Paleoklima a paleoklimatologie

Zjednodušeně lze říci, že paleoklima je klima, které bylo na Zemi dříve, než ho začal člověk měřit pomocí přístrojů a zaznamenávat.

Změna klimatu a její dopady představují stále jednu z klíčových témat současné environmentální politiky. Mnohé současné studie o změnách klimatu vychází právě ze změn klimatu v geologické minulosti Země, které byly mnohem více svázány s pohybem kontinentů. Je prokázáno, že ve všech geologických dobách byla hlavním rysem rozložení klimatu na Zemi jeho pásmovitost. Velikost a poloha jednotlivých klimatických pásem ale podléhala časovým změnám.

Místo přístrojových měření meteorologických prvků a podnebí užívají paleoklimatotologové přirozené přírodní záznamy tzv. "proxy data". Na tato data lze pohlížet jako na přírodní stopy, např. sedimenty na dně oceánů, v korálech, zmrzlé v ledovcích a příkrovech nebo uložené v letokruzích. Podle J.S. Weisberga (1976) vládlo 9-6 tisíc let před naším letopočtem v Evropě stálé ochlazování a od roku 7 tisíc před naším letopočtem docházelo k růstu ledovců ve Skandinávii. V letech 6-2,5 tisíce př.n.l. bylo nejprve chladno a sucho a pak teplo a vlhko, růst vlhkosti vzduchu pokračoval do roku 3 tis. př.n.l. V roce 1 tisíc n.l. docházelo k ústupu zalednění ve Skandinávii. V letech 1880-1940 se globální teplota zvýšila o 0,5 °C.

Studium minulých klimatických změn také pomáhá pochopit, zda a jak lidská společnost ovlivňuje chování klimatického systému. Právě studium klimatických změn za posledních tisíc roků ukazuje, že globální oteplování v minulém století je skutečné.