Skryté nebezpečí recyklace plastů: při recyklaci uniká do vody a vzduchu obří množství nebezpečných mikroplastů!

PET láhve.
© PXHere

Co jsou mikroplasty?

Mikroplasty jsou malé kousky nejrůznějších plastů, které se dostávají do životního prostředí a mohou ohrožovat zdraví lidí i zvířat. Za mikroplasty se pokládají kousky plastů menší než 5 mm. Nejmenší velikost není nijak omezená, ale byly pozorovány už i mikroplasty o velikosti pouhého 1 µm (1 mikrometr nebo mikron), tedy jedné tisíciny milimetru.

Díky své velikosti se mikroplasty dostanou prakticky kamkoliv. Jsou ve vzduchu, ve vodě, mají je v sobě zvířata, mořští živočichové a jsou už i v nás, lidech. Dokáží se nám dostat přímo do krve, do mozku, nebo v případě matek i do placenty nebo mateřského mléka. A všude tam, díky své potencionální toxicitě, mohou způsobit prakticky cokoliv.

Například v lidské krvi se podle výzkumů již poměrně běžně vyskytují mikroplasty jako polyethylentereftalát (PET lahve), polystyren (termo obaly potravin, kelímky, ochrana zboží před poškozením) nebo polyethylen (jednorázové igelitové tašky a sáčky).

Mikroplasty.
© PXHere

Pokud chcete namítnout, že o nic nejde, protože tyto materiály jsou přece „bezpečné pro styk s potravinami“, tak to se týká jen případu, kdy z těchto materiálů něco jíte či pijete. Pokud je ale máte v mikroskopické velikosti už ve svém organismu, v orgánech nebo krvi – tak je to úplně jiná situace.

Mikroplasty se dělí na dva druhy: primární a sekundární

Primární mikroplasty jsou vyráběny úmyslně a přidávají se do některých výrobků, jako je třeba běžná kosmetika. Například v zubní pastě nebo sprchových šampónech mají mikroplasty funkci abraziva, které pomáhá čistit zuby nebo kůži. Některé kosmetické firmy se již nyní dobrovolně zavázaly, že ukončí jejich využívání ve svých výrobcích, nicméně v Evropě (až na Velkou Británii, kde jsou zakázané už od roku 2018) zatím zakázány nejsou. Zákaz se ale chystá.

Sekundární mikroplasty se nevyrábí záměrně, vznikají rozpadem větších kusů plastů. Typickým příkladem je postupné opotřebovávání pneumatik aut o silnici při jízdě. „Ojetý vzorek“ se přitom postupně mění právě na sekundární mikroplasty. Kromě tření ale sekundární mikroplasty vznikají i při rozpadu plastu působením slunečního záření nebo teploty.

Staré pneumatiky.
© PXHere

Mikroplasty a recyklace plastů

Mikroplasty vznikají samozřejmě i při recyklaci plastů, kde se původní plast drtí na malé kousíčky a nejrůznějším způsobem dále zpracovává. Věřilo se ale, že se vzniklé mikroplasty daří účinně filtrovat a téměř nevypouštět dále do životního prostředí. Nejnovější studie z Velké Británie, zpracovaná na University of Strathclyde a zveřejněná v odborném magazínu Journal of Hazardous Material Advances, předvedla ale krutou realitu.

Testy odpadní vody na jednom z nejmodernějším recyklačním centru v Británii ukázaly, že z celkového množství plastu, které se zde zpracuje, končí v odpadní vodě 13 % zpracovaného plastu. Na jeden metr krychlový vody (tedy tisíc litrů) to představuje až 75 miliard částic mikroplastu!

Jak řekla Erina Brownová, vedoucí této studie: "Byla jsem neuvěřitelně šokovaná. Je to děsivé, protože recyklace byla navržena s cílem snížit problém a chránit životní prostředí. To je obrovský problém, který vytváříme.“

V průběhu studie byl instalován nejmodernější filtrační systém, který množství plastu v odtékající vodě snížil na 6 %. Možná se vám to zdá jako úspěch, ale skutečnost je opět jiná. Protože převedeno na konkrétní čísla, tak před zavedením nových filtrů tento jediný recyklační podnik vypustit 2993 tun mikroplastů za rok, po vylepšení už „jen“ 1366 tun mikroplastů.

K tomu následně vedoucí výzkumu paní Brownová upřesnila: „Více než 90 % částic, které jsme našli, bylo menších než 10 mikronů a 80 % bylo menších než 5 mikronů.“ A to je právě ta velikost, která je schopná již proniknout i do vaší krve nebo přímo do mozku a způsobit tam vážné zdravotní problémy. Pro srovnání, samotná červená krvinka má velikost kolem 7,5 mikronu.

Navíc nejde jen o vodu. Testy odhalily, že při recyklaci velké množství mikroplastů uniká i do vzduchu v okolí recyklačního střediska, přičemž 61 % těchto lidmi i zvířaty vdechovaných částic je menší než 10 mikronů.

Takže: téměř 1400 tun mikroplastů ročně, z jedné z nejmodernějších recyklačních firem ve Velké Británii. V zemi, která zakázala mikroplasty dávno před zbytkem Evropy. Co myslíte, kolik toho asi odchází z našich recyklačních firem? Kolik z toho pijeme, dýcháme, jíme?

Není už konečně čas zastavit šílenou produkci zbytečného plastu?

Jak se ukazuje, i „ekologicky recyklovaná“ PET lahev rozhodně škodí. Nebylo by tedy lepší místo zavádění zálohování plastových lahví prostě konečně přestat tuto předraženou vodu kupovat? Problém mikroplastů skutečně nevyřeší zákaz používání plastových brček a jednorázových kelímků, jak se někteří tváří.

Vždyť řešení není složité. Pitná voda nám teče z kohoutku, „limonádu“ si bez problémů uděláte v některém z řady cenově dostupných přístrojů na sycenou vodu a pivo? To jistě chutná lépe s přáteli z orosené sklenice, než z velké PET láhve koupené v akci v supermarketu...

Zdroje: Sciencedirect: Mikroplasty uniklé při recyklaci plastů, Sciencedirect: Mikroplasty v mozku, ČT: Mikroplasty v krvi, Wikipedia: Mikroplasty