První jarní den s trochou nadsázky a humoru

S nadšením jsem se tedy dnes ráno šla podívat ven. Kromě toho, že místy ještě leží bílý, studený sníh, jsem při obhledání asi třech nebo čtyř stromů a keřů bohužel nenašla ani sebemenší náznak zelené barvy. A to barvoslepostí opravdu netrpím. Ze snu jsem se tedy rychle vrátila nohama na zem do kruté mrazivé reality.

Jediné zelené rostlinky, které dokonce již mají květy jsem objevila na trávníku. Tedy jestli se tomu trávník dá říct, té holé zemi pokryté vrstvou hnědého humusu. Je pravdou, že místy vykukuje pár stébel trávy. Jak je ale vlastně možné, že takové droboučké sněženky přežijí tyto mrazivé dny. Jak je možné, že přežijí několik dní pod nánosy sněhu a po jeho roztátí vesele kvetou dál?

Již od mládí mi do hlavy vštěpovali, že si mám všechny své úkoly a povinnosti splnit zavčasu, jelikož nýbrž přeci čas běží a nedá se zastavit, zpomalit či zrychlit. Nedá se dokonce ani natáhnout den aby měl více hodin. Ačkoliv si toto mnozí lidé přejí v domnění, že by pak lépe stíhali všechny své zbývající resty. Nedá se, opravdu ne? Příští neděle 31.března je jasným důkazem toho, že člověk si dokáže poradit dokonce i s časem. Vždyť my jsme dkázali, že jsme jako lidstvo schopni čas, který je přiřknut jednomu dni zrychlit nebo zpomalit.

Momentálně bohužel zrychlit, což se mi vůbec nelíbí. Se změnou času se vyrovnávám každý rok. Celkem nerada. A moje tělo ji vnímá jako jakousi zradu vůči naučeným zažitým biorytmům. Většina lidí je schopna se z posunu času na letní či zimní vzpamatovat během jednoho týdne. Spousta osob ale potřebuje toto řešit medikamentózně. Já osobně si myslím, že stejně dostávají jakési pilulky ve formě placeba a že nejvíc lidskému tělu pomůže jeho vlastní psychika.

Možná je to i tím, že člověk si s časem pohrává neustále. Vezměte si například, že starší generace má pevně vžito, že jaro, astronomické jaro, začíná 21.března. Hm. Ani to už v dnešní době není pravda. Určitě jste si všimli, že některé roky, stejně je tomu tak i v tom letošním, začíná jaro již 20.3. Proč jsme se jen pouštěli my nevděční človíčkové do souboje s tak velkými konkurenty jako je příroda a čas.

Moje prababička říkala, že jsme si to stejně všechno zavinili sami, jelikož jsme poslali různé družice a rakety do kosmu. Jejich průletem narušili zemskou atmosféru, která se od té doby chová celkem nepředvídatelně.

Doma jsme se shodli, že letošní zima si s námi pořádně zahrává. Copak Vy si pamatujete, že by ještě ve druhé polovině března ležel na polích a trávnících sníh? Já tedy rozhodně ne. Alespoň ne v našich zeměpisných šířkách a při nadmořské hodnotě cirka kolem 300 metrů.

Letošní zima je opravdu dlouhá a hlavně její závěr (tedy doufám, že už se chýlí k cíli) byl překvapující. No, nechme se tedy překvapit, co přinesou první jarní dny. Doufejme, že se již zbavíme přes den špinavé, rozbředlé břečky v ulicích měst, která se po nočních mrazivých teplotách mění v ledovku. Obzvláště pak řidiči jsou z této situace nadšeni. I my chodci si občas můžeme na nohy místo bot obout brusle a vyrazit do ulic za zábavou. Také ranní vycházející slunce nízko při obzoru si z řidičů tropí neplechu.

Jak už to tak vypadá, tak teorie globálního oteplování byla jen zastiňujícím manévrem, aby vědci zakryli pravdu a nevyplašili občany tím, že se ve skutečnosti průměrné teploty sníží. Je přeci mnohem jednosušší zvyknout si na mrazivé teploty, očekávám-li že se průměrná teplota bude během let výrazně zvyšovat.

Někteří lidé dováděli tuto teorii až k astronomickým hodnotám, kdy v létě předpovídali v našich zeměpisných šířkách velmi vysoké teploty, na které tu běžně nejsme zvyklí. Pod tíhou těchto přepovědí si spousta lidí položila, co vlastně budou dělat, když bude takév vedro. No a ve finále si vlastně tito lidé v duchu přáli, aby přišlo blahodárné ochlazení. A fí ha. Ochlazení je tu. Jsme sice národem, který si neustále stěžuje, nelíbí se mu teplo, zima a ani zlatá střední cesta. A tipuji si, že stěžovat si budeme stejně vždycky. Ale není na tom přeci jen alespoň kousek pravdy, že se vrátila epizoda malé doby ledové? Odborně se toto období nazývá interglaciálem.

Víte, kdy byla na Zemi naposledy takováto malá doba ledová? Nevíte? Tak já Vám to prozradím. Zkuste si uvědomit, že ve středověku (dokážete-li toto období zařadit časově, pak jste zodpovědli na mou předchozí otázku) se lidé oblékali tak, aby měli většinou svého těla zakrytou. Na většině kreseb z 16. století lze vidět, že dámy nosily bohaté sukně a lidé se nebránili dlouhým rukávům. Naopak. Ženy na dvorech nosili honosné klobouky, které je chránily proti slunečnímu svitu. A dokonce i při letních radovánkách se ovšem nevzdali oblečení tak, jak to známe dnes.

Nejenom z hlediska tehdejší módy si nedokážu dost dobře představit, že by tamější ženy nosili takové šaty, které odkrývají dekolt nebo že by pánové po většinu jara léta i podzimu nosili krátce střižené kalhoty pod kolena či dokonce jen kraťasy. Nepřestavitelné. Když to ale vezmeme do detailu, tak si uvědomíme, že to nesouviselo jen s módou. Oni se přeci museli oblékat, tak jako my, i prakticky. Tak, aby jim nebylo přílišné horko nebo přílišná zima. A právě tato malá doba ledová se, jak se mi zdá k nám nyní vrátila.

Je otázkou, jak bude vypadat letošní léto. Nejsem vystudovaný meteorolog. Netroufám si tudíž odhadnout, jaká bude letošní letní sezóna. Dokonce i Český meteorologický ústav (CHMÚ) zrušil a od března již nevydává dlouhodobé předpovědi, které mají měsíční platnost. Přesto ale v skrytu duše doufám, že nám to letošní léto vynahradí. Nemyslím tím, že budou teploty kolem 40 stupňů, ve stínu o malinko nižší. Doufám, že bude počasí na to, aby ho člověk mohl příjemně prožít v přírodě, bez toho, aby se obával úpalu či podchlazení. Já osobně se jako cyklista těším, až teploty dopoledne budou kolem 20 stupňů a nejvyšší denní teploty nepřesáhnout 30.