Podzim - ideální čas na výsadbu veřejné zeleně

Výhody a nevýhody veřejné zeleně v obcích

V prvé řadě bychom si měli uvědomit, co nám má taková zeleň přinášet. Pohlcuje nečistoty a nežádoucí plyny, zvlhčuje vzduch, brání rozléhání hluku, její zelená barva uklidňuje, veřejná zeleň může přinášet i potravu ptactvu či dřevo na zátop. Živou zeleň nemůže plnohodnotně nahradit cisternové vozidlo, protihluková stěna, ani zelený nátěr. Na druhou stranu taková zeleň vyžaduje kontrolu bezpečnosti pro kolemjdoucí, její výsadba a údržba také něco stojí. Při nevhodné volbě druhů může být zdrojem celé řady dalších problémů.

Pozor na invazní druhy a druhy s agresivním pylem

Výsadby by se měly vyvarovat volného použití invazních druhů (mahónie, pajasan, javorovec, akát, škumpa). U invazní dřeviny se její charakter nemusí projevit hned, ale třeba až po jejím pokácení s následným masivním zmlazováním. Někdy se nežádoucím způsobem může projevit i vytváření kořenů narušujících povrch okolních komunikací (opět otázka, jaké druhy a kam rostliny přesně sázet). Výsadba dřeviny na nevhodném stanovišti se může projevit jejím zhoršeným zdravotním stavem a vést až k jejímu zbytečnému předčasnému úhynu. Vedle příkladů dobré praxe by nebylo od věci i na nevhodné výsadby úřady třeba v rámci odborných školních praxí upozorňovat (hodnocení a dokumentace rostlin s charakterizováním prostředí, ve kterém mají růst). Možná někoho napadne, jestli se dá vyhnout sázení rostlin s agresivním pylem způsobujícím alergie. Takovými druhy jsou dle pylových zpravodajství bříza, habr, jírovec, dub, cypřiš, javor, jasan, buk, kaštanovník, olše, vrba, ořešák, líska, jilm, topol, platan, lípa. I bez těchto druhů si lze kompozice zeleně představit. Ve výsadbách lze ovšem preferovat druhy ozdobné květy - snaží se totiž lákat hmyzí opylovače (jsou barevné a voní) a neuvolňují taková velká množství pylu jako rostliny opylované větrem (vesměs zmíněné druhy).

Pokud nechcete příliš uklízet pozor na topol, břízu a jim podobné dřeviny

Podobně pokud jde o úklid vadí druhy, z nichž se uvolňuje různé chmýří a lupení. Jde o drobná semena s létacím aparátem či s vlákny umožňujícími lepší pohyb semínek ve větru. Z dřevin nejvíce nepříjemných vzpomeňme břízu, topol, vrbu či platan. I když u nich vezmeme v potaz dvoudomost, vadí jak samčí rostliny (agresivní pyl), tak samičí (obtížná semena) a je lépe se jim vyhýbat - respektive využívat jen jako spontánně rychlerostoucí pionýrské dřeviny a ještě v mladém věku je odstranit. Tím spíše, pokud mají i křehké dřevo (bříza, vrba, topol) a u dospělých jedinců hrozí nebezpečný pád větví (na lidi či silnici).

Zajímavé zpestření zelených ploch na sídlištích – ovocné dřeviny

Zajímavou možností je využití ovocných dřevin. Podle některých názorů by i dětem na sídlišti mělo být zřejmé, že ovoce se nikde nevyrábí, ale roste na stromech. Potažmo i děti na sídlištích by měli mít možnost setkávat se s ovocnými dřevinami. Na druhou stranu sladké plody lákají v době zralosti i nepříjemný hmyz a je s nimi spojen možný nepořádek na zemi. Pokud se ovocné dřeviny v omezené míře budou vyskytovat i na sídlištích a ne přímo u chodníků a cest (které by znečišťovalo padající ovoce), mohou být zajímavým zpestřením i zeleně sídlišť. Ovocné druhy bývají atraktivní v době květu a podzimního barvení listí, plody některých starých odrůd (jabloně, hrušně) mohou být i dobrým zdrojem potravy pro ptáky v zimním období. Některé "ovocné" dřeviny také nemusí plodit vůbec, což je případ okrasných třešní – sakur.

Využití původních dřevin

Setkat se lze s názorem, že bychom při výsadbách měli preferovat zejména na našem území původní druhy, odpovídající danému vegetačnímu stupni (nížina x hory). Tyto druhy jsou nejlépe přizpůsobeny místním přírodním podmínkám, jsou nejlevnější, není s nimi spojený problém invazí či nežádoucího křížení s původními druhy v přírodě. Proti uplatnění exotických rodů a kultivarů v různých okrasných zahradách přesto prakticky nelze nic moc namítat. Určitě stojí za větší rozšíření například velkolisté magnólie, dřín květnatý, liliovníky, pavlovnie, katalpy, vilíny, davídie, zmarličníky či trubače. Z cizokrajných druhů je lépe se vyhýbat těm jedovatým. Specifickým příkladem je i jírovec maďal ("kaštan"), který v poslední době trpí klíněnkou a na konci vegetačního období jeho rostliny vypadají dosti nevzhledně. Dosti často také bývaly preferovány jehličnany - například túje. Mohou vyžadovat minimální údržbu, jsou zelené i v zimě. Naopak jejich nevýhodou bývá okyselení půdy, v hromadě jejich starého jehličí těžko mohou zimovat například ježci, potravu na nich nenalézá ani užitečný opylující hmyz, posléze ani ptactvo - působí sterilně.

Důležitá je i kompozice

Kromě volby vhodných druhů je důležitá i kompozice - sladění výsadeb v prostoru, ročních obdobích ap. Mnohdy lze postrádat představu, co nám má veřejná zeleň říkat. Vedle volného stylu se užívá ten pravidelný (okrasné záhony, stromořadí), setkáváme se s různým stupněm různorodosti. Zeleň může být vhodným prostředím pro odpočinek a zdržování se lidí. Může zakrýt nevzhledné betonové stavby a plechová zařízení. Naopak by neměla vytvářet zákoutí pro nekalou činnost. Zeleň by měla být navržena tak, aby zbytečně neprodlužovala cestu chodcům a ti nakonec chodili vlastními cestičkami, se kterými "odborníci" nepočítali. Trávníky není nutné sekat každé dva týdny jen aby působily za každou cenu udržovaně. Naopak porosty blízké loukám snáze zvládají letní sucha, množství hmyzu v nich může být potravou pro větší množství zpěvného ptactva. Dle zásad "živé zahrady" mohou i sídliště doplňovat zavlažovací nádržky, zídky pro ještěrky či třeba hromady listí pro ježky.

V době sepsání tohoto článku začíná říjen - dejme se do sázení stromů. 20. října můžeme též oslavit Den stromů.

Foto: Lenka Kadlíková