Proč zemědělci nedodržují zákon?

Měl na mysli především úvodní díl, byť vznikly ještě další tři:druhý, třetí, čtvrtý. Tento text původně vznikl jako reakce na uvedený a dále citovaný článek. Původně byl zaslán do redakce Zemědělce, ale odtud přišlo vysvětlení, že článek pana Píchy byl zveřejněn na stránkách přílohy, kterou redakce nespravuje a dělá si ji Zemědělský svaz ČR, takže tento text na svých stránkách neotisknou.

„Vše začalo tím, že se narodila dvě mrtvá hříbata po předchozích zdravotních problémech kobyl. Jednou z možných příčin bylo, že se kobyly napásly na postřikem zasaženém porostu. Soud sice rozhodl, že pro toto tvrzení nejsou důkazy, ale kauza už byla na světě. A začalo se vymýšlet. A vymyslel se srdceryvný příběh s několika rovinami. Jedna z nich je o škodlivosti chemické ochrany rostlin, o používání nebezpečných karcinogenních látek, o poškozování zdraví lidí, zvířat a přírody. Spojilo se několik věcí dohromady a výsledkem je, že chemie používaná na polích je obrovským nebezpečím snad pro celý život na naší planetě,“ uvádí autor. Ten shrnul do jednoho textu mnoho faktorů a celkové vyznění jsem pochopil ve smyslu: ti zlí novináři neustále napadají nás hodné zemědělce.

S mnoha uvedenými fakty je jistě třeba souhlasit. V textu ale jedna věc nezazněla vůbec a druhá myšlenka nebyla dotažena do konce.

Co chybělo: EU přijala Směrnici č. 2009/128/ES. V té je jasně řečeno, že může-li zemědělec místo chemického postřiku pro ošetření rostlin a plodin použít látku vyrobenou na přírodní bázi, je povinen tak učinit. Do české jurisdikce byla směrnice implementována pomocí novely zákona č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči (novela č. 199/2012 Sb.) a vyhláškou č. 205/2012 Sb. “Cílem tohoto faktu je u profesionálních uživatelů komplexně upravit aplikaci pesticidů tak, aby jejich používání bylo udržitelné. Tedy snížit jejich vliv na lidské zdraví a životní prostředí,” říká ve svém právním stanovisku profesor Aleš Gerloch, bývalý děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

„Jak se takovým „reportážím“ bránit? Přímo to asi nepůjde, protože podobně spasitelské počiny jsou vedeny vznešenou myšlenkou, která nesmí být ničím narušována. Ani pravdou, která je mnohdy až příliš obyčejná. Největší chybou ale je se urazit a přestat jakkoli komunikovat. Právě naopak. Asi nikdy nepřesvědčíme takové spasitele, ale můžeme přesvědčit jejich potenciální posluchače,“ tvrdí ing. Pícha.

Ono by možná stačilo, kdyby zemědělci důsledně dodržovali zákon a intenzita „útoků“ by byla výrazně menší. Navíc právě zde by byla velká možnost pro komunikaci a s vysvětlením zemědelce: „Tam, kde to šlo, jsem použil přírodní metody, na něco však nestačí, tak musela nastoupit chemie,“ by se určitě leckdo spokojil.

A co zůstalo nedovysvětleno? „Cena pesticidů je na takové výši, že jen blázen by je aplikoval ve větší než nutné míře a takovým způsobem, že by mu odlétala do okolí. Nejde tedy jen o dodržování zákonných povinností, ale také o zdravý rozum. Samozřejmě se najde někdo, kdo poruší zákon a nezáleží mu na promrhaných penězích. Ale zevšeobecňování je stejné jako tvrdit, že všichni podnikatelé jsou podvodníci, že všichni zaměstnanci se flákají, …“ Je korektní přiznání, že někteří zemědělci nemusejí chemické prostředky používat vždy správně. Ti by však měli být za tuto skutečnost postihováni ze strany ÚKZÚZ! To by ale z jeho strany nesmělo dojít k rezignaci na svou kontrolní funkci a k uspokojení se s jakousi rolí mentora a poradce.