Rossmann a Lidl stále prodávají kosmetiku se silným alergenem, ale hygieniky to nezajímá

Obě firmy jsem kontaktovala e-mailem, aby mi své neodpovědné chování vůči zákazníkům objasnily, ale na odpověď stále čekám marně. Proto jsem se rozhodla napsat této článek, třeba obě firmy k reakci popíchne.

Podle MUDr. Šuty, který je konzultantem Greenpeace pro toxické látky, obě firmy o nebezpečné kosmetice ví už velice dlouho, ale všechna upozornění a výzvy ke stažení alergenní kosmetiky ignorovaly. MUDr. Šuta uvádí, že už v červenci 2002 poradní vědecký výbor Evropské komise pro kosmetiku označil výrobky obsahující konzervant MDGN za příčinu rostoucího výskytu alergie na tuto látku v Evropě. Evropská komise proto v září 2003 vydala zákaz používání MDGN v kosmetice, která delší dobu zůstává na lidském těle (tzv. leave-on produkty) - jako jsou různé krémy nebo tělové emulze. Bohužel pod tlakem průmyslové lobby bylo stanoveno přechodné období dvou let, po které je možné kosmetiku s alergenem dále prodávat.

V České republice na tuto nebezpečnou kosmetiku upozornila organizace Greenpeace, která na svých internetových stránkách zveřejnila také seznam výrobků s MDGN jež nalezla na pultech obchodů. Greenpeace také vyjednávalo s výrobci a prodejci, z nichž většina postupně alergen MDGN nahradila ve svých recepturách bezpečnějšími konzervačními činidly. MUDr. Šuta dále říká: "Hodně mě zklamalo chování Tesca, ale nejhorší zkušenosti mám s firmami Lidl a Rossmann. Ten dokonce prodával dětskou tělovou emulzi a "hypoalergenní" krémy s MDGN a když si Greenpeace dovolilo na tyhle skutečnosti upozornit zákazníky, Rossmann se nás pokoušel zastrašit podáním trestních oznámení." Zatímco firmy Tesco, Astrid, Altermed nebo Dermacol už tedy ve svých výrobcích MDGN nahradily, Rossmann a Lidl dál kosmetiku s alergenem prodávají.

Na bezpečnost kosmetiky dohlíží stát prostřednictvím sítě hygienických stanic, nad kterými bdí Národní referenční centrum pro kosmetiku Státního zdravotního ústavu v Praze. Jeho vedoucí MUDr. Jírová na mé dotazy zareagovala až po několika měsících, když jsem odpověď urgovala u jejího nadřízeného. MUDr. Jírová mi v e-mailu vysvětlila, že podle ní je vlastně s alergenem v kosmetice vše v pořádku. Pro spotřebitelský časopis TEST doslova uvedla: "obsah MDGN je v souladu s platnými předpisy a výrobky s jeho obsahem nelze považovat za nebezpečné a omezovat jejich distribuci".

MUDr. Jírová však kromě omluvy své vlastní nečinnosti, přešla do útoku a ke snaze Greenpeace varovat spotřebitele před alergenem v kosmetice uvedla: "Aktivity některých skupin a distributorů, které jsou namířeny na omezování distribuce výrobků s MDGN je možno označit jako protiprávní". Prý by tím mohlo docházet k "omezování volného pohybu zboží"!

Zcela opačný názor ale vyjádřila šéfredaktorka spotřebitelského časopisu Test, JUDr. Rozová, která napsala: "Ať někdo akce Greenpeace vítal, ať je někdo zatracoval, přesto splnily svůj cíl: informovat toho, koho se věc bytostně dotýká - spotřebitele!"

Bezohledné chování některých firem vůči zákazníkům je sice smutné, ale může být pochopitelné vzhledem k tomu, že jejich jediným cílem je vytvořit maximální zisk. Horší je, že selhává stát, který od nás vybírá daně, aby prostřednictvím hygienické služby chránil naše zdraví.

Dojemná péče MUDr. Jírové o volný pohyb zboží místo péče o ochranu zdraví lidí jistě zahřeje dušičku distributorům alergenní kosmetiky, ale mě z ní běhá mráz po zádech. Nevím, jak je paní Jírová stará, ale její názory mi bohužel připomínají dobu komunistické totality, kdy se vzduch nedal dýchat, potraviny byly otráveny polychlorovanými bifenyly a voda dusičnany, ale soudruzi hygienici v pohodlí svých kanceláří podepisovali socialistické závazky ke sjezdu KSČ. A špatní nebyli ti, kdo zamoření způsobili, ale chartisté, kteří za hranice propašovali varovné zprávy expertů jako byli Bedřich Moldan nebo Josef Vavroušek.

Dobrou zprávou pro nás spotřebitele je to, že my sami můžeme do značné míry ovlivňovat chování výrobců a prodejců. Díky občanským sdružením jako je Test nebo Greenpeace můžeme získat kvalitní informace pro naše rozhodování. A záleží jen na nás, jestli alergenní kosmetiku nebo jiný šmejd odmítneme kupovat. Už nejsme zcela závislí na hygienických byrokratech, ale občanská společnost nám dává možnost volby. Tak záleží jen na nás, jestli dál bude jako ovce nakupovat třeba kosmetiku s alergenem u Rossmanna nebo u Lidla.