Přístupy člověka k přírodě

Od této skutečnosti se bohužel odvíjí mnoho důsledků. Neznalost a nezájem o přírodní hodnoty obyčejného člověka vede k:

1) nenapravitelnému ničení přírody. Těžko přesvědčíte člověka, který se chce rychle dopravovat autem, že zničení Českého středohoří či Českého Ráje výstavbou rychlostní komunikace, je krokem nevratným a v důsledku neuspokojivým, zejména když tu existuje železniční alternativa. Nepřesvědčitelnost takovýchto lidí pak dává moc lidem, kteří o této výstavbě rozhodují.

2) deformovanému přístupu člověka k přírodě (profesionál, znalý amatér x ti ostatní). Profesionálové, pomáhejte 'obyčejným' lidem nenuceným způsobem poznávat přírodu, ukažte lidem opravdové přírodní hodnoty!

Dříve

byl přístup člověka k přírodě trochu odlišný. Člověk byl vázaný vztahem k půdě, změny přírody kolem sebe musel vnímat jen přímo (žádné zpravodajství), zdravá příroda byla všude kolem (pohled do kraje bez komínů, drátů, silnic...), znalosti přírody byly odlišné.

Dnes

se přírodou nezabýváme pro přímý užitek, ale pro peníze jako profesionálové. Cílem je maximální výtěžnost z přírody pro uspokojení nejrůznějších lidských potřeb (zemědělství, medicína, turistický ruch...), či je cílem profesionální přírodovědectví, které by zase mělo přinést větší výtěžnost či údajně efektivnější ochranu přírody. Můžeme být i znalí amatérové - svými znalostmi musíme předčít okolí, znát fakta a investovat do svého koníčku, jinak to prý zase nemá smysl. No nezní to absurdně? A co teprve vyhlašování chráněných druhů těmi a pro ty, kteří je vůbec dovedou poznat, ale samozřejmě i pro ty, kteří je vůbec nepoznají? Nicméně chráněné druhy opravdu mohou být dobrým argumentem pro zachování kusu přírody.

Vůbec největším paradoxem dnešní doby je ochrana přírody pomocí papíru (ochránci přírody jsou jím zavaleni a ti co o ochraně rozhodují, pracují prakticky jen s papírem - kdepak jezdit do terénu...) nebo pomocí počítačového modelování (asi bychom žasli, jak se pomocí různých programů neustále vypočítává co nejefektivnější ochrana různých území). Další zajímavé zamyšlení je ohodnocení míry poničení životního prostředí - zkrátka kdy se vyplatí něco zničit. Bohužel ekologická daň a internalizace negativních externalit k nám zatím nedorazily (známe pouze obejitelné zákony na ochranu přírody a zdraví) a ekonomové a stavební inženýři si nezřídka dělají skoro co chtějí. Jejich zájem 'převyšuje' zájem přírody. Jak je možné se ochranou přírody živit jsem nastínil v minulém článku "Děkujeme všem, kdo nás podporují!" (dostávat najíst za chránění nějaké lokality před "neviditelnou rukou trhu" kvůli nějaké kytce je opravdu oříšek, ale plno lidí se tím opravdu živí).

Důkazem jak přírodu dokáže chránit soukromé vlastnictví jsou v dnešním kapitalizmu pozemkové spolky ČSOP. "Kdo má přírodu rád, nepotřebuje ji vlastnit" - tak to bohužel již docela pravda není. Nejlepší ochranou vzácných lokalit se ukazuje jejich vlastnění ochránci přírody.

Samotné slovo 'příroda' je přitom velmi účelový termín - řada přírodovědců do tohoto termínu nezahrnuje lidské výtvory - květnaté louky bohaté díky každoročnímu sečení, rybníkářské oblasti bohaté ornitofaunou, pěstované rostliny ve městech, rostliny šířené člověkem, ani lidskou výstavbu ledaskdo nebere za součást neživé přírody a příroda je přitom všude kolem nás a v nás.

Zatímco dříve byl člověk nevyhnutelně uvědomělý - poškození přírody se ho dotýkalo přímo, tehdejší technika masové ničení přírody neumožňovala, neopakovaly se jen nějaká fakta (mezi znalostí a uvědoměním je někdy propastný rozdíl), ale dělalo se prostě to, co mělo smysl.

Dnes je uvědomělost jakýmsi přepychem - nemá smysl, pokud se za to nedávají peníze, dokáže to každý nebo se o tom nedá pořádně mluvit u piva. Náš vztah k přírodě je patrně dosti zdeformovaný. V zájmu obyčejného člověka poznání přírody prý ani není (je pro něho vymyšlena smysluplnější zábava - třeba koukání na reklamy v televizi), na druhé straně opakovači faktů a popisovači coby výletní kompetentní profesionálové či znalí smysluplní amatérové, milovníci klidu mimo ruch, nad který by se nakonec povznesli i tady, asi skutečně přírodu nezachrání. Aby tu zbytky přírody zůstaly zachovány, je třeba začít asi u obyčejného člověka. Přehodnocováním žebříčků hodnot a připomenutím naší závislosti na přírodě (třeba výsadbou stromků, senosečemi, stavěním krmítek pro ptáky...).

Jako naprosté selhání inteligence a citu je možno považovat současnou výuku přírodovědy (biologie, zeměpisu x přírodozpytu, domovinozpytu) na školách nižšího stupně - učitelé vůbec neučí vnímat třeba krásu živého rostlinného těla a "poznávat srdcem". Odkazují jen na několik fotografií a nákresů v učebnicích, cvičí maximálně tak paměť žáků známkováním množství zapamatovaných informací o vybraných modelových organizmech a zamýšlet se nad ochranou přírody a zkrášlováním domoviny - to už ne. Ochrana přírody = netrhejte chráněné kytky, recyklujte odpad, šetřete energii - a přesto, nebo právě proto, jsou tu pak děti a mladí lidé, kterým je to všechno jedno, protože smyslem jejich života je hraní počítačových her, ježdění co nejdražším autem nebo chlastání někde v hospodě se slovy, že mají svůj rozum (byť pohodlnější a vycházející z velmi omezeného množství chápaných informací).

A kdo jiný než člověk (my) by měl usměrnit působení člověka (nás)?