Sokratův pasivní dům

Typickým a přitom velice jednoduchým příkladem pasivního systému je obyčejné okno. Okno nám totiž v zimě díky slunečním paprskům pouští do domu teplo a naopak v létě jde o efektivní způsob větrání.

Je tedy zřejmě, že pasivní využívání energie není žádnou novinkou. Již v pátém století se jeden matematik a vědec pokusil sestavit takový dům, který by problémy vytápění i větrání řešil automaticky, bez toho, že by musel zasahovat člověk. Není náhodou, že autor této stavby byl proslulý starořecký učenec Sokrates.

Tento genius si často pokládal otázku jak ulehčit člověku život, byl prvním filozofem, který se oprostil od řešení otázek existence a života, místo toho zasvětil život zkoumání praktických věcí. Není tedy divu, že se Sokrates pustil i do tak složitých věcí jako jsou právě pasivní domy.

Nám by se sice mohlo zdát, že na pasivních domech není nic složitého, ale zkuste si představit načrtnout dům, který by bez oken zvládl funkci pasivních domů? Tento učenec to se znalostí astronomie a geometrie zvládl, můžeme mu poděkovat za první pasivní dům, jehož základní principy platí dodnes.

Princip Sokratova domu

Sokrates prý dlouho dumal nad tím, který geometrický útvar je pro pasivní vytápění tím nejlepším, nakonec se rozhodl pro lichoběžník a udělal správně. Tento tvar totiž naprosto vystihuje dráhu Slunce v zimním a letním období. Tvar lichoběžníku měla stavba v půdoryse i v řezu. Stavba nepůsobila nijak neohrabaně, protože šlo o klasický Řecký megaron, ke kterému patřila ještě předsíňka.

Na úvod troška zeměpisu. V zimních měsících je slunce jakoby dál a nám se může zdát, že nesvítí nikdy kolmo k nám. Na druhou stranu v létě je k nám sluníčko blíž a většinu dne pod větším úhlem než v zimě. Tohoto faktu se využívá i při natáčení solárních panelů na zimní a letní období. Díky lichoběžníkovému tvaru tedy docházelo k tomu, že v letních měsících byl dům co nejvíce ochráněn přes slunečními paprsky a v zimě se pak naopak slunečním paprskům otevíral.

Sokrates přišel také na to, že severní a jižní průčelí domu by nemělo být v rovině. Jižní průčelí domu bylo výš, aby se tak ještě umocnilo využívání zimních paprsků. Tento dům dokonce obsahoval i nárazové zóny, aby se zabránilo tepelným mostům. Právě tepelné mosty jsou problémem našich domů. Jde o to, že se určitá část domu pořádně nezaizoluje a díky této na první pohled drobnosti, přicházíme o tepelnou pohodu v domě.

Nárazové zóny byly v domě dvě. Jednu zónu představovala předsíň, k jejímuž přehřívání došlo v letních měsících, to ale ničemu nevadilo, protože obytný prostor se nacházel až za touto částí domu. Po obytné části následovala další nárazová zóna a to byl sklad. Díky sklonu a tvaru domu se v zimních měsících sluneční paprsky dostávaly přes předsíň do obytného prostoru. Ke skladu se už paprsky nedostaly, to ovšem nebyl problém, protože zde se skladovaly potraviny, kterým chlad jedině prospěl. Dalším plusem bylo i to, že sklad představoval okrajovou místnost domu, takže bylo opět zabráněno tomu, aby v zimních měsících docházelo k tepelným mostům, mezi obytnou částí a venkovním prostorem.

Sokratovy domy se staví i dnes!

I u nás existují Sokratovy domy. Je sice pravda, že jsou doplněny o okna, izolaci a sem tam nějaký ten materiál, o kterém by si Sokrates mohl nechat zdát, ovšem princip zůstal stejný. Nejde o to, že by bez moderních technologií koncept Sokratova domu nefungoval, ale uvědomme si, že my se nacházíme v naprosto jiných klimatických podmínkách, které by celou myšlenku domu dokonale pohřbily.