémy další. A nutno říci, že pro náš současný život mnohem akutnější.

Jako příklad mohou sloužit splodiny z automobilové dopravy. Pokud veškerou pozornost soustředíme na obsah oxidu uhličitého v nich, může nám snadno uniknout fakt, že ony splodiny obsahují například také olovo, které je kumulativním jedem. To znamená, že ať ho do těla dostaneme z jablek utržených u silnice či přímým vdechnutím exhalací aut, ven už ho nikdy nedostaneme a při jeho velké koncentraci nám hrozí dokonce smrt. A pro náš život je smrt o trochu akutnějším problémem, než zvýšení teploty o 0,5°C během sta let. Olovo už se do benzínu v současnosti nepřidává a tento článek samozřejmě nevybízí k bojkotování snahy o sníže emisí skleníkových plynů. Jen se snaží upozornit na to, že kromě globálního oteplování máme ještě mnoho dalších věcí, na kterých by se mělo pracovat. Díky bublině globálního oteplování se však spousta běžných lidí začala zajímat o své okolí a o svět ve kterém žijí. Začali přemýšlet o tom, že jako lidstvo máme na tuto planetu obrovský vliv a že asi nebude špatné tento vliv co trochu omezit. Bublina globálního oteplení pomohla rozšířit obecné povědomí o ochraně životního prostředí. Takže vlastně díky Bohu za ni.