Proč u nás města pečují o stromy jako v Kocourkově?

Byla jednou jedna vesnice, říkejme jí třeba trochu neoriginálně Kocourkov.

Kocourkov je malá obec na kopci, jakých je u nás tisíce. Dost tam fouká, a tak si pár starých lidí, říkejme jim zase neoriginálně Pamětnici, vzpomnělo, že kdysi byly podél silnic velké stromy a ty fungovaly mimo jiné jako větrolam.

Zvolení zastupitelé si dali do programu obnovení aleje podél obecní silnice. Někteří lidé, říkejme jim třeba Sterilizátoři, byli proti. Ze stromů je nepořádek, sedají na ně ptáci, co roznáší nemoci a všude toho listí. Taky pánovi, říkejme mu třeba Matlák, který se má na starosti sekání obecních trávníků, se to moc nelíbilo. Sekání traktůrkem sice miluje, a tak seká i když to není potřeba, ale objížděním stromů mu přibude již tak zodpovědná práce.

Zastupitelé se chtěli zalíbit i Sterilizátorům a tak slíbili, že peníze na sázení budou z grantu jedné nadace, aby se nemuseli krátit obecní peníze na péči o zeleň, což většinou není nic jiného, než sekání trávníků, péče o obecní traktůrek, zcela laický prořez stromů a výplata pana Matláka.

A tak se taky stalo. Nadace zaplatila bez mrknutí oka nehorázně drahé sazenice stromů, v obci udělali brigádu a stromy vysadili. To bylo slávy. Starosta vedl slavnostní řeč o tom, jak je jejich vesnice zelená a jde s dobou, zastupitelé a pamětnici tleskali a sterilizátoři si jen brblali pod fousy. Pan Matlák neříkal nic.

Kolem nově vysazených sazenic dali ochranu proti okusu i sloupky zajišťující stabilitu stromku v silném větru, než povyrostou a zakoření. Pan Matlák tak mohl v pohodě sekat a přemýšlet u toho třeba o nesmrtelnosti chroustů, protože i když občas vzal sekačkou ochranu stromku, tak to vadilo jen sekačce a stromky mohly spokojeně růst.

Za pár let stromky zesílily a povyrostly, ochrana se rozpadla a její zbytky se odstranily. Jen na to nikdo neupozornil pana Matláka, který sekal pořád stejně (blbě) a tak tu poškodil kůru jednoho stromu, tu druhého, až byly nakonec poškozené kmínky všechny a v takových ranách začala pracovat hniloba.

A rok od roku začaly stromy prosychat a za pár let úplně uschly. To byla hvězdná chvíle pro Sterilizátory. Chodili a všude říkali, že to bylo jasné, že stromy uschnou, protože dnes už velké stromy nikde vyrůst nemohou a že stejně stromy patří do lesa, a ne do vsi, že to byly vyhozené peníze, které se mohly dát třeba do nového parkoviště před hospodou…

A byly další volby. Vyhrála jiná strana. I ta měla ve volebním programu obnovení aleje podél cesty. Je to hezké téma, navíc je in, není to moc konfliktní a dají se na to sehnat poměrně snadno peníze. Sterilizátoři byli samozřejmě opět proti, pan Matlák taky neměl radost. Přesto zažádali o grant jinou, nadaci než minule. Grant dostali a vysadili nové stromky. Ale tihle noví komunální politici chtěli být oblíbení u všech voličů a tak panu Matlákovi současně z účtu péče o zeleň koupili nový větší traktůrek, aby mohl rychleji a více sekat a i to parkoviště u hospody Sterilizátorům vyasfaltovali, i když hospodu mezi tím její majitel zavřel.

Pár let nově vysazené stromky zase rostly, než odstranili ochranu. Pan Matlák sekal tak, jak byl zvyklý a větší výkonnější traktůrek se špatně vyhýbal kmenům. Proto se nikdo nemohl divit a zlobit, že občas zase sekl do kmene stromku, až byly opět poškozené všechny a časem začaly prosychat.

A tak to půjde asi pořád dál, nejrůznější nadace budou s dobrou vírou dávat do nekonečna peníze, zastupitelé řečnit o ekologii… Jen těch vzrostlých stromů se Pamětnici nikdy nedočkají, stejně postupně vymírají. A novým pamětníkům už stromy ani nechybí, znají přeci jen ty malé usychající. Vypadá to na výhru sterilizátorů…

A zazvonil zvonec a vzrostlým stromům v obcích je konec.