Příroda a my

Ano, existuje spousta organizací, které hýčkají zbytky krásy této planety, ale to jsou pouze jednotlivci, kapky v moři. Poměr lidí, kteří pomáhají a lidí, kteří ničí je jako propast oddělující dva odlišné póly. Hádejte, kdo vyhrává. Mojí generaci byla dána příroda, ale i celý svět v této podobě. A nejhorší na tom je, že to není zlý sen, je to realita, pošleme přírodu dál - další generaci - v nejlepším případě stejně zkaženou. V horším případě horší.

Katastrofy se už ani nedají počítat, jsou tu téměř každý den, a jsou stále ničivější a ničivější. Vše se kazí. Lesy se kácí, protože člověk potřebuje místo pro svou obživu, zájmy a koníčky, příroda se nemůže bránit, ale může se vzbouřit. (Myslím, že už se vzbouřila.) Přestává nás chránit. Celou zimu prší (nebo je sněhu až příliš) a v létě jsou teploty vysoko nad hranicí snesitelnosti. Pak přijde ničivá bouře. Osnova smrti. Z extrému do extrému. Ale normální člověk se tím nezabývá. Proč taky? Dokud ho to nedostihne. A věřte mi, každého to jednou dostihne.

Ale abych jen nenadával, ledacos se zlepšilo. Třeba řeky jsou čistější než před patnácti lety, hold dokud něco nepřeroste v obrovský problém, nikoho to nezajímá.

Neporadím vám, jak přírodě pomoct, jak si jí zase přiklonit na naší stranu, nejsem expert. Jen straším, že může být (že bude) hůř. Chápu, že teď mě nikdo neposlouchá, ale třeba vám to jednou dojde.