Proč jako soukromý zemědělec nejedu s traktorem protestovat do Prahy?

Jaký je stav zemědělství v Evropě a v České republice?

Proč se neúčastním protestu v Praze a jsem zásadně proti němu? Co je potřeba udělat, aby zemědělství v České republice prosperovalo, plnilo potřeby současné společnosti, oživilo venkov a dalo prostor mnohem více lidem?

Zemědělství v Evropě i v České republice má docela slušnou spoustu problémů. Každá země se trochu liší, ale spojujícími prvky je vlivem klimatické krize rychlá změna přírodních podmínek pro zemědělské hospodaření, zhoršení ekonomické situace podniků a naprosté přebujení administrativy a znepřehlednění celého systému dotačních podpor v absurdní byrokracii.

Problémem pro celou Evropu jsou snížené výkupní ceny komodit například pšenice a dalších obilovin, kdy cena klesla od roku 2022 z tehdejších a zároveň výjimečných až 9 000,-Kč za tunu na současných přibližně 3 500,- Kč za tunu. U mnoha dalších komodit je to podobné a další se drží již mnoho let na setrvalé ceně. Dotační podpora je u některých položek stejná, u některých se snížila, jen v roce 2022 se v ČR podařilo v rámci redistributivních plateb dostat správně část základních dotací k menším farmám.

Příjmy se celkově snížily a naopak se zvýšily výrazným způsobem náklady na provoz farem.

Výrazně zdražila nafta, energie, mzdové náklady, hnojiva, náhradní díly na stroje, nové stroje, opravárenské servisy, veterinární poplatky za služby, veterinární léky, opravy nemovitostí na statcích, vyšší daně z nemovitostí, horší podmínky pro práci na dohodu a mnoho dalšího.

To je však stejné jako v jiných oborech podnikání, dnes nemá na růžích ustláno nikdo vlivem hospodářské krize vyvolané celosvětovou covidovou pandemií, ochlazením světového hospodářství a vojenských konfliktů, především rozsáhlé války na Ukrajině v naší blízkosti.

My navíc na rozdíl od jiných oborů dostáváme platby z veřejných zdrojů vytvořených z peněz daňových poplatníků a to ne převážně na produkci, ale za služby, které provádíme v krajině. Jen se ten dotační systém stal natolik nepřehledným a složitým, že mu v mnoha ohledech nerozumí ani úředníci státu. Jednotlivá nařízení se navzájem kříží, zemědělcům znesnadňují práci a způsobují další vícenáklady a stres.

Vrcholem bylo loňské navýšení kontrol a spuštění nefunkčního satelitního monitoringu obhospodařování zemědělských ploch, který v mnoha zemích EU, zasíláním chybných hlášení způsobil chaos a nervozitu mezi zemědělci. Přebujelá byrokratická mašinérie je také překážkou pro vznik a zvýšení počtu menších, lokálních producentů regionálních potravin.

Protesty v konkrétních zemích EU mají také ještě své specifické důvody.

V Německu je to například zrušení takzvané zelené nafty, kdy zemědělci dostávají na zemědělskou prvovýrobu vratku části spotřební daně.

Ve Francii je tím důvodem připravovaná smlouva o volném obchodu se zemědělskými komoditami EU s jihoamerickými státy Mercosur.

V Polsku mají nejblíže k Ukrajině, takže zažívají asi největší tlak levnější konkurence. Ale například cena obilovin není určitě určována Ukrajinou, ale mnoha jinými faktory, například zvyšujícím se vývozem obilí z Ruské federace do oblastí, kam vyváží i Evropa.

Zajímavé je, že jsem neslyšel o žádných problémech a bouřích zemědělců v Rakousku, v zemi, jejíž zemědělství považuji za velmi kvalitní, funkční a pro mne inspirativní.

No a co k tomu nešťastnému Green Dealu, po jehož zrušení mnozí volají?

Zrušit jej samozřejmě můžeme, ale tím nezmizí dnes již společnost existenčně ohrožující problémy v životním prostředí.

Nezmizí stále rychleji postupující klimatická změna se stále a setrvale se zvyšujícími teplotami, častými obdobími sucha, povodněmi, neúrodami, vodní i větrnou erozí, degradací půd a biodiverzitou na zemědělských plochách blížící se k nule.

Nic z toho nezmizí a stejně dřív nebo později budeme muset opatření k adaptaci krajiny udělat. Jen to bude obtížnější, draží a v mnoha ohledech již možná nemožné.

Nerozumím tomu, proč je problém mít v celospolečenském zájmu v krajině menší půdní bloky, krajinné prvky nebo neprodukční plochy v podobě úhorů do velikosti 10% celkové výměry hospodářských ploch. Přitom v současné době nevíme kam s obilím a za neprodukční plochy každý zemědělec dostane kompenzaci z veřejných prostředků.

Proč nejedu protestovat traktorem do Prahy?

Protože mi přijde naprosto nemístné a nepřijatelné brát si za rukojmí svých názorů 1,5 milionu obyvatel Prahy a blokovat jejich životy i třeba několik dní, jak je prezentováno agrobaronem Jandejskem a spol.

Byl jsem s traktorem vyjádřit v roce 2019 svůj názor na vládu Andreje Babiše v Praze na Letné. Z celé Asociace soukromého zemědělství ČR bylo vybráno čtyřicet traktorů, které projely od Dejvic a postavily se symbolicky na předem připravené místo na Letenské pláni, kde jsme nikomu nepřekáželi.

Po ukončení demonstrace jsme urychleně odjeli, abychom nikoho neomezovali.

Díky složení svolavatelů se nedivím, že aktuální protest je zcela jiný, je nátlakový a je směřován do centra hlavního města ke způsobení, co největších problémů.

Myslím, že nezemědělská společnost bude jejich akci vnímat většinově velmi negativně a jsem rád, že mimo Asociaci soukromého zemědělství ČR tuto akci odsoudily i ostatní zemědělské organizace.

Skupina, nazývající se My zemědělci, je propojena s lidmi s dezinformační scény snažících se narušit demokratické fungování naší země. Je zastupovaná nedůvěryhodným odborářem Bohumírem Dufkem a agrobaronem Zdeňkem Jandejskem, který jako předseda představenstva protestuje čistě za zájmy akciové společnosti Rabbit.

Jsem přesvědčen, že většina lidí v traktorech jedoucích na Prahu budou zaměstnanci větších zemědělských podniků. Sedlák z klasické rodinné farmy by protestoval proti svým zájmům.

Zdenek Jandejsek jako prezident Agrární komory vždy loboval na Ministerstvu zemědělství i u politiků především ČSSD, KSČM a ANO za zájmy velkých agrárních podniků a velice úspěšně. Je to dáno jejich společným pohledem na svět.

Jandejsek má své kořeny v socialistických státních statcích a ač podnikatel s miliardovými obraty, tak mu zůstalo socialistické myšlení.

V lednu 2022 aktivně vystupoval proti redistributivní platbě na prvních 150 hektarů, která pomohla k vyššímu příjmu 25 855 zemědělských subjektů, což je 86,92% ze všech zemědělců v ČR hospodařících na 20,90% zemědělské půdy a nijak neublížila farmám do 580 hektarů, kterých je 2041, což je dalších 8,7% a hospodaří na 19,42% zemědělské půdy.

Ostatním větším farmám peníze ubyly, včetně Jandejskova Rabbitu. Těchto farem je pouze 5,01%, hospodaří ale na 59,68% zemědělské půdy v ČR a dlouhé roky podle Ústavu zemědělské ekonomiky a informací pobíraly vyšší dotace na hektar než menší podniky.

U farem nad 2000 hektarů to bylo něco kolem 1900 Kč/ hektar.

A snaha o zrušení redistributivní platby, ač o tom moc Jandejsek a spol nemluví, je jedním z hlavních důvodů.

Protest v Praze je proti zájmům většiny českých zemědělců, většiny obyvatel naší země i proti zájmům českého státu.

A jak zlepšit situaci v českém zemědělství a na českém venkově?

Zásadní je odbourat hydru byrokracie, maximálně zjednodušit celý zemědělský legislativní a dotační systém.

Ponechat redistributivní platby v současné podobě, udělat pobídky malým a začínajícím zemědělcům, zjednodušit pro ně přístup k půdě, zastropovat dotace od například 2000 hektarů výše, aby se alespoň zčásti ztratila ekonomická motivace pro velké investory skupovat střední zemědělské podniky kvůli neomezeným dotacím.

A samozřejmě nerezignovat na adaptaci zemědělské krajiny na klimatickou změnu, protože zemědělství a lesnictví jsou mezi těmi velmi ohroženými obory. Lesníci už to se smrkem pomalu chápou a začali ve velké míře sázet listnaté dřeviny, což bylo ještě před deseti lety skoro nemyslitelné.

Doufám, že nás zemědělce nebudete házet všechny do jednoho pytle, protože nejsme stejní. Velká část jsou opravdoví sedláci, kteří do Prahy nejedou, protože celá akce není pořádána se selským rozumem, jak je avizováno na letáku, který se povaloval v úterý na stole v hospodě Severka v Mostě.

Tak se držte a ať vás v Praze žádný jezeďák nepřejede traktorem. :-)